Technologická jízda Intel minula. Má před sebou hodně výzev, ale i nového šéfa a akcie za férovou cenu

Problémy Intelu mají dvě tváře. První problém je AMD, konkurenční výrobce procesorů pro osobní počítače, který po dlouhých letech zaostávání přišel s novou architekturou čipů, jež nejprve Intel dohnaly u stolních počítačů, potom ho dohnaly v noteboocích a během posledních dvanácti měsíců AMD zvládl Intel překonat téměř ve všech parametrech napříč notebooky, stolními počítači i pracovními stanicemi a čipy pro servery. Intel navíc stále u řady produktů zůstává na zastaralém 14nm výrobním procesu, na kterém stojí i chystaná řada stolních procesorů s označením Rocket Lake-S. V druhé polovině roku by pak měl Intel představit nové čipy pro notebooky vyráběné s využitím vylepšeného 10nm procesu.

Ty už ale půjdou opět proti silnější konkurenci, na trhu by v tu dobu mohla být i druhá generace notebookových procesorů od Applu. Konkurenční architektura ARM, na které Apple postavil své čipy M1, hrozí tím, že se prosadí i na počítačích mimo Apple. Už nyní ARM ovládá vše od automobilů přes ledničky či mikrovlnky (i ty hloupé) až po chytré telefony a tablety. ARM se prosadil díky nižší spotřebě, nyní si dokázal zachovat nízkou spotřebu, ale nabízí mnohem vyšší výkon než architektura Intelu. Intelu se podobný krok nepovedl, miliardová investice do vývoje procesorů pro mobilní telefony se Intelu nevydařila.

Na Apple ukázal i Patrick Gelsinger na prvním setkání se zaměstnanci. V motivační řeči uvedl: "Musíme do PC ekosystému dodat lepší produkty než jakoukoliv věc, kterou dokáže vyrobit ta lifestylová firma v Cupertinu. Musíme být tak dobří, v budoucnosti." Nový ředitel Intelu Patrick Gelsinger má proti svému předchůdci nespornou výhodu: je to technik, inženýr, skutečný odborník, který vytvořil architekturu procesoru Intel 80486 a do roku 2009 technický ředitel Intelu, který má manažerskou školu spoluzakladatele Intelu Rodgera Moorea. Podílel se na vývoji standardu USB i wi-fi a pracoval i na prvních generacích procesorů z rodiny Intel Core.

Hlavní slabinou dosluhujícího Boba Swana byla podle zdrojů v Intelu absence porozumění technickým problémům, které Intel trápí. Firma má několikaleté zpoždění proti vlastním plánům při uvádění nových procesorů, respektive výrobních procesů, které umožní výrobu výkonnějších a úspornějších čipů.

Zásadní konkurenční výhodou Intelu byla uplynulé čtyři dekády vlastní výroba procesorů. Intel měl nejpokročilejší výrobní linky a o zisky se nemusel dělit – sám procesory vyvinul, vyrobil a prodal. I díky tomu přes oslabování tržního podílu pracuje s marží přes padesát procent, zatímco Apple u fyzických produktů dosahuje 32procentní marže. V případě AMD se marže pohybuje přes 40 procent.

Intel na tom ale není finančně tak dobře jako Apple nebo Google, jeho finanční rezervy jsou poloviční ve srovnání se závazky. Nedostatečný finanční polštář patří k problémům Intelu, protože vybudování nových výrobních kapacit je drahé. A neschopnost Intelu vyrábět moderní čipy v dostatečném množství a pokračovat ve zmenšování mikročipů nutí Intel zadávat výrobu části produktů u konkurence – u TSMC.

Intel tím přispívá k celosvětovému nedostatku moderních čipů, protože o kapacity TSMC se dělí všechny velké technologické firmy i automobilky a další zákazníci. Hlavně jde ale o ostudu pro firmu, která od prvních mikroprocesorů až donedávna vládla celému trhu procesorů pro notebooky, stolní počítače, servery i superpočítače a všechny procesory si vyráběla sama.

Nový šéf Intelu nastoupí oficiálně do funkce 15. února. Na změny, které přinese, jsou zvědaví akcionáři i podřízení a podle všeho mu věří. Akcie firmy šly po oznámení výměny na ředitelské pozici nahoru.

Navzdory výše popsaným rizikům, je Intel finančně pořád silná firma s dobrými výsledky. Za rok 2020 činilo roční volné cash flow 21 miliard dolarů, z čehož vychází aktuální roční návratnost mezi 8,4 - až 9 procenty (dle tržní kapitalizace). Firma také vyplácí dividendy od roku 1992 nepřetržitě a při posledních výsledcích je navýšila o 5 procent. Zároveň dochází ke zpětným odkupům akcií (buyback), čímž se zvyšuje akcionářům výdělek na akcii.

Nejvýdělečnějšími segmenty jsou pro Intel Client Computing (výpočetní technika) a datová centra. V roce 2020 dosáhla společnost Intel rekordních tržeb 77,9 miliardy dolarů (roční růst 8,2 procenta) a zisku téměř 21 miliard dolarů. Výdaje na výzkum a vývoj činily 14 miliard dolarů. Pozitivní čísla byla do velké míry zapříčiněna pandemií a tím pádem vyšší poptávkou po službách a produktech Intelu. Konkurenční AMD mělo loni tržby 8,6 miliardy dolarů a zisk okolo 870 milionů dolarů. Společnost AMD nevyplácí žádnou dividendu a oproti Intelu má i nižší marži. 

Společnost AMD má poměr P/E 122, což je poměr mezi tržní cenou akcie a čistým ziskem na jednu akcii. Ukazatel říká, jakou cenu je investor ochotný zaplatit za zisk společnosti. V případě AMD je to tedy 122 dolarů, v případě Intelu 11 dolarů. Pro srovnání Qualcomm má P/E 34 a Broadcomm 72. Vnitřní hodnota akcie, více k výpočtu ve videu, aktuálně vychází na cenu za akcii mezi 46 a 72 dolary. Na základě toho lze označit akcie společnosti Intel, které se momentálně na burze prodávají za 57 dolarů za akcii jako férově ohodnocené.

Intel má pořád velký podíl na trhu, zároveň ale zaspal a pomalu jej ukusuje konkurence. Hrozba tu je nejen ze strany AMD ale i již zmiňovaného Applu.  

Upozorňujeme, že text není investičním doporučením. Každý by měl investice vždy dobře zvážit, neboť může přijít o vložený kapitál. Pokud si není svými schopnostmi jistý, měl by vyhledat rady odborníka.

Článek vznikl ve spolupráci Hospodářských novin a TradeCZ.

Spoluautor článku Petr Plecháč je investor a zakladatel TradeCZ.

Fantastično poháněné Intelem implodovalo, firma má nové procesory, ostudu i nového šéfa

17. 1. 2021 ▪ 5 min. čtení