Když v pátek 4. února 1994 zahájila vysílání první celoplošná soukromá televize Nova, málokdo si uvědomoval, že se zrodila instituce, která významně ovlivní transformaci české společnosti. Pod vedením Vladimíra Železného se Nova rychle vypracovala do pozice, která z ní učinila významnou politickou sílu.

Po osmnácti letech od vzniku Novy je patrné, že televize má svá zlatá léta za sebou, ale její příběh dobře ilustruje vývoj české společnosti v letech 1994 až 2012.

"Tehdy si nikdo nedokázal uvědomit, jaká síla se zrodila," říká tehdejší ředitel České televize Ivo Mathé, který je dnes rektorem Akademie múzických umění.

"Nova překračovala standardní meze vlivu médií například tím, že lámala platné zákony ve svůj prospěch a vedl ji člověk s politickými ambicemi. Politici si do té doby nedokázali představit, jaký vliv mohou média mít, protože noviny ani rádia nic takového jako Nova nedělaly," vzpomíná Mathé.

Nova podle něj politikům ukázala, jak lze média využít při lobbingu, ale zároveň v nich poprvé vyvolala strach z médií.

1993: Mluvčí ředitelem

Hlavním motorem Novy byl od začátku Vladimír Železný, přestože jejím zakladatelem ve skutečnosti nebyl. Pro jeho mimořádné rétorické schopnosti po něm však sáhla pětice českých a slovenských intelektuálů usilujících v roce 1993 o komerční televizní licenci.

Firmy kolem TV Nova

CET 21
Firma, která v roce 1993 získala vysílací licenci TV Nova. Jejími společníky byli Jozef Alán, Fedor Gál, Peter Hunčík, Peter Kršák a Vlastimil Venclík. Později k nim přibyl Vladimír Železný.

ČNTS
Zatímco CET 21 držela vysílací licenci, Česká nezávislá televizní společnost de facto Novu vytvářela a tekla přes ni většina peněz. Většinu (66 procent) držel miliardář Ronald Lauder, 22 procent patřilo České spořitelně a 12 procent vlastnila CET 21. V tomto poměru se také dělil zisk z vysílání TV Nova.

Česká produkční 2000
Když Vladimír Železný v roce 1999 vypověděl Ronaldu Lauderovi poslušnost, nahradila ČNTS firma s názvem Česká produkční 2000. Za ní stála společnost MEF Holding ovládaná dnešním pětiprocentním akcionářem PPF Jiřím Šmejcem.

Železný, který s HN odmítl o začátcích Novy hovořit, měl před Radou pro rozhlasové a televizní vysílání pouze obhajovat projekt nazvaný Středoevropská televize pro 21. století (odtud zkratka dodnes existující firmy CET 21). Radě předložil záměr, podle nějž by dnes Novu nikdo nepoznal. Nekomerční zpravodajství, rychlé sociologické průzkumy, podpora dialogu v regionu střední Evropy.

K všeobecnému překvapení však Železný uspěl a licenci pro CET 21 získal. V té době už byl součástí projektu i americký podnikatel Ronald Lauder, k němuž se zakladatelé Novy dostali s pomocí finančníka George Sorose.

A vznikla akciová společnost Česká nezávislá televizní společnost (ČNTS), v níž měl Lauder 66 procent akcií, 22 procent získala financující Česká spořitelna a zbylých 12 procent měla CET 21 jako držitel vysílací licence.

Nova získala licenci koncem ledna 1993 a o pár měsíců později už ve strukturách CET 21 za odměnu figuroval i Železný. Každý ze šesti partnerů tak držel ve firmě zhruba 16 procent.

V této souvislosti je důležité připomenout, že z pěti otců zakladatelů byl proti přizvání Železného do firmy jen jeden z nich. Slovenský režisér Peter Kršák, který se později s ředitelem Novy dostal do tvrdého sporu a v podstatě stál za jeho pozdějším pádem.

1994 až 1998: Doba železná

Nova zahájila vysílání televizní premiérou svěrákovského filmu Obecná škola. Film se na rozdíl od dnešních zvyklostí vysílal bez přerušení reklamními bloky, protože tvůrci k tomu nedali svolení. To je dnes už nepředstavitelné. Stejně jako to, že by se sledovanost měřila jinak než prostřednictvím takzvaných peoplemetrů.

V roce 1994 se však úspěch televizních stanic ještě měřil deníčkovou metodou, kdy si vytipovaní dobrovolníci zapisovali, které pořady sledovali. Peoplemetry nastoupily až v roce 1997. Ale i tak bylo už v roce 1994 po pár měsících jasné, že Nova zaznamenala u diváků obrovský úspěch.

