Nejdřív deprese, pak nadšení. Principál brněnských barů, o kterých píší i New York Times, líčí, jak jeho byznys proměnil koronavirus

Proč?

V těch pár dnech předtím jsme se hodně semknuli a udělali řadu super věcí. Rozjeli jsme rozvoz jídel, začali jsme lahvovat drinky. Ale najednou jsme museli zavřít.

A já pak seděl od pondělí do čtvrtka doma, vstával jsem pozdě, ráno jsem začínal panákem, abych se vůbec nastartoval. Já přitom v poslední době v podstatě nepil, na rozdíl od dob, kdy jsme v Brně s bary začínali a hodně tehdy pařili, teď jsem si dával tak jednu sklenku měsíčně. A najednou tohle. Jenže po těch pár dnech, kdy jsem se trápil a zpustnul jsem, mi začalo být blbě ze mě samotného.

Co byly ty projekty, které jste rozjeli a které vás nejdřív tak nakopnuly?

Jakmile jsme se dozvěděli, že budeme muset na večer zavírat, sešli jsme se se šéfy všech našich pěti podniků a řešili, co můžeme dělat. Že budeme rozvážet jídlo, že začneme dělat obědy, předělali jsme směny, rozjeli jsme objednávání přes Facebook. Máme firmu Zázračná limonáda, která rozváží naše limonády do jiných restaurací, ta má dvě auta, která jsme hned na rozvozy nasadili. V pátek 13. března jsme udělali večer živý přenos z Baru, který neexistuje, kde barman on-line naléval, co si lidé objednávali, pak to dal do lahvičky, zazátkoval a odvezlo se to k lidem, kteří si drink objednali na Facebooku. Zjistili jsme ale, že to někdy trvalo až hodinu a půl, než se drink dostal k lidem na stůl, nedokázali jsme vykrývat poptávku, takže v dalších dnech jsme je už měli předmíchané. 

To asi nebylo úplně rentabilní.

Úplně rentabilní to nebylo. Ale rozváželi jsme je jen po Brně a první večer jsem je dokonce rozvážel já osobně, což hodně lidí potěšilo, fotili se se mnou. My si mysleli, že jde o dočasnou situaci, že za týden či dva jsme zpátky, takže jsme tak úplně neřešili, jestli to vydělává. Brali jsme to jako způsob, jak utužit komunitu, která kolem nás v Brně vyrostla. Ze stejného důvodu jsme otevřeli přes den Bar, který neexistuje a vařili jsme tam obědy.  

Kdy pominula deprese?

Ve čtvrtek 19. března jsme seděli s mým parťákem Andrejem Vališem u nás v kanceláři, popíjeli flašku whisky a rozhodli jsme se, že se vrátíme k rozvozu a že ho uděláme bezkontaktně, jako to má třeba Rohlík.cz. To byl ten moment. Známý nám naprogramoval platební bránu přes službu Stripe, takže lidem, kteří si objednají přes Messenger, pak přijde i zpráva s linkem na rozhraní, kde zaplatí kartou danou částku. Když jsme v minulosti dělali u jiných našich projektů platební brány u českých bank, trvalo několik týdnů, než nám je schválili, tady se nic schvalovat nemusí, takže to fungovalo hned. Návrat k rozvozu byl taková naše první vlna vzepětí po úplném zákazu. Řekli jsme si, že budeme bojovat a nenecháme se sundat. A postupně se začaly nabalovat další aktivity.

O co šlo?

Měli jsme spoustu nápadů z dřívějška, které ležely někde v šuplíku, stačilo je vytáhnout. Tomáš Křemenák z Baru, který neexistuje dal dohromady tým asi 30 lidí a sestavují koktejlovou kuchařku, která vyjde jako knížka. Textově už je hotová, teď na ní začne vyšívat grafik, v horizontu dnů ji začneme v předprodeji nabízet.

Pojali jsme to ale hodně osobně. Je to takový pohled za kulisy a pod naši pokličku, jak o drincích přemýšlíme. 

A dál?

Vedle toho jiná skupina začala vyrábět deskovou hru, při níž lidé procházejí po barech v Brně. Oba projekty mě strašně baví. Ano, možná to časem bude působit trochu trapně, protože jsme neměli čas je pořádně promyslet, otestovat, je to narychlo, ale já spíš věřím, že to bude úspěch, že to bude pozitivní úlet. Pomáhá nám, že jsme se vyvinuli dost překotně a nikdy jsme se nedostali do fáze, že bychom jeli v zajetých kolejích. Jasně, tohle nás sejmulo a přišli jsme a ještě přijdeme o mnoho milionů tržeb, ale semknuli jsme se a nebojíme se jít do něčeho nového. Máme to ve své DNA.

Když říkáte, že přijdete o mnoho milionů… Zkuste nynější situaci srovnat byznysově s normálem.

