Corporate Social Responsibility (CSR) znamená v překladu do češtiny společenskou odpovědnost firem. Zásady, podle kterých se tento koncept řídí, lze rozdělit do tří částí: týkajících se ekonomické oblasti, sociální a environmentální. Pojem CSR je v posledních letech poměrně medializovaný a začíná se o něm hovořit. Často se jím zaštiťují velké firmy, jsou to ale právě menší podniky, které jím každodenně mnohdy žijí. Jen své aktivity tímto způsobem nenazývají. 

Buďte v obraze

Staňte se naším fanouškem na Facebooku a neunikne Vám žádná novinka na portále ProByznys.info

"Společenská odpovědnost je pro mnoho malých a středních firem naprosto přirozenou věcí, tyto podniky s ní však nepracují jako s CSR, představuje pro ně spíše způsob slušného chování, a to k zaměstnancům, zákazníkům, k přírodě, k okolí a komunitě, kde podnikají," popisuje Kateřina Kopetzká z Asociace společenské odpovědnosti.

Souhlasí s ní i Iva Petříčková, výkonná ředitelka organizace Business Leaders Forum (BLF). "Malé a střední firmy jsou na poli CSR velmi čile aktivní, ale nikde nenaleznete kancelář se štítkem CSR manažer. Vysvětlení je jednoduché - jejich odpovědné chování je součástí strategie, firemní kultury, vychází z naturelu ředitele, zakladatele firmy, každý zaměstnanec velmi dobře zná aktivity, které firma realizuje, a žije atmosféru firmy každý den."

Podle ní malé a střední firmy neinvestují ze svého zisku horentní částky na charitu, ale finance, které dávají, jdou na viditelné projekty, rozvoj místního fotbalového hřiště, opravu kostela, festivaly a podobně. 

S rostoucím zvyšováním povědomí o CSR začíná ovšem i sektor SME k CSR přistupovat více strategicky a koncepčně a začíná své společensky odpovědné aktivity prezentovat navenek. "Podniky rozvíjí samostatné projekty v této oblasti a snaží se do aktivit zapojit i své zaměstnance, nejčastěji formou firemního dobrovolnictví," dává příklad Kopetzká.

Je to do velké míry dáno obrovským nárůstem v medializaci dobrých praxí a vytvářením nových ikon českého byznysu, například skrz různé soutěže. "Dříve se věřilo v přísloví ‚když dává pravá ruka, levá o tom neví’. Nyní je spíše v kurzu přísloví ‚verba movent, exempla trahunt’, tedy ‚slova dojímají, příklady táhnou’. Již není tabu říci: Věřím v selský rozum, slušnost, mám skvělý tým, pracuji tvrdě a poctivě. Toto je CSR," zamýšlí se Petříčková.

Západ udává tempo

I přes pozitivní trend se ale Česká republika v této oblasti může jen obtížně měřit se západními zeměmi. "V zahraničí je úroveň CSR výrazně vyšší, což se ukazuje například v zapojování zaměstnanců, ve firemním dárcovství, dobrovolnictví i podpoře zaměstnanců ve vlastních aktivitách," popisuje zástupkyně asociace. 

Petříčková uvádí srovnání s Nizozemskem. I tam totiž funguje platforma podobná tuzemskému Business Leaders Foru, čítá přes 5000 firem, které si vyměňují know-how na poli společensky odpovědného chování. Sdílení znalostí za účelem zkvalitňování podnikatelského prostředí je tam totiž běžnější než v rámci České republiky.

"I v Česku nicméně vidíme nárůst angažovanosti firem v síťovacích platformách. Oproti západní Evropě jsme s meziročním 130procentním nárůstem ale ještě někde v první třetině maratonu. Nicméně cíl je v dohledné vzdálenosti, takže věřím, že dech nám nedojde a platformy budou nadále růst a vytvářet unikátní prostor pro vzájemné synergie lídrů byznysu," říká ředitelka BLF.

Chybí jasná vize

Řada menších firem se sice snaží zásady CSR nějakým způsobem implementovat do podniku, nevědí ale úplně jak na to. U všech společností totiž bývá nejtěžší zvolit opravdu smysluplné aktivity, které budou mít přínos pro daný podnik i pro jeho stakeholdery a budou udržitelné do budoucna. 

"Firmy bez ohledu na velikost často realizují jednorázové, nepromyšlené a často i nákladné aktivity bez reálného dopadu či přispění k řešení problému, pouze aby aktivitu realizovaly nebo aby se v oblasti CSR zviditelnily. Stejně tak nedokážou efektivně volit oblast, kam mají směrovat svou pomoc," varuje Kopetzká. Tápajícím podnikům odbornice radí, aby se snažily být víc kreativní, otevření k různým nápadům a inspirovat se jinde, u konkurence i u firem jiných velikostí. 

Podle Petříčkové chybují podniky také v tom, že za CSR považují pouze filantropii. Neuvědomují si, že součástí konceptu je třeba i výborné HR oddělení. Pokud se menší podniky rozhodnou koncept implementovat, měly by si tedy nejdřív udělat audit toho, co vlastně už v této oblasti dělají.

"Musí si udělat celkový obrázek. CSR jsou i maličkosti jako neplacené volno pro vedoucího dětských táborů, flexibilní úvazek pro matky, firemní benefit ve formě placené péče o seniora v nízkoprahovém centru. Poté by se firmy měly zamyslet nad tím, jaké jsou firemní cíle, jaké činnosti podporují jejich naplňování, které jsou naopak zcela mimo mísu a jak ty klíčové, strategické činnosti dále rozvinout, jak je měřit, vyhodnocovat, dále zlepšovat," radí specialistka.   

Související