Z hromady listí se line oblak kouře, přes který prosvítá měkké podzimní světlo. Kolem jezdí bagry, které hloubí do země velkou nádrž. V těchto místech postupně vyroste soustava čtyř rybníků. Jde o nejnovější projekt farmy Dvůr Prak, kterou tady v malebné krajině nad Českým Šternberkem založil v roce 1995 Jan Tupý a kterou dnes provozuje jeho syn Pavel. "Když je všechno hotové, tak mě to nebaví. Musím proto neustále vytvářet něco nového," říká 66letý Jan Tupý. Na farmě je největší chov lipicánu v Česku a také sídlo svazu, který sdružuje chovatele tohoto plemene. Vedle toho zde chovají také kanadský herefordský skot a provozují penzion s restaurací.

Statek původně patřil hraběcí rodině Šternberků. Během pozemkových reforem za první republiky o něj ale přišli. Dalším majitelům ho zase sebrali komunisté, kteří z něj udělali vepřín a nechali ho chátrat. Stát jim ho vrátil v restitucích jako úplnou ruinu. Když od nich Jan Tupý v roce 1995 statek odkoupil, byl naprosto neobyvatelný. "Budovy byly zdevastované dlouholetým chovem prasat a neměly ani střechy. Spali jsme proto ve stanu u lesa a začali to tam postupně opravovat. První Vánoce na statku jsme trávili při deseti stupních, protože jsme místo dveří měli jen igelit," vzpomíná Tupý.

Většinu peněz na nákup bývalého panského dvora získal prodejem malé vodní elektrárny, kterou si na úvěr koupil po sametové revoluci. Vedle toho měl už v té době malou stavební firmu, kterou provozuje dodnes. "Jsem původem stavební inženýr a o zemědělství jsem nevěděl zhola nic. Ani v rodině jsme nikdy žádné zemědělce neměli. Ale líbily se mi malebné farmy v Rakousku a jižním Tyrolsku, tak jsem si chtěl něco podobného pořídit," vypráví farmář.

Farma se historicky jmenuje Dvůr Prak podle praků, ze kterých odsud ostřeloval král Jiří Poděbradský hrad Český Šternberk. "Zdeněk ze Šternberka proti němu utvořil katolickou opozici a krále to rozčílilo, takže se rozhodl zbořit mu všechny hrady. Na památku toho jsme tu vytvořili i model praku," líčí Tupý, zatímco ukazuje na velký dřevěný monument uprostřed pastvin.

"Blbý zemědělec, největší brambory"

Když se v době svých začátků rozhodl chovat tady krávy, vydal se pro radu na Českou zemědělskou univerzitu v Praze. "Povídal jsem si tam s profesorem Františkem Loudou a ten mi po hodině řekl: Člověče, vy o tom nevíte vůbec nic. Pořiďte si kanadský herefordský skot, ten můžete pustit do krajiny a nemusíte se o něj vůbec starat. Tak jsem to udělal a za tři roky můj býk vyhrál první místo na výstavě v Letňanech. Blbý zemědělec, největší brambory," směje se Tupý.

Herefordské krávy si přitom nemůže vynachválit. Sice nepřibývají na váze tolik jako jiná masná plemena, ale jsou odolné, vydrží i velkou zimu a porodí samy na louce, aniž by se o ně musel kdokoliv starat. "Chvíli jsem choval i skotský náhorní skot, ale ten jsem nakonec musel dát pryč. Ta dvě plemena se mezi sebou rvala a mísila a nedělalo to dobrotu," říká podnikatel. Krávy a telata prodává farma na chov a býky na jatka.

V roce 1999 tady začali vedle krav chovat také lipické koně. "Nevěděl jsem o tom zase nic. Prolistoval jsem si knihu o koních a zjistil, že lipicáni mají nejlepší rodokmeny. Postupně jsem tedy dával dohromady jejich ´sbírku´ tak, abych měl z každé linie nějakého koně. A dnes je u nás centrum chovu lipických koní pro celé Česko, které je zároveň členem Mezinárodní federace lipických koní - LIF. V republice je jich zhruba 400, z toho 100 evidovaných k chovu. A my jich v tuto chvíli vlastníme 24, čímž jsme největšími chovateli lipicánů v Česku. Celkově jich na světě žije méně než 4000, proto jsou bráni jako zvířata, kterým hrozí vyhynutí," popisuje Tupý.

Vítězství na závodech ve Francii a večeře u bohaté hraběnky 

Kromě toho, že koně ze Dvora Prak prodávají na chov, s nimi také závodí. Díky tomu s koňmi Tupý procestoval celou Evropu. Nejzajímavější podle něj byla výprava do francouzského Saumuru na řece Loiře. Tam za Českou republiku soutěžily čtyři spřežení včetně týmu Jana Tupého a čeští závodníci nakonec vyhráli.

