Ve výloze malého žižkovského obchůdku pod Vítkovem se na věšáku pohupují pánské košile. Ta modrobílá kostičkovaná se jmenuje Foglar, vedle visí fialová s bílými kostičkami, které tu říkají Filla, a ta s drobnými světle modrými kostičkami je Pirk. Právě v této košili pojmenované po známém kardiochirurgovi přišel na rozhovor Jan Moravčík. Spolu s Pavlem Králíčkem vymysleli unikátní systém střihů i názvů košil a začali je vyrábět a prodávat pod značkou John & Paul. Netradiční pojmenování košil má vzdát poctu známým tuzemským osobnostem a zároveň zastřešuje koncept značky. Jsou totiž české − od látek až po knoflíky.

HN: Vytvořili jste vlastní systém velikostí košil i střihy jako superhubeňour nebo chlap jako hora. Proč?

Jan Moravčík (JM): Tím, že jsem hubený a vysoký, jsem na sebe nemohl sehnat košile v Česku ani v zahraničí. Každou košili jsem proto musel dávat švadleně a nechával si ji upravit, což mě štvalo. Tak jsem si řekl, že udělám košile, obleču primárně sebe, a když se to bude líbit mně, tak se to asi bude líbit i ostatním. S tím jsem oslovil Pavla a na první schůzce jsme se domluvili, že do toho půjdeme.

Pavel Králíček (PK): Shodli jsme se, že nechceme klasické konfekční velikosti. Problém byl, že jsme se neměli čeho chytit, neměli jsme žádnou tabulku velikostí. V zahraničí podobné systémy existují, ale nakonec jsme si je upravili sami. Nejdříve jsme vytvořili matici 12 košil a do každé velikosti jsme přidali míry hrudníku, pasu a další rozměry a dali jsme je vyrobit české společnosti ve Strážnici.

John & Paul

Značku, pod kterou vyrábí košile, ale i tašky nebo opasky založili Jan Moravčík (John, na fotu vzadu) a Pavel Králíček (Paul) v roce 2014.

Jan Moravčík (26) pochází z Uherského Hradiště. Předtím než se dostal k módě, založil a vedl společnost Tubosol, která prodává solární kolektory. Má rád motorky, střelbu a golf.

Pavel Králíček (25) vyrostl v Trutnově. V roce 2011 založil blog Pravý gentleman, na který nepravidelně píše dodnes. Má rád chození po horách, filozofii a čtení. Oba nyní dokončují studium na VŠE v Praze.

Značku John & Paul majitelé formálně vložili do společnosti Gentleman Store, kterou vlastní napůl. Pod tímto jménem vedou také e-shop a kamennou prodejnu s pánskou módou, doplňky či kosmetikou.

Firma loni utržila kolem 19 milionů korun, pracuje pro ni osm lidí.

HN: Jak jste střihy vymýšleli?

JM: Metodou pokus omyl. Ze začátku jsme měli například široké a disproporční rukávy. Nepočítali jsme ani se sražením látky při praní. Takže když jsme nechali udělat košili s délkou rukávu 70 centimetrů, tak jsme zjistili, že po třech vypráních se srazí o centimetr, což je normální vlastnost té látky a musí se s tím počítat.

PK: Naše úpravy byly hlavně technické. Řešili jsme třeba i límec.

JM: Ten je konstruovaný tak, že má uvnitř vložku, aby držel tvar. Ve výrobě, se kterou spolupracujeme, vložku dolepovali úplně do kraje a límec neměl u krku pěkný ohyb. My jsme na detaily ujetí a nelíbilo se nám to, protože když si děláme košile pro sebe, měly by být perfektní. Takže ačkoliv jsme nevěděli, jak se šijí košile, tak jsme to museli výrobu naučit.

HN: Co na to říkali?

JM: Jsou velmi ochotní a naše požadavky vzali v potaz. Když jsme zpočátku poptávali jiné výroby, tak nám rovnou řekli, že takové divné střihy šít nebudou, nebo za to chtěli dost peněz.

HN: Sedí vaše košile většině zákazníků?

JM: Náš velikostní systém je omezený a nedokážeme obléci všechny. Ale mužům v užší cílové skupině košile sedí. Nemáme například jako u běžné konfekce jednu délku rukávů nebo nabízíme různé proporce mezi hrudníkem a pasem. Pokud má muž typově nějakou postavu, tak si u nás vybere.

PK: Když si představíte typického českého muže s pivním pupkem, pokud se budeme držet stereo­typů, tak tomu sedět nebude. Ale muž, který má normální váhu a není to extra kulturista nebo je naopak hodně hubený, u nás košili oblékne. Nyní chystáme ještě jednu větší velikost, takže se dostaneme i k dalším zákazníkům.

HN: Kdo je tedy nosí?

