Obíhat mají data, nikoliv lidé. Taková je základní myšlenka zákona o právu na digitální služby přezdívaného též digitální ústava. Do pěti let, tedy nejpozději začátkem roku 2025, by podle něj měli mít občané možnost veškeré úkony vůči sátu dělat elektronicky. Výjimku dostaly pouze ty agendy, kde to není z jejich povahy možné. Jde například o technickou kontrolu vozidla či svatbu.

Ač má zákon za cíl ulehčit občanům od byrokratické zátěže, digitalizace v něm zakotvená by se neměla týkat zdaleka jen státních úřadů, ale mnohem širšího spektra institucí s veřejným prvkem. "Pojem orgán veřejné moci je v tomto případě nutné vnímat shodně s definicí v zákoně o základních registrech. Dle té se jím rozumí státní orgán, orgán územního samosprávného celku, fyzická osoba nebo orgán právnické osoby. Může tak jít také například o profesní komory i školské právnické osoby, notáře a soudní exekutory," vysvětluje náměstek ministra vnitra pro řízení sekce informačních a komunikačních technologií Jaroslav Strouhal.

Ne pro všechny z nich by ale digitalizace měla být povinná. Výjimku dostaly obce a kraje při výkonu samostatné působnosti a školy. Zda budou s občany komunikovat digitálně, tak podle Strouhala nechává stát plně na jejich vůli.

Jaroslav Strouhal

Vystudoval právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Po studiích dva roky pracoval v advokátní kanceláři Kříž a Bělina. V roce 2003 nastoupil na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, kde byl nejprve ředitelem odboru realizace majetku a od roku 2010 náměstkem generálního ředitele. Na ministerstvu vnitra pracuje od února 2014. Jako náměstek ministra pro řízení sekce informačních a komunikačních technologií má na starosti rozvoj českého eGovernmentu. V minulosti se věnoval také akademické činnosti. Na Vysoké škole finanční a správní vedl dvousemestrální předmět zabývající se správou veřejného majetku.

První krok: katalog služeb

Všechny úkony, které stát dělá, by měl do roka od účinnosti zákona, tedy nejdéle do konce ledna příštího roku, zmapovat katalog služeb. Jeho součástí by měl být i popis jednotlivých úkonů a jejich atributů. "Ministerstvo vnitra nyní připravuje návrh struktury katalogu služeb a vydá k tomu metodiky. První se bude týkat evidence služeb, úkonů a plánování jejich digitalizace, druhá metodika upraví detailní popis služeb a úkonů," popisuje plánovaný postup Strouhal.

Poté bude na gestorech agend, tedy nejčastěji na příslušných ministerstvech, aby do katalogu zanesly potřebné informace. Mezi ně by mělo patřit třeba to, na jakém úřadu je možné daný úkon vyřídit a co je k tomu zapotřebí doložit. Zodpovědět by podle Strouhalových slov údaje v katalogu měly také otázku, nakolik je možné určitý úkon digitalizovat, jak rychle a jaké kanály je k tomu možné využít.

Stanovit by v něm úředníci měli i úroveň záruky pro elektronickou identifikaci. Tedy zda pro daný úkon bude stačit střední úroveň, kterou splňuje například přihlášení pomocí údajů do elektronického bankovnictví, nebo budou vyžadovat vysokou úroveň záruky, jakou skýtá elektronický občanský průkaz s čipem.

Katalog služeb bude poté dostupný na portálu veřejné správy. "Na základě něj stanoví vláda svým usnesením jednotlivým orgánům veřejné moci povinnost postupně digitalizovat jejich agendy," doplňuje Strouhal. Otevřít občanům možnost komunikovat elektronicky by pak úřady a instituce podle dikce zákona měly do čtyř let od dokončení katalogu.

Druhý krok: formuláře

Během čtyřleté lhůty by měly jednotlivé orgány veřejné moci vydat elektronické formuláře, které lidem komunikaci na dálku umožní. "Podoba a forma elektronických formulářů bude vždy záviset na pokročilosti elektronizace dané agendy. Cílem ministerstva vnitra pak je, aby část formulářů s postupujícím rozvojem propojeného datového fondu mohl občan snadno odeslat na jedno kliknutí myší," říká Strouhal.