Kdyby byl březen normální, celá naše skupina by měla obrat zhruba 10 milionů korun. Reálně jsme udělali něco přes tři miliony do 12. března, na rozvozech jídla a drinků jsme pak utržili asi půl milionu korun. 

Takže v dubnu klesnete na desetinu normálu?

Kdybychom se v dubnu dostali na milion tržeb, byli bychom happy. Jo a ještě vlastně šijeme trička... 

Cože?

Pár děvčat od nás začalo šít roušky pro celou firmu, a protože už roušky všichni máme, jedna z nich přišla s tím, že by uměla šít i trička. Máme už hotový model a brzy rozjedeme nový e-shop, kde budeme prodávat i naše trička. Takže spouštíme fashion brand, který už máme i lehce otestovaný, dělali jsme totiž kulichy s logem Originál neojebeš. Reagovali jsme jimi na ty, kteří se snaží kopírovat náš Turbomošt. To je jablečný mošt s jablkovicí, který už přes deset let prodáváme na brněnských vánočních trzích a máme s tím docela úspěch.   

Podniky patřící pod značku Lidi z Baru

Další 4
fotografie

A co rozvozy obědů, jak to funguje?

Denně jich rozvezeme do padesáti, což je třetina běžného množství. Jenže 4pokoje primárně vydělávají na večerním provozu, takže tohle je jen malé procento. Objednávky se ale rychle zvyšují, lidé si na to zvykají, dáváme si záležet, aby na každé tašce měli vzkaz. Dva lidé mají v práci za úkol sledovat, kdo si co objednává, a vlastně s ním přes vzkazy na taškách komunikují. Nejzajímavější je rozvoz ve Whiskey Baru, který neexistuje, kde vozíme tatarák, který se tam vždycky prodával a prodává, a k tomu dáváme pivo nebo panáky do lahvičky. Jsou to balíčky. Jsme na 40 procentech předchozích tržeb díky velmi stabilní štamgastské základně. Kdyby to bylo všude jako ve Whiskey Baru, tak jsme v pohodě.

Vy jste ale rozjeli i on-line prodej a rozvoz potravin, ne?

Vnímáme to jako něco s největším potenciálem do budoucna. Tržby tam už dnes máme až 50 tisíc korun denně a dokážeme tam dosáhnout na marži 30 procent. 

Co přesně prodáváte?

Nechtěli jsme jít cestou, kterou dělá řada podniků, tedy že řeknou, že jim něco zbylo, a to nabídnou lidem. Vzali jsme produkty, které mají naši dodavatelé v nabídce a zároveň jsou to věci, které potřebují i normální lidé. Maso, ovoce, zelenina, jogurty, sýry… Napadlo nás to ve chvíli, kdy z Rohlíku vám objednávku přivezli až za několik dní, protože měli totální převis poptávky. Spousta věcí u nich byla vyprodaná. A já přitom věděl, že naši dodavatelé, kteří jinak zásobují restaurace, je na skladech mají a nevědí, co s nimi. Proto mě napadlo, že by si lidé u nás mohli objednat a my jim to druhý den dovezeme a budeme ještě rychlejší než Rohlík. No, byli jsme rychlejší dva dny, oni to pak srovnali. Ale to nevadí, chytli jsme se i tak. Teď máme dvanáct dodavatelů a další přidáváme, v nabídce máme několik desítek základních potravin.

A s tím máte tedy v plánu pokračovat i do budoucna?

Já si myslím, že v nějaké podobě to bude fungovat dál. Asi to dozná určitých změn, ale ano. Mimochodem, v normální době bychom něco takového určitě nemohli spustit za dva dny, trvalo by týdny sehnat všechna potřebná povolení, dodavatelé by byli vytížení a také bychom neuspěli s tím, že to lidem přivezeme odpoledne, protože by nikdo nebyl doma. 

Jak krize dolehla na hotel Anybody, tam jste také něco vymysleli?

Hotel trpí samozřejmě tím, že se zrušily rezervace, na druhou stranu koncept hotelu je hodně netradiční, takže tam není žádný personál, který bychom museli teď platit. Což je i směr našeho uvažování, které také akcelerovalo kvůli krizi - že bychom náš koncept nabídli k franšíze, už na tom pracujeme.

Zkuste Anybody trochu přiblížit těm, kteří ho neznají.

