Německo se bez zboží z Česka neobejde

Čeští politici s ohledem na krizi eurozóny v poslední době stále častěji upozorňují na to, že závislost českého exportu na vývozu do Německa a obecně do Evropské unie, je až nezdravě velká, a je proto nutné pronikat na nové trhy. "Chtěl bych, aby česká proexportní strategie odpovídala tomu, co potřebují české podniky, a aby měly dost informací k tomu, aby se mohly dostávat na nové trhy. Ať už to jsou trhy zemí BRICS, Společenství nezávislých států, ASEAN a tak dále," říká například nový ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba.

Šéfanalytik pro oblast střední a východní Evropy Raiffeisenbank Günter Deuber proti hledání nových trhů nic nemá, s názorem, že by snad česká závislost na vývozu do Německa byla přílišná, ale nesouhlasí. A to i přesto, že třetina z veškerého vývozu, který z Česka míří do EU (je to téměř 85 procent veškerého českého exportu), jde do Německa.

"To, zda Česká republika obchoduje s Německem až příliš, záleží na úhlu pohledu. V celkovém pořadí je Česko 13. největším importérem do Německa. Je tedy důležitým obchodním partnerem, ale některé menší země Evropské unie, jako je Rakousko a Belgie, jsou dokonce před Českou republikou. Takže na míru propojení s Německem možná není důvod si stěžovat," říká Deuber, který svůj pohled na vztah Německa a Česka prezentoval na nedávné ekonomické konferenci pořádané Rádiem Česko. Sám se narodil a vyrůstal v Německu, pracuje pro Raiffeisenbank v Rakousku a je expertem na oblast střední a východní Evropy.

Na stejné lodi

"Německo potřebuje import, český vývoz, možná dokonce víc, než vy potřebujete dovážet z Německa," podotýká Deuber. "Závislost je vzájemná. Německo je sice velice konkurenceschopné, ale vy jste ta pravá ruka, která tomu pomáhá a na které německá konkurenceschopnost částečně závisí. Navíc pokud jde o export, nejde o rozhodnutí vlád, ale samotných podnikatelů, soukromého sektoru, hlavně malých a středně velkých podniků. Ty vidí, že nyní se takový obchod vyplácí, takže to není nic, na co si stěžovat," dodává Deuber.

To, že "situace nevyplývá z žádného rozhodnutí plánovací komise", ale plyne z ekonomické reality, zdůrazňuje i ekonom a bývalý ministr financí Ivan Pilip. Výzvy k větší různorodosti a teritoriální pestrosti českého vývozu v souvislosti s krizí v EU jsou podle něho sice možná zajímavé, ale pro českou ekonomiku nic neřeší. "Například do Ruska jde 2,6 procenta našeho exportu. I kdybychom tam vývoz zdvojnásobili, je to jen zlomek ve srovnání s vývozem do států Evropské unie," říká Pilip.

Problémem ovšem může být fakt, že Německo, největší evropská ekonomika a hlavní odbytiště řady českých firem, ztrácí dynamiku.

Kupříkladu analytici německého institutu pro ekonomický výzkum Ifo před několika dny snížili odhad růstu německé ekonomiky na příští rok na 0,4 procenta, zatímco ještě v říjnu předpovídali růst o 0,8 procenta. Ztráta dynamiky v celé světové ekonomice a především úsporná opatření v eurozóně povedou k tomu, že (nejen) německé firmy budou vyvážet méně, než se až dosud čekalo. Export je přitom pro Německo, stejně jako pro Česko, naprosto klíčový.

"Jak česká, tak německá ekonomika jsou otevřené. Obě ekonomiky jsou v podstatě na stejné lodi, závisejí na zahraničním obchodu a v poměru k velikosti ekonomiky je závislost Německa na exportu dokonce mnohem větší," říká Günter Deuber.

Naděje pro budoucí český i německý export (které jsou spolu značně provázané) je proto podle něho sázka na hi-tech, tedy produkci zboží s vysokou přidanou hodnotou.

Auta budou minulostí

"Struktura vývozu je velice podobná v Česku i v Německu, většina exportu je takzvaný medium-tech. Tedy ani hi-tech, ani low-tech, ale jde o středně kvalifikovanou výrobu. Konkurence ve světě je zde však velmi vysoká a poroste. Německo vede ve výrobě zboží, jako jsou auta, strojírenské zařízení, to je onen medium-tech. Ale hi-tech je někde jinde. A ani Německo, ani Česko není v tomto segmentu na špici," říká Deuber.

Jeho slova potvrzuje i zmocněnec ministra průmyslu a obchodu pro mezinárodně obchodní konkurenceschopnost Vladimír Bärtl. "Varovným signálem křehké struktury českého exportu je již rok trvající vývoj - tempo růstu našeho vývozu je nižší než tempo růstu dovozu. Export je slabě zastoupen zbožím s vysokou přidanou hodnotou a současně je stále více náročný na dovozy," napsal nedávno Bärtl pro týdeník Ekonom.

To, že se i Česká republika musí v zájmu budoucí konkurenceschopnosti a s ohledem na exportní zájmy změnit, zdůrazňuje i hlavní ekonom české pobočky Raiffeisenbank Pavel Mertlík. "Má-li česká ekonomika pokračovat v konvergenci, musí si najít novou oblast expanze. A tou v našich podmínkách je pouze posun k produktům a službám s vysokou přidanou hodnotou," říká Mertlík. Vláda by proto podle něho neměla váhat s investicemi do vědy a vzdělávání.

"V Česku po roce 1998 vznikl růstový model založený na exportně orientovaných přímých zahraničních investicích a výrobě zboží se střední přidanou hodnotou, jehož nejtypičtějšími reprezentanty jsou automobilový průmysl, všeobecné strojírenství, elektrotechnika a elektronika," říká Mertlík. Podle něho sice tento úspěšný model z minulé dekády bude ještě "dobíhat" a sloužit několik dalších let, dlouhodobé pokračování úspěšného rozvoje české ekonomiky si od něj však již slibovat nelze.

Robert Břešťan

Tuzemský automobilový průmysl se na celkovém českém exportu podílí zhruba pětinou.