Přestože se evropský venkov potýká s řadou problémů včetně většího rizika chudoby, stárnutí či vylidňování, najdou se zde oblasti, které mohou být pro ostatní vzorem. Příkladem je Rakousko. Nejenže na venkově žije až 66 procent Rakušanů, ale také zde vzkvétá turistický ruch.

Vesnice jsou oblíbenou prázdninovou destinací jak pro samotné Rakušany, tak pro ostatní Evropany. Podle údajů Eurostatu přespává na venkově až 70 procent turistů, nehledě na to, zda se jedná o Rakušany, či o cizince. Podíl na tom mají bezesporu Alpy, které lákají návštěvníky v létě i v zimě. Vysoké hory, nádherné výhledy a lyžařské svahy však k fungujícímu cestovnímu ruchu samy nestačí.

"Rozvoj cestovního ruchu zde úzce souvisí s rozvojem infrastruktury a dostupnosti, tedy s budováním železničního spojení a dálnic. Pomohlo to jak turismu, tak malým a středním podnikům, které v regionech sídlí," vysvětluje rakouský expert Klaus Wagner z Federálního institutu pro agrární ekonomiku.

Právě infrastruktura českému venkovu chybí. Rozvoj turismu ale zůstává jednou z nadějí, jak zabránit úpadku malých obcí. Návštěvníky může lákat mimo jiné život na farmách, kontakt s hospodářskými zvířaty, projížďky na koních nebo ochutnávání regionálních potravin.

Náročnější horský terén

Právě takové aktivity jsou populární i v Rakousku, kde tvoří takzvaná agroturistika významný zdroj příjmu místních zemědělců. Ti totiž často hospodaří v méně příznivých horských oblastech, kde se na rozdíl od českých agrárníků nemohou spoléhat na vysoké výnosy z polí nebo velkých chovů zvířat.

Rakušané hospodaří typicky v rámci malých rodinných podniků a orientují se zejména na chov dobytka, který je s místním venkovem spjatý už od konce druhé světové války. Místním zemědělcům ale výdělky z hospodaření nestačily, začali proto své farmy využívat jako lákadlo po turisty. Zároveň se mohli spolehnout na finanční podporu od státu a později i od Evropské unie.

"Existuje tady dlouhá tradice v podpoře zemědělství v méně příznivých oblastech. Zvláště pak po vstupu do Evropské unie začal být kladen důraz na druhý pilíř společné zemědělské politiky EU, tedy na Program rozvoje venkova," říká Wagner.

Smyslem Programu rozvoje venkova (PRV) je podpora evropských zemědělců a s nimi i venkova jako takového. Peníze jsou skrze něj investovány do různých projektů, například do rozšiřování kapacit statků, nákupu zemědělské techniky nebo modernizace farem. Projekty by měly mít pozitivní dopad na životní prostředí, posilovat zaměstnanost na venkově a pomáhat zemědělcům zvyšovat jejich konkurenceschopnost. Do programu přispívají jak fondy Evropské unie, tak národní rozpočty, státy se tedy na financování projektů podílejí.

Každý stát získává z tohoto programu jinou částku peněz. Suma se vypočítává na základě kritérií, jako je úroveň regionálního rozvoje, konkurenceschopnost zemědělského sektoru a odolnosti vůči změnám klimatu. Dalším faktorem jsou předchozí zkušenosti, tedy zda se dříve podařilo investované peníze využít skutečně tak, jak bylo potřeba. Částka určená pro stát se určuje vždy na dané období. V tom současném, od roku 2014 do roku 2020, má Česko skrze program k dispozici až 3,5 miliardy eur (více než 96 miliard korun), z toho 2,3 miliardy poskytuje EU, zatímco Česko pouze 1,2 miliardy eur. Rozpočet rakouského PRV je téměř dvojnásobný. Činí 7,7 miliardy eur (zhruba 198 miliard korun), přičemž podíl národního a evropského příspěvku je vyrovnaný.

V Rakousku tradičně míří více peněz právě do rozvoje venkova než na přímé platby, které EU poskytuje evropským zemědělcům v rámci tzv. prvního pilíře společné zemědělské politiky EU. Přímé platby se vyplácejí na základě rozměru obhospodařované plochy, další peníze navíc mohou zemědělci získat, pokud dodržují zemědělské postupy příznivé pro klima a životní prostředí nebo když pěstují citlivé komodity, jako jsou třeba brambory nebo chmel.

Vzhledem k tomu, že české farmy mají v průměru největší rozlohu v EU (133 hektarů), jsou pro tuzemské zemědělství hlavní dotační podporou právě přímé platby na plochu. Pro tuzemský venkov jsou proto typické rozsáhlé lány polí a velkochovy dobytka, které jsou pozůstatkem období kolektivizace.

