První dítě měla dnes šestadvacetiletá Jana z Chrudimi v devatenácti letech, jen pár týdnů po maturitě. Ač původně chtěla na vysokou školu, kvůli dceři nešla. Po mateřské nastoupila do práce. „Stejně tak můj přítel. Chtěl původně na vysokou do Prahy, nakonec ale nastoupil do práce v Pardubicích. Potřebovali jsme příjem, abychom i s dcerou vyšli,“ vzpomíná s tím, že si vůbec nedokázali představit, kolik peněz bude potřeba. „Že by to teď bylo lepší, se říct nedá. Máme druhé dítě, pořád je potřeba něco kupovat. Manželův plat není velký a ušetřit se nám nedaří,“ dodává Jana.
Tato rodina přitom není v Česku výjimkou. Podle odhadů projektu Neviditelní řeší podobné problémy 1,3 milionu Čechů, kteří státní kasu vyjdou na 174 miliard korun ročně. Za projektem, jehož cílem je zlepšit životní situaci těchto lidí, stojí Spotřebitelské fórum, Centrum ekonomických a tržních analýz CETA, Provident Financial a další partneři.
Neviditelní jsou různorodá masa obyvatel Česka, kteří jsou nějakým způsobem vyčlenění, přišli o pravidelný příjem a nedaří se jim vrátit do pracovního procesu. O pomoc na úřadě, v práci či od rodiny si říct neumí nebo se stydí. Nevědí, jak si vyjednat lepší pracovní podmínky a mnohdy je trápí nízká finanční gramotnost. Ta ústí v to, že nejsou schopni si vytvořit finanční rezervu. Trpí sociální izolací i strachem z toho, co přijde. „Neviditelní mají neustálý pocit života nad propastí, nesmí onemocnět, nesmí se jim nic rozbít. To zvyšuje stres, způsobuje deprese a ubíjí sebedůvěru, což neviditelné natolik vyčerpá, že na řešení samotného problému jim často nezbývají síly,“ říká Kateřina Brikciová, psycholožka z terapeutické společnosti Dirivitu. Průměrný roční výdělek dotčených skupin je dle projektu Neviditelní o 154 tisíc nižší, než má člověk, který je pro společnost „viditelný“.
Jednou ze skupin neviditelných jsou mladé rodiny, jako je ta Jany z úvodu textu. Podle studie je v Česku takových párů 9400. Rodinu založili ihned po střední škole, v některých případech dokonce ještě při studiu, což jim v drtivé většině případů znemožní jít studovat na vysokou školu. I kvůli snaze zaopatřit nově narozené dítě přijmou narychlo podřadnější práci, než kdyby měli na výběr zaměstnání delší dobu či mohli získat vysokoškolský titul. „Roční propad příjmů zapříčiněný nedokončeným vysokoškolským vzděláním činí až 90 156 korun,“ říká Aleš Rod z CETA. Podle něj na mladé rodiny systém veřejné pomoci myslí, ne vždy je ale efektivní. „Dá se říct, že mladé rodiny se tak trochu nešťastně dostávají do ještě většího stínu skupiny samoživitelů. Slova o nutnosti pomoci samoživitelům, nehledě na to, do jaké míry jsou vyslyšena, z úst politiků zaznívají velmi často. Mladé rodiny jsou tak trochu opomíjeny,“ dodává.
Založení rodiny neznamená pro mladé rodiče pouze tlak na finance, problémy může udělat i v samotném vztahu. A to i proto, že kvůli dítěti spolu zůstávají páry, které by se v situaci bez závazků po střední škole rozešli. „Rodičovství přináší obrovskou řadu změn, na kterou mladí často nejsou připravení. V kontrastu s bezdětnými vrstevníky to pociťují ještě intenzivněji. Téměř ze dne na den se jim změní život, přestanou se vídat s kamarády. Ztrácí volnost, neodpočinou si. To všechno vede k větší nespokojenosti,“ říká psycholožka Brikciová.
Možností, jak životní situaci těchto lidí zlepšit, je podle projektu Neviditelní několik. Jednou z cest jsou rady pro mladé rodiče. Projekt jim třeba doporučuje nekupovat nové věci, ale poohlížet se spíše po těch z druhé ruky. Možností jsou nejen secondhandy, ale i výměnné, takzvané swapovací, skupiny na sociálních sítích, primárně na Facebooku. V těch si lidé vyměňují oblečení, nábytek, ale například i služby. V praxi je tak možné vyměnit opravu kohoutku v kuchyni třeba za ostříhání vlasů či opravu oblečení. Těchto skupin jsou na českém Facebooku desítky, většina z nich je zaměřená na konkrétní obec či městskou část a výměna věci tak není ani příliš logisticky náročná.
Když bude vůle, stihneme důchodovou reformu v rekordním čase. Tak jako jsme stihli volební zákon, věří Maláčová
Další možností, jak ušetřit, jsou potravinové banky. Ty dodávají jídlo neziskovým organizacím, které ho následně rozdělují potřebným. Pravidla pro vydání potravin jsou ale různá a je tak možné, že některá organizace bude potřebovat potvrzení o nároku na potravinovou pomoc, které vydává Orgán sociálně-právní ochrany dětí.
Usnadnit život rodinám v těžké situaci mohou i zaměstnavatelé. „Mladí rodiče ocení pravděpodobně jiný typ benefitů než jejich bezdětní kolegové. Můžete nabídnout pomoc s hlídáním dětí nebo jim dopřát něco pro radost, na co by jinak v jejich napjatém rozpočtu nezbyly peníze. Touto speciální péčí získáte velmi motivované a loajální zaměstnance,“ říká Anna Machová, HR expertka z Providentu. Mezi takové benefity patří třeba úprava pracovní doby, home office, úvazky s pružnou pracovní dobou či stáže pro získání zkušeností v pracovní kariéře.
Podle projektu je v Česku celkem třináct skupin lidí, kteří se dají považovat za neviditelné. „V roce 2021 postupně představíme prvních pět skupin: mladé rodiny, chudé studenty, samoživitele, lidi pracující ve stínové ekonomice a nedobrovolně nezaměstnané. V následujících letech se budeme postupně věnovat osmi dalším skupinám: nízkopříjmovým domácnostem, malopodnikatelům, seniorům, pracovníkům v neziskovém sektoru, lidem se zdravotním znevýhodněním, menšinám, ekofarmářům či veteránům,“ doplňuje Aleš Rod z CETA.