Nové formuláře budou dostupné on-line na Portálu občana, který již pod taktovkou ministerstva vnitra funguje a do budoucna by měl soužit jako rozcestník. "Už teď je na tomto portálu více než sto služeb, které lze obsluhovat elektronicky. Jsou tam agendy České správy sociálního zabezpečení, můžete se tam přihlásit ke katastrálnímu úřadu a ověřit si stav portfolia vašich nemovitostí," uvádí náměstek. A ještě před hlavní vlnou elektronizace vyplývající ze zákona o právu na digitální služby by k nim podle jeho slov měly přibýt další. V plánu je například on-line zřízení živnosti a ještě v prvním čtvrtletí letošního roku by přes Portál občana mělo být možné získat na několik málo kliknutí výpis z trestního rejstříku.

Elektronizace tak vlastně v řadě případů nebude úplnou novinou. Díky zákonu o právu na digitální služby by ale on-line komunikace s úřady měla být jednodušší než dříve. Údaje, které už stát o občanech má, by se po přihlášení na portál totiž měly do formulářů nově předvyplnit automaticky.

Jak by to mělo fungovat, ukazuje Strouhal na službě Potvrzení o studiu. "Po přihlášení uživatele Portál občana automaticky vyplní jméno, příjmení, datum narození, místo narození a trvalé bydliště," popisuje. Občan pak potvrzení dostane opatřené elektronickým podpisem.

Sdílení údajů mezi úřady má umožnit propojený datový fond, s jehož vznikem zákon také počítá. Vyměňovat údaje si budou prostřednictvím takzvaného referenčního rozhraní. "Referenční rozhraní je reprezentováno zejména informačním systémem základních registrů a informačním systémem sdílené služby," vysvětluje náměstek.

Avšak s tím, že by díky takovému sdílení některé úkony vůči státu úplně odpadly, se zatím nepočítá. "Teoreticky by to mohlo vést ke zjednodušení jednotlivých agend, to však není otázka tohoto zákona, ale vůle jednotlivých úřadů," doplňuje.

Vytvoření propojeného datového fondu bude podle Strouhala největším výdajem, který se se zákonem o právu na digitální služby pojí. Bude stát kolem 2,5 miliardy korun.

Podle vůle občanů

Vedle předávání formulářů přes Portál občana počítá ministerstvo vnitra také s tím, že pro komunikaci s úřady budou moci lidé dál využívat i datové schránky, případně e-maily opatřené uznávaným podpisem podle evropského nařízení o elektronické identifikaci (eIDAS).

Pokud by se stalo, že pro některé úkony nebudou standardizované elektronické formuláře hotové včas, budou mít občané podle zákona právo učinit digitální úkon podle své volby v jakémkoli výstupním datovém formátu podle zákona upravujícího archivnictví a spisovou službu. Těch je velké množství a patří mezi ně jak formáty umožňující kombinaci textu a obrazu (například PDF), tak obrazové, jako je například JPEG nebo TIF, až po databázové ve formátu (XML). Poslat státu lidé budou moci také audiozáznamy nebo videa ve formátu MP3, WAV nebo MPEG.

A jak uvádí Strouhal, státní úřady a instituce mohou set povolených datových formátů ještě dobrovolně rozšířit. O přidání dalších možností musí občany informovat prostřednictvím úřední desky, případně na svém webu.

Co je a co není digitální

Ani toto pravidlo ale nutně nemusí znamenat, že všechny služby státu vůči občanům skutečně digitální v pravém slova smyslu budou. Zákon totiž mezi digitální služby počítá i ty poskytované na kontaktních místech veřejné správy, tedy na Czech Pointech. To znamená, že digitální služba nemusí být z pohledu uživatele vůbec on-line ve smyslu jejího poskytnutí na dálku elektronickou cestou.

A navzdory velkým přípravám ani úřady ze světa úplně nezmizí. Nový zákon totiž občanům dává pouze právo na elektronickou komunikaci. Pokud ho nebudou chtít využít, budou moci stále zajít na úřad osobně. Podle Strouhala je tak potřeba číst legislativní novinku především jako deklaraci ochoty státu komunikovat s občany elektronicky.

Rozhovor byl publikován v měsíčníku Právní rádce.

Související