Rakouské zemědělské podniky jsou na tom opačně. "Pro Rakousko jsou typické malé podniky a vysoký podíl horského zemědělství, které nemohou soutěžit na světových trzích s velkými zahraničními podniky," říká expert Wagner z vídeňského institutu. V horách se nachází až 87 procent všech rakouských farem. Jejich průměrná rozloha nedosahuje ani 20 hektarů.

Agroturistika český venkov neuživí

Podle Wagnera spočívá úspěšný příběh rakouského venkova i v tom, že veřejnost má o svých vesnicích a zemědělcích dobré mínění. Rakušané si podle něj uvědomují, jak je venkov pro celou zemi důležitý, a proto jej navštěvují. Schvalují i dotování zemědělských podniků z evropského a národního rozpočtu.

České zemědělství tvořené velkými agropodniky podobnou oblibu u veřejnosti získává stěží. V plenkách je zatím i rozvoj cestovního ruchu na venkově, i když podle Svazu venkovské turistiky a agroturistiky získává na popularitě.

"Mezi nejoblíbenější a nejvyhledávanější aktivity související s agroturistikou patří vše, co se týká zvířat a jídla," říká předsedkyně svazu Zdenka Nosková. České farmy pak vedle zážitků mohou nabízet i ubytování nebo potraviny z vlastní produkce. Na tyto aktivity přitom mohou zemědělci získat dotace z Programu rozvoje venkova.

Jak ale upozorňuje odborník na zemědělství, životní prostředí a venkov František Havlát, agroturistika potřebuje mít základ v dobře fungujícím zemědělském podniku. "Agroturistika je nástavba nad zemědělstvím, sama sebe rozhodně neuživí. Z dotací se sice na venkově staví penziony, ale to nestačí. Základem je farma, která bude chovat dobytek, následně ho zpracovávat, zaměstnávat lidi a tím bude jedinečná, s vysokou přidanou hodnotou pro daný region," vysvětluje Havlát.

Příklad si podle odborníka má české zemědělství vzít nejen z Rakušanů, ale také ze Švýcarů. "Musíme motivovat lidi k tomu, aby peníze vydělané ve městech utratili na našem venkově a tím přispěli k jeho rozvoji," říká. Současná mladá generace si podle něj musí uvědomit, jak vlastně venkovská ekonomika pracuje. "Když venkov funguje a je dobré v kondici, funguje i celý stát," zdůrazňuje Havlát.

Prodaný český venkov

Český venkov je podle něj ve špatném stavu kvůli závažnému politickému pochybení v 90. letech. "Politici de facto prodali český venkov za vstup do Evropské unie. Do unie jsme měli vstoupit jako hrdý stát za stejných dotačních pravidel, jako měly v té době ostatní státy v EU," dodává odborník, podle něhož mohlo lepší nastavení systému vytáhnout český venkov na úroveň toho rakouského, případně i výše.

"Lidé na venkově jsou pracovití, uměli finalizovat svou výrobu, jen za tuto nelehkou práci chtěli dostávat adekvátní odměnu. V Česku se ale řeklo, že není potřeba produkovat, že venkov nikdo nepotřebuje a že se vše doveze ze zahraničí. Tím se venkov rozložil a lidé ztratili motivaci cokoli vyrábět," líčí dále Havlát.

Český venkov se tak nyní ocitá v krizi. Cesta z ní by podle Havláta mohla spočívat ve změně ve vzdělávání a také ve zlepšení pohledu veřejnosti na venkov, což by mohlo do sektoru přilákat mladou generaci.

Stárnutí zemědělské populace trápí jak Českou republiku, tak Rakousko. Pro Rakousko jsou však typické rodinné farmy, u kterých je potenciál předávání podniku z generace na generaci mnohem vyšší než u českých velkopodniků. Českým podnikům totiž mnohdy rodinné vazby chybí, zemědělci nemají následovníky a své firmy prodávají ekonomicky silnějším hráčům.

Rakouský expert na druhou stranu upozorňuje, že ne všechny rakouské vesnice vzkvétají podobně jako ty alpské, které žijí z cestovního ruchu. I v Rakousku se najdou oblasti, v nichž se venkovské hospodářství ani cestovní ruch nerozvíjí. "Právě do těchto regionů nyní investujeme hodně peněz i úsilí. Chceme zlepšit tamní kvalitu života a vytvořit novou infrastrukturu," dodává Wagner. Rozvoj rakouského venkova mimo alpské oblasti skrze budování infrastruktury by tak mohl sloužit jako inspirace pro nás.