Podle německého analytika Mycleho Schneidera nedává výstavba nových jaderných bloků v současné době smysl. Pokud chce svět přispět k boji s klimatickou krizí, má se zaměřit na obnovitelné zdroje. "Jaderný průmysl není schopný v dnešní době elektrárnu postavit včas a v rámci rozpočtu. Tečka," říká v rozhovoru pro HN.

V Praze byl představit studii The World Nuclear Industry Status Report 2019.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

HN: Do Prahy jste přijel představit svoji studii o stavu jaderného byznysu ve světě. Co se za poslední roky nejvíce změnilo?

Zpráva má jeden nový element, kterým je přidaná kapitola ohledně klimatických změn a role jaderné energetiky. To je dnes hlavní úhel pohledu celé analýzy.

HN: Jádro je s ochranou klimatu často spojováno. Šéf Mezinárodní energetické agentury (IEA) Fatih Birol se nechal slyšet, že bez jádra nemá svět šanci splnit klimatické cíle.

Nejdříve si řekněme, o co se hraje. Veřejná debata se v posledních letech významně změnila a začali jsme místo o klimatických změnách hovořit o klimatické krizi. Už je jasné, že se dostáváme pod časový tlak.

I proto z pohledu ochrany klimatu nyní ve studii tolik neřešíme typické negativní aspekty jádra. Tedy bezpečnost, jaderný odpad a šíření jaderných zbraní.

Když vezmeme problematiku čistě z klimatického pohledu, tak pokud utratím jeden dolar, chci si být jistý, že za něj kupuji snížení maximálního množství emisí oxidu uhličitého, které nebudou vypuštěné do ovzduší, a to co nejrychleji. Je to kombinace ekonomické únosnosti, provozuschopnosti a rychlosti. To je naprostý základ.

HN: Co je tedy největší nevýhodou jádra?

Nejde tady už jen o debatu, kterou jsme vedli dlouhé roky, tedy kolik CO2 je nepřímo vypouštěno při výrobě jedné megawatthodiny elektřiny. Zde si stojí jádro dobře, podobně jako obnovitelné zdroje. Ale pokud se podíváte na dobu výstavby jádra, už je to úplně jiný příběh. Když si vezmete oficiální data z Mezinárodní agentury pro atomovou energii, od začátku lití betonu, tedy bez času potřebného na politické rozhodnutí, přípravu, licencování zdroje a tak podobně, trvá výstavba deset let. To jsou čísla za 63 bloků spuštěných v poslední dekádě. Navíc 63 reaktorů je vlastně co do výkonu strašně málo. A spouští se jich stále méně. Jaderný průmysl dlouhé roky říkal, že přijdou levnější a jednodušší reaktory, které se budou moct stavět rychleji. A stal se pravý opak. První reaktory třetí generace vyvíjené v Evropě a ve Spojených státech byly nakonec spuštěny v Číně.

HN: Jejich výstavba začala v Evropě, ale francouzská Areva není schopná je dostavět...

To je přesně ono. Když se bavíme o klimatické změně, nesmíme se dívat na nějaké potenciální výstupy, ale měli bychom se dívat na to, co jsou firmy opravdu schopné dodat. Nevím přesně, jak bude vypadat budoucnost. Ale minulost je jasná. Pokud vám zabere stavba v průměru deset let, a velmi často mnohem déle, je to příliš dlouho. Jaderná energetika nepomůže zachránit klima včas.

HN: Vylučuje to opravdu jádro jako takové? Není možné stavět jádro souběžně s obnovitelnými zdroji? Ty také nepostavíte v obrovském množství za měsíc.

To se zase nevyplatí finančně. Doteď jsme se bavili o čase výstavby. V bance Lazard, jejíž odhady využíváme, spočítali, že jen během poslední dekády klesly ceny solárních elektráren o 88 procent. Větrné šly dolů o 69 procent. A u jádra stouply o 23 procent. Je tam naprosto opačný vývoj. Proč tedy nedělat oboje naráz? Protože když investujete peníze, musíte je dát tam, kde je to nejefektivnější. A pokud je dáte do jádra, ochraně klimatu škodíte. Nepomáháte, protože kdybyste investoval do jiných řešení, je to mnohem rychlejší a levnější.

HN: Hovořil jste o ceně za uspořené CO2. Jak je na tom jádro ve srovnání s obnovitelnými zdroji?

