Na stojanu se otáčejí lešticí kotouče. Dříve u nich musel člověk stát více než dvě hodiny a kytaru různě natáčet, přehmatávat, někde přitlačit, jinde povolit. Robot zvládne většinu této manuální práce za 40 minut.

Tradiční český výrobce akustických kytar Furch z Velkých Němčic u Brna je důkazem toho, že zavádění robotů do výroby už se nevyplácí jen v automobilkách nebo velkých průmyslových závodech. Cena manipulačních strojů se dostala na úroveň dostupnou i menším rodinným firmám. A šéf společnosti Petr Furch, který od svého otce Františka převzal řízení firmy před šesti lety, hodlá v robotizaci dále pokračovat.

"Já jsem tímto směrem vždycky chtěl jít. Na technologický vývoj jsem navázal po taťkovi," říká Furch. "On nikdy nebyl takový ten kytarář, který by dělal s dlátkem a prodával příběhy o tom, jak poslouchá dřevo a podobně. Byl zámečník, který rád vyrobí přístroj, do něhož se něco vloží, udělá se jednoduchý pohyb a tím vznikne díl v opakovatelné kvalitě," dodává.

Kytary Furch

František Furch vyrobil počátkem 80. let svůj první hudební nástroj – banjo. Od té doby se z domácí výroby stala firma, která vyrobí přes sedm tisíc kytar ročně.

Ve výrobě jsou skutečně k vidění různé menší i větší stroje, které jeho otec zkonstruoval. Například ohýbačky lubů, tedy bočnic kytar. Už František Furch do továrny ve zrekonstruovaném starém mlýně začal zavádět počítačově řízené CNC obráběcí stroje.

Výroba krků kytar začíná u úzkých zahnutých prken zvaných hokejky. Právě k jejich obrobení slouží rozměrné a hlučné automatické frézky, jež upraví kusy afrických dřevin, jako je palisandr, mahagon či eben, do požadovaného tvaru. Tyto druhy dřeva jsou oblíbené pro svoji pevnost, jelikož krky musí po napnutí strun snášet obrovskou zátěž.

V dalších fázích výroby už valnou část práce zastanou lidé obsluhující menší neautomatizované přístroje. Postupně se na krk ve výrobě nabalují další a další součástky. Do hmatníku se vkládají pražcové drátky nebo se tam na zakázku laserem vypalují vzory na přání. Samozřejmostí je logo Furch, či jen zdobené, zpravidla perleťové F.

V jiných částech výroby se kompletují těla kytar. Ta se před spojením s krkem dostanou do spárů robotických dělníků − strojového lakýrníka a leštiče.

"Vytvořili jsme úplně nový lak, který podporuje rezonanci kytary," popisuje Petr Furch. Tato látka je podobná gelovým lakům na nehty a tuhne pod ozařovacími lampami. Po 30 vteřinách v ultrafialové peci je mnohem tvrdší než klasické rozpouštědlové laky a tím získává lepší akustické vlastnosti. "Jakmile jsme ho měli, tak jsme museli vyřešit automatizaci leštění. Člověk musí nový lak leštit mnohem déle a těžko udrží pozornost. Navíc je to dost namáhavé na záda," říká Furch.

Proto se rozhodl vyzkoušet roboty od firmy ABB. Inspirovala ho k nim i konkurence. Tu pro firmu představují především americké firmy Taylor Guitars a Martin Guitars. Právě první jmenovaná společnost začala s roboty experimentovat už před několika lety.

 

 

V loňském roce Furch pořídil šestiosého robota se čtyřmi přísavkami. Ten si kytaru přichytí a poté se různě natáčí a přikládá ji postupně ze všech stran k vyleštění. "Ulevili jsme našim klukům v té nejnudnější práci. Oni to pak jen vezmou a doleští pár detailů," vysvětluje Furch.

Investice do tohoto robota vyšla na 2,5 milionu korun. "Už v té době jsem věděl, že automatizace půjde ještě dál," dodává s tím, že nový proces lakování v kombinaci s UV zářením byl náročnější a také rizikovější − kvůli UV záření museli pracovníci nosit ochranné skafandry.

Letos proto Furch zavedl do výroby i robota na lakování. Tato linka tělo kytary nastříká a poté vloží do UV pece. Lakovací robot stál zhruba dvojnásobek než ten lešticí. Přesto se podle šéfa firmy obě investice vyplatily. Bez robotů by se těžko nový lak do sériové výroby mohl dostat. Zavedení robotů firmě Furch umožnilo navýšit výrobu. Ta je nyní díky nim o 30 procent vyšší.

"Teď jsou úzkým hrdlem naše prodeje, takže jsme posílili obchodní aktivity," říká Furch. Tržby firmy činily loni 88 milionů korun, o 14 milionů víc než o rok dříve. A brzy má do firmy přibýt ještě jeden robot na frézování drobných drážek.

S výrobou kytar začal František Furch už počátkem 80. let minulého století. "Taťka chtěl nástroj jen pro sebe. Aby ho mohl používat a byl dostatečně kvalitní. Produkce ve východním bloku nebyla moc kvalitní, tak si jej zkusil vyrobit sám," říká jeho syn. Domácí výrobna se po revoluci změnila ve firmu. Petr Furch se do ní připojil po studiích, postupně si prošel téměř všemi částmi továrny.

jarvis_5b9927b0498ecc37ba61faa5.jpeg
Lepší než ruční práce: Zatímco lidé musí neustále přechytávat, stroj celou dráhu odbude najednou.
Foto: HN – Petr Dohnal