Mario Moretti Polegato byl odjakživa vinařem. Horký den v nevadské poušti při jeho obchodní cestě a to, že Nike a další později nechtěli koupit jeho inovaci v podobě perforované prodyšné podrážky bot ale mohou za to, že už čtvrtstoletí je dnes pětašedesátiletý muž uznávaným podnikatelem, mentorem a členem řady prestižních organizací, jako je Světové ekonomické fórum v Davosu či Evropský patentový úřad a také jedním z nejbohatších Italů.

Jeho firma Geox, která sídlí v italském městě Montebelluna nedaleko Benátek, loni utržila přes 900 milionů eur (přes 24 miliard korun) a v závěsu za značkami Ecco a Clarks patří mezi největší výrobce společenské obuvi na světě. Do koncernu LIR ovládaného rodinou Moretti Polegato, kam Geox spadá, pak patří ještě rozlehlé vinohrady řízené Mariovým bratrem Giancarlem a od roku 2009 značka sportovní obuvi Diadora, které šéfuje Mariův syn Enrico.

Kromě byznysu kolem Geoxu se Mario Moretti Polegato věnuje řadě společenských aktivit. Podporuje myšlenku co nejpropojenější Evropy a Evropské unie. Na chodbách firmy v Montebelluně to pak zavání až kultem osobnosti kolem tohoto muže. Všudypřítomné jsou jeho fotky s různými státníky včetně Václava Havla či s papežem Františkem. Nechybí snímky z prostředí formule 1, neboť Geox několik let sponzoroval úspěšný tým Red Bull, či fotka Moretti Polegata v objetí s Billem Gatesem. 

Jak vznikají italské boty, které umí dýchat
Jak_vznikaji_italske_boty_ktere_umi_dychat.jpg

Zaměstnanci o něm mluví jako o géniovi. V exkluzivním rozhovoru pro HN mluví Mario Moretti Polegato, jehož jmění časopis Forbes odhaduje na víc než dvě miliardy eur (přes 50 miliard korun), o byznysu Geoxu i o tom, že mladí lidé v Evropě nejsou ekonomicky příliš motivováni a neženou se za inovacemi, které společnost, aby byla konkurenceschopná s USA či Japonskem, potřebuje.

Jak se daří vaší firmě v regionu střední Evropy, v Česku?

Ve vaší zemi máme kompletní distribuci, což není všude. Máme 19 značkových obchodů, jsme v dalších asi stech obchodech spolu s dalšími značkami. Funguje nám on-line. Češi znali a byli zvyklí kupovat naše boty v Itálii při svých dovolených. Před lety mi dokonce lidé z Česka psali, že by rádi, abychom v Česku byli k dostání. Češi obecně mají v porovnání s dalšími národy a zeměmi velmi vřelý vztah ke všemu italskému – výrobkům, designu, kultuře.

Jako vyloženě italská firma se ale tolik nepropagujete.

Ano. Řada lidí si může myslet, že Geox je mezinárodní, globální brand. Chceme teď na naše italské kořeny více upozorňovat. Několik měsíců nyní testujeme nový koncept obchodů X-Store, které máme zatím v Římě, Miláně, v Londýně nebo v Torontu a Kuala Lumpuru. V jejich interiérech se snažíme používat italské materiály, mozaiky, typické sklo a podobně. Je to vzdušné, odlehčené. Osvědčilo se to a postupně budeme tento koncept rozšiřovat i do našich dalších prodejen. Zároveň v těchto obchodech víc ukazujeme technologie, které používáme, prezentujeme patenty na ně.

Patent na takzvanou "dýchající" botu – podešev s membránou, která má propustit vlhkost ven, a nikoliv dovnitř, a perforovanou podrážku – byl asi to hlavní, na čem vaše firma vyrostla, že?

Jsme třetí generace vinařů, studoval jsem enologii, pracoval na rodinných vinicích, neměl jsem žádné zkušenosti ani ambice v byznysu s botami, který je v Itálii hodně tradiční. Byl jsem začátkem 80. let minulého století na jednom vinařském kongresu v nevadské poušti. A to horko nešlo vydržet. Udělal jsem si proto kapesním nožíkem do podrážek díru. Pak zpátky v Itálii jsem se začal zaobírat zdokonalením tohoto nápadu. Oslovil jsem místní univerzity, pak jsme spolu s firmou DuPont vyvinuli membránu, kterou jsem chtěl nabídnout stávajícím firmám, které vyráběly boty. Několik let jsem to zkoušel. Neuspěl jsem, tak jsem si řekl, že se do toho pustím sám. Dnes jsme největší italská obuvnická firma, jeden z největších výrobců společenské a volnočasové obuvi na světě.