Odhadnout ceny u jednotlivých zdrojů je složité, výrazně se to liší zemi od země. Ale i kdyby vyšla "úspora" jedné tuny CO2 stejně u elektřiny z obnovitelných zdrojů i z jádra, máte velké rozdíly v ceně jedné megawatthodiny z tohoto zdroje. Před deseti lety stála MWh ze slunce výrazně více než z jádra. Ale to už neplatí. Nejnižší ceny elektřiny se dnes ve světě pohybují mezi 20 a 30 dolary za megawatthodinu.

HN: To ale rozhodně neplatí v Evropě. Podle aukcí v Německu se ceny pohybovaly na dvou- a vícenásobku.

I když to není univerzální číslo, týká se to už některých velkých částí světa - Blízkého východu, Indie, Jižní Ameriky nebo USA. Ve Spojených státech, zejména v západní části a na Havaji, se na těch 35 dolarů můžete dostat i s akumulací do baterií. To je méně, než kolik jsou náklady na provoz u spousty - když ne většiny - jaderných elektráren. A ceny baterií klesají ještě rychleji než u solárních panelů.

HN: Jak říkám, ta čísla v Evropě ale vůbec neplatí.

Jde o konkurenceschopnost a hlavně pak celkový trend. Podívejte se na Velkou Británii. Francouzská EDF nedávno oznámila, že projekt Hinkley Point C opět zdraží o tři miliardy eur. Kolik bude nakonec stát? Netuším a nevím, jestli to někdo vůbec může říct. Ale elektrárna má od vlády slíbenou výkupní cenu 92,5 libry - tedy víc než 110 eur za megawatthodinu. To je dva- až třikrát víc, než kolik činí cena elektřiny na velkoobchodním trhu. Navíc, ta garantovaná cena se bude každý rok zvyšovat o inflaci. Takže to bude za dvacet let ještě výrazně víc, klidně 150 a více eur.

Mořské větrné elektrárny, nejdražší z nových obnovitelných zdrojů, se nyní dostávají na cenu pod 50 eur za megawatthodinu, a to bez dotací. Na stejnou úroveň se dostávají solární elektrárny. Je to prosté - elektřina z nových obnovitelných zdrojů je levnější než elektřina z nových jaderných elektráren. Všude na světě.

Když zkombinujete kladnou ekonomiku a faktor času, je to dobré pro klima. Když utratíte peníze za něco, co není konkurenceschopné a je pomalé, je to kontraproduktivní. Ještě bych dodal, že naprosto stěžejní pro dosažení klimatických cílů je pokrok v oblasti energetické efektivity.

HN: Proč stěžejní?

Je jasné, že to není moc sexy, tepelná izolace a další opatření. Prakticky každá analýza ale vychází úplně stejně. Oteplení planety o méně než "jen" o 1,5 stupně Celsia nikdy neudržíme bez masivních investic do efektivity. A nejen u nových budov, ale i u těch stávajících. Ale podívejte se na Francii. Areva, jako klíčový jaderný podnik, by bezpochyby zkrachovala, kdyby vláda nezařídila její převzetí EDF, jednou z největších energetických společností v Evropě. A vláda kvůli tomu zvažovala, že sníží na polovinu programy na úspory energií u stávajících budov. Jdeme prostě špatným směrem, pumpování peněz do zkrachovalých firem je neefektivní. Už se vůbec nebavme o výstavbě nových elektráren. To je naprosto mimo. Jediné, o čem se má dnes cenu bavit, je to, co s těmi stávajícími.

HN: Ty pro klima snad žádnou hrozbu nepředstavují.

Ty vyrábějí elektřinu. A jediný parametr, co bych na ně uplatnil, je opět cenová efektivita. A vychází to? Často už ne. V září například bylo oznámeno uzavření známé americké elektrárny Three Mile Island 1. A to přesto, že po 45 letech provozu měla i nadále licenci na 15 let provozu. Už nemohla soutěžit s ostatními zdroji, které jsou na trhu k dispozici.

HN: Celou dobu se tu bavíme o cenové výhodnosti. Jak hodnotíte odchod Německa od jádra v roce 2022? Tam žádné výpočty neproběhly.

Nemám s tím problém. Existují i další argumenty.

HN: To existují. Ale vy jste zatím měl jako hlavní parametr boj s klimatickými změnami. A odchod Německa od jádra naopak v soustavě déle udrží uhelné zdroje.