JM: Obecně, jsou to muži mezi 20 až 35 lety, kteří nemusí nosit do práce oblek, tedy modrou a bílou barvu, ale ocení, že máme vzory a zajímavější košile.

HN: Nyní sice šijete v Česku, ale původně jste chtěli vyrábět v Asii. Proč ten obrat?

JM: Chtěli jsme košile vyrobit za tolik, aby z toho měl zákazník co největší hodnotu, ale aby nebyly předražené. Zpočátku jsme poptávali dodavatele z Indie nebo Číny, už jsme měli nějaké vzorky. V únoru 2014 jsme ale letěli do Paříže na veletrh látek, kde jsme se potkali s českým výrobcem Miletou a řekli jsme si, proč to nedělat tady?

PK: Na veletrhu jsme viděli, že je Mileta ve světové konkurenci dost dobrá. Na základě toho jsme vytvořili zcela český koncept, i když jsme si předtím nemysleli, že by to bylo možné.

JM: Vůbec jsme ale nevěděli, kde bychom v Česku mohli šít. Nakonec jsme se dostali až k výrobě ve Strážnici a zjistili jsme, že nechat šít košile v Česku není zase o tolik dražší než v Číně.

HN: Jaký v tom je rozdíl?

JM: Šití v Česku je o polovinu dražší. Na druhou stranu máme výrobu blízko, můžeme tam kdykoliv zajet a ohlídat si kvalitu. Samozřejmě, mohli bychom knoflíky kupovat v zahraničí, z východní Evropy nebo Číny, ale ta úspora by byla maličká. Také jsme chtěli podpořit místní textilní průmysl.

HN: Ke košilím jste před dvěma lety přidali i vlastní tašky. Ty vyrábíte také v tuzemsku?

JM: Kůže jsou z Itálie, výroba je česká. Přidali jsme je proto, že jsme pro sebe opět neměli pěknou koženou tašku za rozumné peníze. Ale první vzorek dopadl úplně špatně.

HN: Proč?

JM: Taška měla ucha velká jako u ženské kabelky, byla z vlnité kůže a vypadala hrozně.

PK: My jsme návrháři amatéři, nemáme s tím žádnou zkušenost. Takže když přijdeme do výroby a řekneme, co chceme, tak třeba zjistíme, že to nejde vyrobit.

HN: Například co?

PK: Chtěli jsme, aby byla taška pevná a držela tvar a zároveň jsme chtěli použít typ konstrukce, který to neumožňoval. Ale většinou nám s tím pomáhají, vidí, že se netváříme, jako bychom tomu rozuměli.

HN: Tašky jste dostali i do oficiálních obchodů výrobků Apple v Česku. Jak se vám to podařilo?

JM: Máme zastoupení na prodej peněženek australské značky Bellroy a dodáváme je do dalších obchodů v Česku. Protože dělají i obaly na telefon, začali jsme jednat s iStylem. Ty obaly tam ale moc nefungovaly, jenže když jsme byli s vedením pražské pobočky na obědě, zalíbila se jim má taška a objednali si je do svých obchodů.

HN: Co se pod značkou John & Paul prodává nejvíce?

JM: Jednoznačně táhnou košile, měsíčně jich prodáme řádově stovky a zákazníci se vracejí.

HN: Plánujete přidat třeba i obleky nebo saka?

PK: Cílem je, aby se u nás chlap oblékl od hlavy k patě. Řešíme, aby to bylo za dobrou cenu a kvalitní. Jde to pomalu, ale chtěli bychom mít ideálně saka, trička, svetry a další. Na půl cesty máme například basic casual trička české výroby, která jsou velmi kvalitní.

JM: Chceme vytvořit základy šatníku. Když chce muž tričko na volný čas, není úplně tak jednoduché, aby bylo kvalitní, nerozpadlo se a vydrželo.

HN: Takže se přikláníte směrem ke slow fashion, která klade důraz na řemeslnou dovednost a kvalitu?

PK: Částečně. Nechceme, aby kvalita byla jako v nadnárodních velkých řetězcích, ale na druhou stranu, košile nevydrží třeba 15 let. Ale tento přístup je nám sympatický.

HN: Letos plánujete rozšířit e-shop do Maďarska. Jak se vám daří na Slovensku, kde už působíte?

JM: Letos by nám Slovensko mohlo na tržbách udělat už 15 procent. Roste rychleji než Česko, protože tam trh s pánskou módou není tak rozvinutý.

PK: Kamenný obchod tam ale neplánujeme.

HN: Přejmenovali jste košile na tamní osobnosti?

PK: Zpočátku nám nedošlo, že když košile pojmenujeme po českých osobnostech, tak na Slovensku nebudou fungovat, protože tam nikoho nezajímá, že to jsou česká jména. Nakonec jsme se ale rozhodli je nepřejmenovat.

Související