Lidé vás vnímají tak trochu i jako technologickou firmu, pracujete například na dalších patentech?

Dnes máme patentováno asi dvacet technologií, na dalších několika desítkách teď pracujeme. Dvě procenta našeho obratu dáváme každý rok do výzkumu a vývoje. Ve speciálním oddělení pracuje 50 lidí. A jak už jsem mluvil o tom novém vzhledu obchodů, v poslední době víc také pracujeme na tom, aby naše výrobky – nejen boty, ale třeba i oblečení, bundy a podobně – byly víc stylové. Nedávno jsme najali uznávaného designéra, který pracoval například pro značku Salvatore Ferragamo Ernesta Esposita.

Kde vaše značka převážně vyrábí?

Část výroby máme pořád tady v Itálii. Část v zemích východní Evropy a v jihovýchodní Asii. Design se tvoří tady u nás, převážná část surovin, jako třeba kůže, která je z Florencie, jsou italské.

Jaké hlavní trendy ve vašem odvětví vidíte?

Pomalu se celý obor zvedá z propadů pokrizových let. Naše tržby loni rostly asi o tři procenta. Několik let nazpět to tak rozhodně nebylo. Růst e-commerce je pak jednou ze zásadních věcí. Dnes dělá on-line na tržbách kolem deseti procent a bude dál růst.

Vaše rodina, respektive váš syn, je majitelem další obuvnické značky Diadora. Nechtěl s vámi rozvíjet Geox?

Ne. Syn je právník. Když vystudoval školu, hned mi řek, že nechce dělat se mnou. Že chce mít něco svého. Naskytla se příležitost investovat do v té době trošku pozapomenuté, ale kdysi velmi silné sportovní značky Diadora. Pamatujete fotbalistu Roberta Baggia, tenistu Björna Borga? A další v ní hráli. Přiznám se ale, že dnes toho o Diadoře vlastně ani moc nevím. Víc věcí se dovím z novin než od syna.

Do rodinného impéria patří ještě už zmiňované vinice...

Ano, to je dnes aktivita hlavně mého bratra. Máme sedm vinařství. Z většiny produkce se vyrábí prosecco. Troufnu si tvrdit, že v proseccu jsme největší v Itálii.

Kromě toho, že jste majitel a šéf obuvnické firmy, jste aktivní v řadě organizací, které se věnují rozvoji byznysu a společenským tématům vůbec. Je podle vás Evropa nyní silná?

Potenciál, který my Evropané ve světové konkurenci máme, je obrovský. Jen jej dostatečně nevyužíváme. Je to chyba i evropské politiky. Ta je slabá. Potřebujeme evropského prezidenta, který by byl volen tak, jak si prezidenta vybírá Amerika. Obecně jsem pro větší integraci v Evropě. Je například obrovská škoda, když studenti, kteří dokončí naše univerzity, nepodnikají tady, ale odcházejí jinam – do Japonska, do USA do Silicon Valley. Vedu kurzy na evropských univerzitách, zvou mě na různé přednášky zejména o duševním vlastnictví. Popisuji studentům svoji story, příběh Geoxu. Start od nuly. Aby viděli, že to jde a má smysl to zkusit tady. Je potřeba víc rozumět tomu, co je inovace, jak se věci patentují. Mám pocit, že obecně mladí lidé nemají ambice být ekonomicky úspěšní. Asi jsme dosáhli vysokého stavu blahobytu a není tu ten správný hlad. Lidé se chtějí víc vyjadřovat spíš umělecky než s úvahou své nápady zpeněžit. Pak by ty peníze mohli investovat a Evropa by byla celkově silnější.

Neměl byste třeba vy mít tedy nějaké politické ambice, mít chuť se snažit to nějak i politicky změnit?

Dělám, co můžu. Do politiky se ale nehrnu. Jsem aktivní ve vedení italské průmyslové komory, jednáme s politiky, tlačíme naše nápady. Věřím, že to postupně víc a víc i politiky bude zajímat.