To není pravda. Odchod Německa od jádra je postupný a potrvá celkem deset let.

HN: Uhlí se chce Německo zbavit až kolem roku 2035. Dokonce se v uplynulých letech otevíraly nové elektrárny. Nebylo by z hlediska klimatu lepší nechat do té doby běžet jádro? Trochu mi to nesedí s tím, co jste říkal na začátku.

Mycle Schneider

Mycle Schneider je německý vědec a analytik, někdy označovaný za protijaderného aktivistu.

Je hlavním autorem The World Nuclear Industry Status Report. První vyšel v roce 1992. Poslední za rok 2019 představil koncem září v Budapešti a následně v Praze.

V roce 1997 získal Right Livelihood Award, někdy přezdívané jako alternativní Novelova cena, za
příspěvek k udržitelné budoucnosti.

Schneider byl v roce 2007 jmenován členem Mezinárodního panelu pro štěpné materiály (IPFM), jenž sídlí na Princetonské univerzitě v USA.

Od února 2010 do června 2011 působil jako hlavní konzultant pro iniciativu Asia Clean Energy Policy Exchange.

V letech 2000-2010 průběžně pracoval jako poradce německého ministerstva životního prostředí. V letech 2006-2007 pro Evropskou komisi posuzoval mechanismy financování likvidace jaderných bloků a nakládání s jaderným odpadem. V letech 2005-2006 působil jako odborník na jadernou bezpečnost a poradce britské Komise pro nakládání s radioaktivními materiály (CoRWM). V letech 1998-2003 byl poradcem úřadu francouzského ministra životního prostředí a belgického ministra energetiky a udržitelného rozvoje.

To datum 2035 je pro mě naprosto nepřijatelné a bude se muset posunout. Ale máte pravdu, německé rozhodnutí nebylo postavené na klimatické efektivitě. Bylo postavené na otázce bezpečnosti a tlaku veřejnosti. Základním kritériem uzavírání byl věk reaktorů, i když leckdo by mohl navrhovat uzavření těch nejméně výnosných.

Pojďte se ale podívat na čísla, jak se s tím Německo vypořádalo. Výroba z jádra klesla od roku 2010 o 64,5 terawatthodiny. A za tu dobu byla tato elektřina nahrazena téměř dvojnásobně z obnovitelných zdrojů, které dodaly 121 terawatthodin. Za to samé období celková výroba elektřiny z fosilních paliv a zejména z černého uhlí rovněž klesla. A s tím i emise, i když první roky mohlo množství CO2 stoupat kvůli krátkodobému nárůstu spotřeby hnědého uhlí. Emise už ale několik let klesají, byť příliš pomalu.

HN: Ale nebyla z klimatického pohledu hloupost stavět nové uhelné bloky?

Teoreticky to mohlo být efektivní, pokud jste zavřeli ty staré, špinavé. Ale netlačte mě tu prosím do něčeho, co neříkám. Podle mého názoru není německé řešení skvělým modelovým případem. To netvrdím. Ale neposlouchejme bludy, že bez jádra bude Německo muset dovážet elektřinu z Francie a podobně. Naopak, Francie je již několik let v bilanci s Německem v pozici čistého dovozce.

Důležité je, aby klesala spotřeba. Druhá stěžejní věc je, že v Německu příliš pomalu klesá výroba z hnědého uhlí. Bez urychlení odchodu od uhlí to také nejde.

Ale to nemá co dělat s jádrem. To, které se odstavilo, už bylo nahrazeno.

HN: Směřování Německa často vzbuzuje velké obavy. U průmyslu i politiků. A velká část expertů se bojí, že úplný odchod od jádra země nezvládne. Ani s desetiletým varováním.

Opakuji, podívejte se na čísla. V letech 2016 až 2017 se Německo stalo větším exportérem elektřiny než Francie. Pokud je to elektřina z uhlí, je to šílené. Ale jak jsem říkal, výroba z jádra už byla dávno nahrazena zelenou energií. Nebojím se ani úplného odchodu od jádra.

HN: Jaké zdroje by měly v otázce boje s klimatem využívat země, kterým například geografické podmínky neumožňují plně spoléhat na obnovitelné zdroje?

Nevěřím, že je na celé planetě taková země, která by na ně nemohla spoléhat.