"Během závodů jsem si všiml, že v party stanu mají vychlazené šampaňské a poslal jsem syna, aby nám pro nějaké došel. Požádal tedy hostesku, jestli by nám nenalila. Dala se s námi do řeči a dokonce nás pozvala k sobě na večeři. Když jsme tam přijeli, tak se ukázalo, že bydlí v zámku větším než Konopiště a není to žádná hosteska, ale hraběnka, která ty závody sponzoruje. Dorazili jsme tam naším 10 let starým otlučeným Peugeotem a připadali si poněkud nepatřičně. Hraběnka nás ale posadila do čela stolu jako nejvzácnější hosty a byl to neuvěřitelný zážitek," vypráví podnikatel.

Za jeho jezdeckou a vozatajskou společnost závodí dva jezdci Tomáš Jelínek a Jaroslav Pavel, který je na farmě zaměstnaný také jako provozní. "V zemědělství je množství papírování úplně šílené. Musíme hlásit naprosto všechno včetně toho, kolik času a kde tráví naše krávy. My navíc fungujeme v režimu ekologického zemědělství, takže tu máme neustále kontroly. Nedávno hraběti Zdeňkovi Sternberkovi napadl les kůrovec a domluvili jsme se, že nám daruje dřevo, které se nám podaří před kůrovcem zachránit. Jenže nás z kosmu vyfotila družice a vzápětí jsme tu měli kontrolu, proč máme klády na louce, kde se mají pást krávy," líčí Tupý.

Kvůli chybě v dotačním řízení přišel o 800 tisíc korun

Velkou byrokracii s sebou podle něj nesou i dotace. "U dotací na plochu to není tak složité, ale u investičních dotací to množství papírování řadu zemědělců odradí. Větší zemědělské podniky si mohou dovolit zaplatit agentury, které jim dotační žádost zpracují, ale malí farmáři na to obvykle nemají prostředky. Zemědělci v mém okolí se tomu často vyhýbají, protože se bojí, že by jim mohl hrozit nějaký průser, pokud něco zapomenou nebo přehlédnou," popisuje Tupý.

On sám v minulosti kvůli chybě v dotačním řízení přišel o 800 tisíc korun. "Bylo to ještě před vstupem do Evropské unie. Dostal jsem národní dotace na výstavbu jízdárny. Jenže jsem stavební firmě zaplatil 400 tisíc korun v hotovosti, a ne převodem, což se nesmělo. To jsem ale nevěděl a za tohle pochybení jsem musel vrátit na dotacích 400 tisíc korun a ještě zaplatit pokutu ve stejné výši," říká Tupý.

Dotace jsou dnes ale pro podnikání Dvoru Prak zásadní. Rodina Tupých hospodaří na sedmdesáti hektarech travních porostů a platba na plochu zemědělské půdy tak tvoří významný příjem pro farmu. Na svých pastvinách obvykle chovají kolem 50 krav, letos ale museli jejich počet kvůli suchu snížit na 35. "Měli jsme třetinu úrody oproti jiným rokům, takže nám chybělo krmení. I proto budujeme nyní rybníky, abychom měli dostatečnou zásobu vody," vysvětluje farmář.

Dědeček byl slavný grafik, který se znal i s Masarykem

U rybníků hodlá v budoucnu postavit několik srubů, které budou sloužit jako ubytování pro hosty. V okolí chce rovněž vytvořit meze, aby krajina získala starobylejší ráz. A v plánu má i rozšíření naučené stezky, kterou kolem farmy vybudoval. V budově barokní sýpky pomalu vzniká také muzeum kočárů, povozů, saní a zemědělských strojů, které tahali koně.

Na statku provozuje rodina Tupých rovněž penzion a příležitostně i restauraci, kde se konají svatby a další oslavy. Výzdoba jednotlivých pokojů v penzionu připomíná jejich předky. "Moje babička Marie Wiesenbergerová byla dcerou vrchního tajného vládního rady za Rakouska-Uherska. Vzala si významného grafika Jaroslava Bendu, který byl autorem jedněch z prvních známek v Československu a podílel se mimo jiné na návrzích výzdoby mauzolea Jana Amose Komenského v nizozemském Naardenu. Můj dědeček se znal i s Tomáše Garriguem Masarykem a jeho synem Janem. Prarodiče se s prvním československým prezidentem vzájemně navštěvovali a jezdili za ním i do Lán," líčí Tupý.

Vedle farmy má ještě malou stavební firmu. "S nadsázkou říkám, že postavíme vše od myší díry po raketovou základnu. Jdu v životě vždy více cestami, kdyby se jedna nepovedla. Abych to skloubil, vstávám každý den v pět hodin. Ráno obvykle vyperu povlečení z penzionu a zadám úkoly dělníkům na farmě. Nasednu do auta a ujíždím do kanceláře, kde bývám kolem deváté hodiny. Zpět se vrátím před šestou, zkontroluji, co se za ten den podařilo na farmě postavit, a v tu chvíli můj pracovní den končí," popisuje podnikatel.

O hospodaření na farmě se mezitím stará jeho syn Pavel a také dva zaměstnanci. "Já už jsem tady spíš jako poradce. Předal jsem farmu synovi, který na rozdíl ode mě vystudoval hotelovou školu a zemědělskou nástavbu. O nástupce tak mám postaráno," uzavírá Tupý.

Související
Související