Nesebevědomá ČR si neváží toho, co má, tvrdí šéf českého Siemensu

Šéf českého Siemensu Eduard Palíšek sedí v typické kancelářské budově, na sobě tradiční oblek, nabízí klasickou kávu. Jeho názory však z hlavního myšlenkového proudu výrazně vybočují: za největší český problém považuje, že si nedovedeme vážit toho, co máme.

Chválí úroveň českých vysokých škol, a ačkoli řídí firmu založenou na inovacích, hájí humanitní obory. Na rozdíl od jiných ředitelů si nemyslí, že by technické školy měly podnikům vychovávat absolventy na míru. Naše země podle Palíška nepotřebuje ustavičné korekce hospodářské politiky, mnohem více by jí prospěl kontinuální rozvoj založený na dlouhodobé a sebevědomé strategii.

Co vnímáte jako hlavní nedostatek českého hospodářství?

Hlavním problémem Česka je, že si neváží toho, co má. Máme vynikající, dlouhodobě vybudovanou průmyslovou tradici. Místo toho, abychom ji rozvíjeli, propadáme ustavičnému sebemrskačství. Stále se snažíme hledat na všem něco špatného. Neustále provádíme korekce, které ne vždy podporují potřebný kontinuální rozvoj.

Jaký lék by pomohl?

Potřebovali bychom více národního sebevědomí a hrdosti. Měli bychom opustit naše škarohlídství, protože máme co nabídnout. Kdo nejde do konkurenčního boje vzpřímeně, nikdy nedokáže svou pozici obhájit.

Nezačala se ta choroba rozvíjet před dvaceti lety, kdy se rušilo i to, co fungovalo?

Z dnešního pohledu to tak může vypadat, ale tehdy to byla přirozená reakce. Došlo k tak zásadní změně, že se kyvadla logicky vychýlila do protilehlých úvratí. Dobře si pamatuji, jak jsme byli kritizováni, že máme ve firmách školky, ze zahraničí jsme dostávali pokyny, ať takové věci zrušíme. Dnes patříme k firmám, které opět zřídily školku, a svět se už na to dívá jinak. Takže určité kotrmelce nastaly. Po kotrmelci bych se však měl postavit, narovnat a podívat vpřed. K tomu bohužel úplně nedošlo.

Počátkem 90. let téměř zanikla proexportní politika, i předchůdce agentury CzechTrade přežíval málem v ilegalitě, a dnes se přezíravý pohled na obchodní diplomacii vrací. Má ale pro vás podpora vývozu ještě význam?

Z našich tržeb připadá 60 procent na přímý export. Značná část z těch zbylých 40 procent se uplatní v rámci exportních produktů jiných českých firem - například výrobců obráběcích strojů. Potřebujeme, aby menší finální výrobci byli v cizině úspěšní. Vůbec se proto netváříme, že nás se proexportní politika netýká, neboť Siemens má po světě 190 zastoupení. Je však nutné začít od začátku: aby bylo co exportovat, musíme mít konkurenceschopný produkt. Neexistuje-li, žádná podpora nepomůže.

A když ten produkt máme?

Pak přicházejí na řadu dvě roviny. První je otevírání dveří v zemích, kam se menší český exportér nemůže sám dostat. Tady hraje důležitou roli ekonomická diplomacie. Druhá rovina je důležitá i pro nás - jde o exportní financování a pojištění. Schopnost nabídnout exportní financování bývá klíčovým prvkem, který mnohdy rozhodne, kdo získá zakázku.

Pokračování rozhovoru najdete v novém vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve čtvrtek 10. května, nebo pod odkazem níže: