Zakladatelkou uskupení Strašné dítě, které vytváří netradiční dětská hřiště, je Lenka Klodová. Rodačka z Ostravy se k tvorbě dětských hřišť dostala už při studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze pod vedením sochaře Kurta Gebauera.

"V období komunistických sídlišť vznikaly při výstavbě kopce zeminy, které se běžně odvážely pryč. Profesor Gebauer jeden takový kopec na sídlišti Fifejdy v Ostravě přetvořil do jedinečného hřiště a podobné úkoly zadával i nám, svým žákům," popisuje umělkyně svoji první zkušenost s tvorbou prostoru pro děti.

Komunita ví, co potřebuje

První dětské hřiště s název Hej rup vzniklo v roce 1998 ve spolupráci s rodiči dětí z Bratrské školy v Holešovicích. "Devadesátá léta byla otevřená novým nápadům. Společně jsme komunitním způsobem vybudovali hřiště, kterým se dodnes prezentuji," vzpomíná matka tří dětí. 

Své druhé rozsáhlejší hřiště pro děti se sluchovým postižením vytvářela už jako profesionál. "Prací pro mateřskou školu na Smíchově jsem se hřištím začala věnovat naplno. Zároveň jsem ale přijala nabídku Vysokého učení technického v Brně, kde vyučuji na Fakultě výtvarných umění," přibližuje Klodová a dodává, že i v případě druhého hřiště se zapojily děti se svými rodiči. "Představa, že hřiště musí zbudovat stavební firma, se vžila až později. Tehdy vznikalo spousta komunitních projektů," říká umělkyně. 

V roce 2002 vydala vláda nařízení pro povinnou certifikaci dětských hřišť. "Nejprve jsem se zalekla, nevěděla jsem, zda budu moct pokračovat ve stavění svým kreativním způsobem. Nakonec jsem se ale nenechala odradit a certifikaci vnímám jako byrokratickou překážku, kterou lze překonat. Také nabízím poradenství ostatním, kteří se certifikace obávají," uvádí Klodová. Povinná certifikace není obtíž jen pro stavitele, ale i pro zadavatele zakázek, její cena se za celé hřiště může pohybovat okolo 50 000 korun. 

Certifikace má zamezit vytváření rizikových nebezpečných míst. "Dvaceticentimetrový otvor není povolený, protože podle normy tam dítě může strčit hlavu a už ji nemůže vytáhnout. Proto jsou povoleny otvory nad 25 cm nebo pod průměr 10 cm, což se projevuje třeba na žebřících, na kterých jsou příčky buď moc daleko nebo nezvykle blízko od sebe," vysvětluje Klodová. 

Zakázky na míru

Na přelomu tisíciletí začala spolupracovat s Helenou Polákovou, která zároveň pracuje jako zdravotní klaun. "Helena přinesla nové nápady, především v podobě síťových prvků. Název Strašné dítě jsme vymyslely společně," popisuje Klodová a dodává, že původní název zněl Enfant Terrible - ten měli ale lidé problém vyslovit. Další spolupracovnicí je umělkyně Lucie Nepasická, která přispívá svým smyslem pro detail a dokonalým řemeslným zpracováním. 

Hřiště z dílny Strašné dítě jsou podobně nákladná jako hřiště zbudovaná stavebními firmami."O zakázky se příliš neucházíme, většinou nás osloví sám zadavatel," říká Klodová. 

Výběr materiálů závisí stejně jako celá koncepce hřiště na lokaci. "V Chomutově jsme použily beton, protože se v blízkosti nacházela betonová fontána ze 70.let. Na Křivoklátě jsme postavily dřevěný hrad, tedy herní kopii slavné památky," popisuje designérka. 

Nejčastěji používaným materiálem pro stavbu je akátové dřevo, které se sice obtížněji zpracovává, na druhou stranu patří mezi nejodolnější dřeva spolu se dřevem dubovým. "Z akátu je třeba sloupnout kůru, odstranit vrstvu běli a vybrousit dřevo dohladka. Jeho velikou výhodou je, že se dá snadno sehnat. Češi mají pocit, že nejde o domácí strom, proto ho často kácí, a my ho tak levně získáváme, ačkoliv tu roste 500 let," říká Klodová, která se zaobírá také tělovým designem.

Lenka Klodová (46)

Ostravská rodačka Lenka Klodová se narodila 22. listopadu 1969.

Po gymnáziu nastoupila na Pedagogickou fakultu Ostravské univerzity a poté na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde navštěvovala ateliér designu a ateliér sochařství.

V roce 2005 dokončila doktorandské studium, obor volné a užité umění. Od roku 1998 vytváří originální dětská hřiště. Má tři děti, bydlí ve vesnici Sluhy poblíž Prahy.

Trojice spolupracuje s dětmi, které jsou pro hřiště nejzásadnější. "Účelem hřiště je, aby ho děti přijaly za vlastní. Občas pořádáme prezentace a ukazujeme jim, co pro ně můžeme vytvořit. Také ony nám radí, co by si na hřišti přály mít. Snažíme se jim vysvětlit, že hřiště není jen atrakce, ale může to být i koutek na zahradě, který by měly mít rády a cítit se v něm dobře," nastiňuje podnikatelka.

Čas od času děti zapojí i do samotné stavby. "Občas nám děti pomáhají atrakce natírat nebo roznáší kyblíčky s kamínky, jako součást výuky v mateřské nebo základní škole," říká Klodová. 

Proces realizace hřiště od přijetí zakázky až k certifikaci trvá nejméně šest měsíců. "Doba zpracování se odvíjí podle mnoha okolností. Někdy musí být kratší kvůli evropským dotacím, někdy proces tvoření trvá i několik let," vysvětluje umělkyně s tím, že spíše než peníze investuje do Strašného dítěte svůj čas. "Kvůli letním zakázkám nemůžu jezdit na dovolené. Když byly moje děti malé a já jim řekla, že půjdeme na hřiště, věděly, že mi budou pomáhat na stavbě," vzpomíná Klodová. 

Loňský rok byl pro trojici mladých stavitelek náročný, společně zbudovaly šest hřišť. "Letos na podzim plánujeme začít projekt pro krásnou lokaci v zámeckém parku v Lysé nad Labem," přibližuje své plány Klodová.

Související