Jednání vlády většinou vzbudí emoce, jen když ministři hlasují o miliardách či důležitých postech ve státní správě. Když ale kabinet přijímá jen novou definici, mnoho pozornosti to obvykle nevyvolá. Ale zrovna schválení definice rodinného podniku v Česku, která se dle informací Ekonomu ocitne velmi brzo na stole ve Strakově akademii, je přelomové.

Legislativní uznání rodinných firem by postupně otevřelo cestu k nejrůznějším cíleným investičním či dotačním podporám jen pro tento sektor, který si často nedokáže sáhnout na velké byrokratické dotační programy a přitom drží mnohé re­giony ekonomicky nad vodou. "Vymezení rodinného podniku vládním usnesením je pro nás zcela zásadní krok, na kterém jsme se s vládou v jejím začátku jednoznačně dohodli. Česká republika je zemí, kde je rodinné podnikání základem obslužnosti venkova, nositelem původních produktů a pilířem zaměstnanosti regionů," obhajuje novinku šéf asociace malého a středního podnikání (AMSP) Karel Havlíček, jeden z hlavních aktérů nové úpravy.

Za rodinnou firmu se má považovat i společnost, kde je rodina zastupována svěřenským fondem.

Pokud se podpora rodinných podniků rozjede, jednou by Česko mohlo třeba i konkurovat německému Mittelstandu, tedy malým a středním podnikům, často v rodinném vlastnictví, které jsou tahouny největší evropské ekonomiky.

Nejdříve definice, pak podpora

Se zdražující se českou prací a čím dál menší ochotou zahraničních investorů vytvářet v Česku další pracovní místa však tento model dožívá. Pozornost se tak logicky obrací k dalším segmentům ekonomiky, které by mohly navázat na dosavadní hospodářský růst.

Česko má vedle velkých podnikatelských šampionů − často právě se zahraničním vlastníkem − ale i velký potenciál v podpoře malých a středních rodinných firem. Dle průzkumu European Family Business je v Evropě průměrně 85procentní zastoupení rodinných firem na všech soukromých podnikatelích v zemi. V Česku je to ještě více − 87 procent.

V mnoha zemích od Španělska přes Rakousko po Litvu vláda rozvoj rodinných podniků nějakým způsobem podporuje.

V Česku za podobnou úpravu před lety začala lobbovat asociace malého a středního podnikání a premiér Andrej Babiš jí dopřál sluchu. "Je prokázané, že rodinné firmy jsou dlouhodobě stabilnější. Proto je nezbytné tento segment trvale posilovat," vysvětluje Havlíček.

Nejde přitom o žádnou revoluci a miliardové úlevy na daních či preference v přístupu k investicím se prozatím konat nebudou. Pro začátek se jen celý sektor začne statisticky sledovat, až pak přijde na přetřes debata o možné výraznější podpoře.

Znění usnesení, které půjde na vládu a Ekonom ho má k dispozici, nakonec rodinný podnik definuje takto: "Rodinnou obchodní korporací je obchodní korporace, ve které je nadpoloviční počet neomezeně ručících společníků tvořen členy jedné rodiny a alespoň jeden člen této rodiny je jejím statutárním orgánem nebo ve které členové jedné rodiny přímo či nepřímo vykonávají většinu hlasovacích práv a alespoň jeden člen této rodiny je členem statutárního orgánu této obchodní korporace."

Vedle toho ještě vznikne definice pro živnostníky: "Rodinná živnost je podnikání, na kterém se svojí prací anebo majetkem podílejí nejméně dva členové jedné rodiny a nejméně jeden z členů této rodiny je držitelem živnostenského nebo jiného obdobného oprávnění či je oprávněn k podnikání z jiného důvodu." Jistou pikantností je drobná vsuvka, že za rodinnou firmu se považuje i taková společnost, kde prospěch rodiny může být zastupován i svěřenským fondem, takže za rodinnou firmu by se mohl teoreticky také prohlásit Agrofert premiéra Babiše.

AMSP lobbuje za návrh i proto, že už má sama vymyšlenou mar­ke­tingovou podporu rodinného podnikání. Ráda by udělovala značku "Rodinný podnik", která by zviditelnila úspěšný byznys tohoto typu.

Jak okopírovat Německo

V současnosti v Česku neexistuje cílené mapování rodinných podniků a jejich potřeb. Existuje jen několik průzkumů jako například ten od agentury IPSOS z minulého roku. Podle něj 77 procent z oslovených majitelů rodinných firem požadovalo právě legislativní ukotvení svého specifického byznysu. Dále většina požadovala mediální podporu příkladů dobré praxe z jiných obdobných podniků, speciální investiční pobídky, dotace či slevy na odvodech v méně rozvinutých regionech.

Více než tři čtvrtiny dotazovaných by bralo i finanční příspěvek na vzdělávání nástupníků, protože předávání rodinného podniku bývá často kritickým momentem v těchto firmách.

Příklon k podpoře rodinného podnikání, které se datuje především od konce hospodářské krize, najdeme nyní v celé Evropě.

Právě brzké zotavení německé ekonomiky přitáhlo pozornost k tamnímu Mittelstandu, malým a středním rodinným podnikům, které se neobtěžují s kvartálními zprávami pro akcio­náře a neřeší rozpory mezi najatými manažery a vlastníky. Mittelstand stál za hospodářským zázrakem Německa z 50. a 60. let a uspěl i v pokrizovém období, kdy se dokázal dříve adaptovat a inovovat.

Problém je ale německý Mittelstand, který je spjatý s tamní kulturou, přenést do jiných podmínek. Přesto se o mnohé státy to nějakým způsobem snaží.

Definice, či dokonce výrazné podpory rodinného podnikání, najdeme od Finska po Španělsko a od Británie po Rumunsko. Podpory od státu jsou různé, od daňového zvýhodnění přes jednodušší byrokracii až třeba po možnost pružnější otevírací doby.

Když odchází zahraniční investoři

Že podpora rodinných firem nyní výrazně rezonuje i na východě Evropy, není překvapivé. S postupujícím úpadkem růstu, založeného na zahraničních investicích, se o koncept začaly zajímat právě i postkomunistické státy, nejdále jsou zatím Litva či Rumunsko. O podporu se ale snaží třeba i Polsko.

Německé rodinné firmy stály za hospodářským zázrakem z 50. a 60. let a i v období finanční krize vykázaly vyšší odolnost.

Velké zahraniční společnosti ve střední a východní Evropě dokončují v mnoha případech svůj investiční cyklus a po masivních investicích nejen v Česku zanechávají dividendové podniky a s inovacemi se přesouvají domů nebo dále na východ. V takové situaci se logicky mnohé vlády snaží o masivnější podporu domácího kapitálu, a to především ve flexibilních malých a středních rodinných firmách. Havlíček říká, že sice několik úředníků se k novince staví s rezervou, ale on pevně věří, že do pár týdnů v Česku definice rodinného podniku už bude realitou.