Když k nám do hotelu přijdete, zacheckujete se na on-line recepci, kde nikdo nesedí. A pak jdete do pokoje, který si sám ovládáte a přestavujete, každý pokoj je inspirován nějakým filmem a je to prostor pro zážitek, kde hrajete určité hry, které jsou namluvené herci z Národního divadla. Je to pro páry a vy si tam jdete zahrát někoho jiného než sebe. Na snídani klienty posíláme do okolních pěti restaurací, s nimiž jsme domluvení, úklid nám zajišťuje externí firma a jediný, kdo tam pracuje, je náš partner Adam Vodička, který má v hotelu většinu coby spolumajitel. Na recepci tam nikdo není, když něco potřebujete, zvednete na pokoji telefon a ten automaticky zavolá Adama. A ještě jednu výhodu hotel má: polovina klientů jsou lidé z Brna, 40 procent z Prahy a jen zlomek z ciziny. Takže my počítáme, že až to opadne a lidé se ještě víc zaměří na české věci, budeme připraveni. 

Jak je vlastně velká vaše firma Lidi z Baru, pod kterou všechno, o čem se bavíme, spadá?

Celkem máme 160 zaměstnanců, z nich je přes 90 na hlavní pracovní poměr, zbytek jsou různí studenti a brigádníci. Nikoho jsme zatím nemuseli propustit, odešli jen tři lidé, kteří měli úvazky i jinde a řekli, že tam jsou víc potřeba. Chci je za každou cenu udržet. Pokud nynější stav bude trvat jen nějaké dva měsíce, a ne půl roku, otevřeme s mnohem silnějším týmem, budeme stmelení. Jsme naprostá výjimka, v pohostinství se teď už začíná propouštět.

A vnímáte pandemii i jako příležitost se rozrůst?

Určitě, vidím tam příležitosti. Poslední dva roky hodně přibývaly nové bary a restaurace, konkurence sílila, bylo těžké najít personál. Trh se teď pročistí. Že bychom momentálně uvažovali, že otevřeme nový podnik, to ne, ale jsem si skoro jistý, že po určité době za námi začnou chodit, že tady a tady se uvolnil prostor a jestli tam nechceme něco vymyslet. Takhle to ostatně bylo v podstatě se všemi našimi podniky.

Teď z vás srší nadšení, co vás tak nabíjí?

Že máme spoustu nápadů a že čím déle ta situace bude trvat, tím víc věcí rozjedeme a vymyslíme. Budeme se diverzifikovat, budeme zkoušet a něco se určitě uchytí a zůstane to s námi i v budoucnu. 

Stalo se z vás v podstatě takové startupové studio.

Přesně tak to cítím. Když se na nás podívám za rok, myslím, že budeme mít pořád čtyři bary a restaurace a jeden hotel a k tomu ještě dva tři další projekty z úplně jiného těsta typu desková hra. Navíc zůstanou i takové nápady, jako jsou on-line přenosy a rozvážka z baru, o to bude zájem i pak. Umíme drinky efektivně zátkovat, lahvovat a rozvážet. Dosud jsme byli omezení počtem míst v baru a jeho prostorem, ale takhle můžeme mít mnohem větší rádius.

Třeba v Baru, který neexistuje jsme se inspirovali Whiskey Barem a začali jsme prodávat a rozvážet burgery. Ale protože burger málokdy přijede v pěkném stavu, tak na to jdeme jinak - přivezeme vám ho dekonstruovaný se všemi omáčkami, bulkou a doplňky, vy si ho doma dáte na pánvičku a podle receptu si ho sestavíte. Má to famózní úspěch.

Mimochodem, zapomněli jsme na vaši firmu Zázračná limonáda. Jak to s ní vypadá?

Také s ní máme plány. Přišla o zákazníky, protože restaurace jsou zavřené a i po otevření to možná bude těžké, protože to je celkem drahý produkt. Proto jsme to otočili o 180 stupňů a od restaurací jsme se přeorientovali přímo na zákazníky a vyvíjíme energetický drink, který vám nakopne mozek. Říkáme tomu brain-hack drink. Je v něm osm luxusních ingrediencí, budeme to prodávat v plechovce a zhruba za tři týdny s ním jdeme do prodeje, ještě musíme udělat web.

Luxusní Red Bull?

V podstatě jo. Ale tomuto srovnání se trochu bráníme, protože účinek bude jiný.

Jaký?

Klasický energeťák vás nakopne velkou dávkou syntetického kofeinu a spoustou cukru, což vás sice probudí, ale po hodině a půl se cítíte spíš unavený, máte v krvi moc inzulínu, takže si buď musíte dát další drink, nebo odpadnete. My do našeho drinku žádný cukr nedáváme, je tam MCT olej, který se metabolizuje stejně rychle jako cukr, ale je to tuk a hodně ho používají třeba lidi v posilovně. Zároveň tam je sice kofein také, ale je z čaje nebo z guarany, je přírodní a déle působí. Přidali jsme tam i pár věcí, o kterých se ví, že povzbuzují mozek, samozřejmě všechno je legální, nejsou to žádné drogy. Říkáme tomu Osmička. Bude dražší, plechovka 250 mililitrů bude stát na webu nějakých 65 korun. Myslíme si ale, že to má velkou budoucnost.