Pro ponechání úrokových sazeb beze změny hlasoval na měnovém zasedání bankovní rady České národní banky ve čtvrtek 1. listopadu Oldřich Dědek. Pro zvýšení sazeb o 0,5 procentního bodu pak byl viceguvernér Mojmír Hampl. Vyplývá to ze záznamu z jednání, který ČNB zveřejnila. Bankovní rada nakonec zvýšila úrokové sazby o 0,25 procentního bodu, pro toto rozhodnutí hlasovalo pět ze sedmi centrálních bankéřů. Základní úroková sazby tak stoupla na 1,75 procenta.

Převážná většina členů bankovní rady se podle záznamu přikláněla k názoru, že na dlouhodobý pohyb inflace v horní polovině tolerančního pásma kolem dvouprocentního inflačního cíle musí měnová politika reagovat zpřísněním měnových podmínek, tedy růstem úrokových sazeb. "Několik členů bankovní rady by si v této souvislosti dokázalo představit růst sazeb o 50 bazických bodů. Nicméně převážila preference politiky malých kroků," uvádí záznam.

ČNB zvýšila sazby, jsou už druhé nejvyšší v Evropské unii

Nejistoty ohledně brexitu, nárůstu protekcionistických opatření a rozpočtu Itálie byly pak podle záznamu pro jednoho člena bankovní rady důvodem pro pozvolnější průběh zvyšování sazeb.

Ze záznamu dále vyplývá, že mezi členy bankovní rady panovala shoda v tom, že i přes své zpomalení se česká ekonomika nadále vyvíjí příznivě.

ČNB minulý týden představila novou makroekonomickou prognózu. Zhoršila v ní odhad růstu české ekonomiky v letošním roce na 3,1 procenta a pro příští rok na 3,3 procenta. V předchozí srpnové prognóze centrální banka počítala letos s růstem ekonomiky o 3,2 procenta a příští rok o 3,4 procenta. Zároveň banka v nové prognóze očekává, že průměrný kurz koruny letos bude 25,60 Kč/EUR a příští rok posílí na průměrných 24,70 Kč/EUR. V roce 2020 by měla koruna podle ČNB posílit na průměrných 24,20 Kč/EUR.

Pro Hampla bylo měnové jednání rady ČNB ve čtvrtek 1. listopadu posledním. Od prosince vystřídají v bankovní radě Mojmíra Hampla a Vladimíra Tomšíka ekonomové Tomáš Holub a Aleš Michl.


 

Záznam z jednání bankovní rady ČNB dne 1. listopadu 2018

Přítomni: Jiří Rusnok, Mojmír Hampl, Vladimír Tomšík, Vojtěch Benda, Oldřich Dědek, Marek Mora, Tomáš Nidetzký.

Jednání bankovní rady bylo zahájeno prezentací sedmé situační zprávy a nové makroekonomické prognózy, která pokrývá horizont do konce roku 2020. Inflace se ve třetím čtvrtletí 2018 lehce zvýšila na hodnotu 2,4 %. Celkové inflační tlaky v tuzemské ekonomice zůstávají silné. Je to dáno zejména výraznou mzdovou dynamikou při pokračujícím růstu reálné ekonomiky. Současně se obnovilo proinflační působení dovozních cen, do něhož se vedle růstu zahraničních cen promítá oslabený kurz koruny. Růst české ekonomiky ve druhém čtvrtletí zpomalil, což vedlo k mírnému přivření kladné mezery výstupu.

Na začátku příštího roku se inflace dále zvýší. V dalším období se však inflační tlaky zmírní v návaznosti na zvyšování úrokových sazeb, obnovené posilování kurzu a postupné zvolňování dynamiky mezd. Na horizontu měnové politiky se tak inflace shora přiblíží k dvouprocentnímu cíli. Růst české ekonomiky se letos i v dalších dvou letech udrží lehce nad třemi procenty. Nadále bude tažen především růstem spotřeby domácností a fixních investic. K růstu domácí poptávky přitom bude v letošním i příštím roce přispívat fiskální politika. S prognózou je konzistentní pokračující zvyšování úrokových sazeb směrem k jejich dlouhodobě neutrální úrovni.