HN: Málokdo v Česku si dovede dnes představit, že by v následujících dekádách mohl vítr se sluncem nahradit většinu konvenčních zdrojů. Není v takovém případě jádro opravdu lepším řešením?

Jaderný průmysl není schopný v dnešní době elektrárnu postavit včas a v rámci rozpočtu. Tečka. To není hypotéza. Takže pardon, ale tohle nedává smysl. Nejdou tu postavit větrné elektrárny kvůli odporu obcí? Začněte dělat komunitní projekty, kdy lidé vlastní podíl v elektrárnách. Pokud lidé budou lokálně investovat do výrobních zdrojů a vydělávat s nimi, přístup se výrazně změní. Proti velkým developerům se lidé postaví. Jste také jedním z největších exportérů elektřiny. Pokud omezíte vývoz a zapracujete na energetické efektivitě, uděláte už jen tímto obrovský krok kupředu. Neznám přesné detaily Česka, ale potenciál tu podle mě musí být značný. Můžete jako zdroje využívat také biomasu, vodu…

HN: Jen chci říct, že mohou být země, kde prostě zelená energetika nestačí. Co pak mají používat, když ani jádro nedává smysl. Upusťme od Česka. Pomůže zemní plyn?

Takovou zemi neznám. Dokud není solární panel na každé budově, na každé střeše, nenaplnili jste svůj potenciál. A je to levnější a jednodušší než nový jaderný blok. Já už mám třicet let svůj vlastní experiment. Mám dům v Kanadě, kde mám vlastní ostrovní systém odpojený od sítě. Už před 30 lety to dávalo smysl, protože přípojka byla moc daleko, asi pět kilometrů. Dnes je to otázka centimetrů. Je levnější dát na parkovací automat solární panel než rozkopat chodník a přitáhnout k němu dráty. Mnohem levnější.

Musí se změnit mentalita. Lidé si musí uvědomit, jak obrovská revoluce probíhá. Spousta lidí stále žije v 70. letech. Pořád jsme zvyklí, že máme centrální zdroje, od kterých se elektřina dopravuje na velké vzdálenosti, a pak sítě, které elektřinu přivádí ke spotřebitelům. Ale to je včerejší logika. Ta zítřejší je, že i jasně oddělené termíny výroba a spotřeba zaniknou. To je ten nově využívaný termín prosumer, tedy že každý do sítě dodává i z ní odebírá.

HN: Za jak dlouho podle vás tato nová energetika přijde?

Je jasné, že z nebe to nespadne. Je to vše o politikách států. Nemusíte čekat, jak se budoucnost vyvine. Můžete ji vytvářet. Můžete věci urychlit.

HN: Jak vychází ve srovnání ceny a emisí zemní plyn? Často se o něm hovoří jako o dočasné náhradě uhlí a jádra, která pomůže vyrovnávat výkyvy v síti.

Elektřina vyrobená ze zemního plynu je dnes asi o třetinu dražší než z obnovitelných zdrojů. Jsem přesvědčen, že investice do nových plynových elektráren coby dočasného řešení už není výhodná. Díky pokračujícímu poklesu cen obnovitelných zdrojů hrozí, že nakonec skončí ve ztrátě. Už během minulých let energetické firmy po celém světě zavřely nebo odstavily víc než 50 gigawattů plynových kapacit.

HN: A bude bez těchto elektráren možné udržet síť stabilní?

Je to jako orchestr, musí být dobře naladěný. Není tu jedna odpověď, která by fungovala na celém světě. Podívejte se ale na Čínu. V některých oblastech šli za hranice myšlenky jednoho zdroje. Mají nové hybridní systémy. Například velké solární parky mají kombinované s vodními elektrárnami. A kontinuálně se jako jeden propojený systém vyrovnávají.

Navíc musíme začít pracovat s poptávkou a se spotřebou. Pořád mluvíme o tom, že potřebujeme jádro, protože to dodává elektřinu 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, 365 dní v roce. To není pravda. I zde jsou výpadky. Jen pokud vám vypadne obří reaktor, hůř se vyrovnává.

Nemusíte upravovat jen výrobu, ale můžete pracovat i s řízením poptávky. Máte doma mrazák a ledničku. Nic se nestane, když se na půl hodiny denně vypnou a pomůžou tak síti. S tím může pomoci například zapojení elektromobilů, což je v celém systému obří revoluce. A když se dobře provede, budete mít v síti zapojenou obrovitánskou baterii, která pomůže s řízením zatížení.