V dubnu 1994 sledovalo ČT1 denně v průměru 62,9 procenta diváků a na Novu se dívalo 59,4 procenta diváků. Z dnešního pohledu jde o nejasná čísla, ale rychlý nástup Novy stále dostatečně dokreslují.

Nova také začala okamžitě vydělávat. Na reklamu měla vyčleněno deset procent vysílacího času. Už v roce 1994 zaznamenala tržby převyšující 1,5 miliardy korun a vydělala 250 milionů korun před zdaněním.

O rok později však už zaznamenala hrubý zisk překračující jednu miliardu korun a v roce 1998 vydělala bezmála 1,5 miliardy korun při tržbách v hodnotě 3,5 miliardy. Většina vydělaných peněz samozřejmě putovala na účty amerického miliardáře Ronalda Laudera, menší část získala Česká spořitelna a na šest zakladatelů Novy zbylo jen dvanáct procent zisku.

To se nelíbilo především Vladimíru Železnému, který začal mít pocit, že mu televize ve skutečnosti patří. Právě proto lze v účetních závěrkách ČNTS vysledovat zásadní zlom datovaný rokem 1999, kdy firma prodělala 444 milionů korun.

Železný totiž, jak se dnes říká, peníze před Lauderem "odklonil" do licenční společnosti CET 21 a nově vzniklé servisní firmy Česká produkční 2000. Tak vznikl spor, na jehož konci vyplatilo Česko Ronaldu Lauderovi deset miliard korun.

1999 až 2004: Doba válečná

Aby se Železný dostal z područí amerického investora, musel najít nové investory, kteří Novu udrží finančně nad vodou. Tuto roli měla plnit Česká produkční 2000, jejíž představenstvo vedl dnešní minoritní akcionář PPF Jiří Šmejc.

V roce 1999 však Šmejc ještě s PPF neměl nic společného. Patřil spíš ke konglomerátu, který kolem sebe vytvořila dnes už neexistují Investiční a Poštovní banka.

Už v roce 1999 tak Česká produkční zaznamenala tržby v hodnotě jedné miliardy korun a v roce 2000 jí proteklo 1,8 miliardy, které získala od CET 21. V roce 2000 se přitom tržby licenční firmy poprvé dostaly nad čtyři miliardy korun, ale CET 21 z toho dokázala vytvořit čistý zisk jen ve výši 180 milionů korun.

Železný se tak začal zamotávat do soukolí, které ho během následujících dvou let připravilo o vliv na Novu, přestože podle svého původního plánu měl dosáhnout pravého opaku.

V polovině dubna 2001 byl Železný zatčen a obviněn z poškozování věřitele. Bitva o vliv nad Novou se rozjela naplno. Šmejc se pokusil Železného zbavit, ale to se mu povedlo až s novým partnerem Petrem Kellnerem, který do bitvy o Novu vstoupil v roce 2002.

Na konci roku 2003 už Kellnerova PPF odkoupila 66 procent ve dvou firmách ovládajících TV Nova a třetinový podíl zůstal Šmejcovi.

Tím se Šmejc de facto dostal ke své současné pozici v PPF, kde dnes vlastní pět procent akcií. Šmejc s Kellnerem dotáhli celou transakci na konci roku 2004, kdy očištěnou Novu prodali zpět do rukou Ronalda Laudera a jeho mediálního holdingu CME.

Hodnota transakce nikdy nebyla zveřejněna, ale podle důvěryhodných zdrojů na ní PPF vydělala asi osm miliard korun.

2005 až 2012: Doba standardní

Dnes už je Nova standardní komerční televizí. "Rozhodně je to televize standardnější," říká Ivo Mathé, podle nějž by její role za normálních okolností slábla už od roku 1998, "kdyby se v té době nesesypala Česká televize". Mathé tím naráží na fakt, že tehdy Rada ČT zvolila generálním ředitelem nezkušeného Jakuba Puchalského.

"Železnému se ještě v roce 2001 podařilo zbrzdit nástup digitalizace, ale i to bylo jen dočasné. Dnes už jsou podíly televizních stanic rozdrobené, éra dominantního hráče je pryč," říká Mathé.

Přesto je Nova i po osmnácti letech od svého založení českou televizní jedničkou s tržbami převyšujícími pět miliard korun ročně. Její podíl na sledovanosti se však rok od roku tenčí.

Související