V diskusi navazující na prezentaci situační zprávy vyhodnotila převážná většina členů bankovní rady bilanci rizik prognózy na horizontu měnové politiky jako mírně proinflační. Základní ekonomický příběh se od minulé prognózy příliš nezměnil. Členové bankovní rady se shodovali v tom, že mezi hlavní nejistoty patří vývoj měnového kurzu koruny, který se již delší dobu pohybuje na slabší úrovni oproti prognóze. V této souvislosti bylo diskutováno působení globálních faktorů na kurz koruny ve srovnání s vývojem okolních regionálních měn. Byla zmíněna odlišnost trhu s korunou způsobená její „překoupeností“. Opakovaně zaznívalo, že přenos vlivu úrokového diferenciálu do kurzu koruny je v současnosti omezený, ale to se může relativně rychle změnit s tím, jak dochází k dalšímu zvyšování domácích úrokových sazeb. Naproti tomu bylo uvedeno, že vlivem limitů daných regulací bank, které omezují přirozené arbitrážní obchody, může být efektivní úrokový diferenciál mnohem užší než diferenciál měnověpolitických sazeb. Diskutováno bylo také působení úrokového diferenciálu vůči americkému dolaru, který může být relevantní pro dolarové investory v souvislosti s normalizací měnové politiky ve Spojených státech.

V souvislosti s kurzovým vývojem byla diskutována i výše domácí rovnovážné reálné úrokové sazby. Panovala shoda, že by v současné fázi hospodářského cyklu neměla být reálná úroková sazba záporná. Jeden člen bankovní rady nicméně varoval, že se české sazby již dosti vzdalují od eurových sazeb. V reakci zaznělo, že by ČNB měla provádět autonomní měnovou politiku, zvláště v prostředí, kde jí to omezená transmise úrokového diferenciálu do vývoje kurzu koruny umožňuje. Objevily se také názory, že by bankovní rada neměla vývoji měnového kurzu věnovat příliš velkou pozornost, neboť necílí na měnový kurz.

Mezi členy bankovní rady panovala shoda v tom, že i přes své zpomalení se česká ekonomika nadále vyvíjí příznivě a vyznačuje se kladnou mezerou výstupu. Trh práce je nadále napjatý a růst mezd působí na stlačování ziskových marží podniků. Navíc zaznělo, že růst mezd může mít ještě určitou setrvačnost a nemusí dojít k jeho – prognózou předpokládanému – zpomalení, což představuje proinflační riziko. Bylo také zmíněno procyklické chování domácností, které v dobrých časech méně spoří. Hlavním tahounem růstu tak bude spotřeba domácností společně s investicemi do zvyšování efektivity výroby, které budou firmy realizovat pod tlakem nedostatku pracovníků a rychlého nárůstu mezd.

Pozornost byla dále věnována důležitosti ukotvených inflačních očekávání. Převážná většina členů bankovní rady se přikláněla k názoru, že na dlouhodobý pohyb inflace v horní polovině tolerančního pásma cíle musí měnová politika reagovat zpřísněním měnových podmínek. Několik členů bankovní rady by si v této souvislosti dokázalo představit růst sazeb o 50 bazických bodů. Nicméně převážila preference politiky malých kroků. V diskusi bylo konstatováno, že došlo k zesílení vnějších nejistot – k možnému tvrdému brexitu a nárůstu protekcionistických opatření ve světovém obchodě se přidalo vyjednávání o podobě státního rozpočtu Itálie. Pro jednoho člena bankovní rady to byl důvod pro pozvolnější průběh zvyšování sazeb.

Po projednání situační zprávy bankovní rada ČNB zvýšila limitní úrokovou sazbu pro dvoutýdenní repo operace o 25 bazických bodů na 1,75 %. Současně zvýšila lombardní sazbu o 25 bazických bodů na 2,75 % a diskontní sazbu rovněž o 25 bazických bodů na 0,75 %. Pro toto rozhodnutí hlasovali Jiří Rusnok, Vladimír Tomšík, Vojtěch Benda, Marek Mora a Tomáš Nidetzký. Pro ponechání úrokových sazeb beze změny hlasoval Oldřich Dědek a pro jejich zvýšení o 50 bazických bodů hlasoval Mojmír Hampl.

Zapsal: Filip Novotný, sekce měnová

Zdroj: www.cnb.cz

Zdroj: ČNB

Související