Měla to být pýcha Berlína. Jakési symbolické dokončení sjednocení města i celé země. Dnes je Letiště Willyho Brandta Berlin Brandenburg samotnými Němci považováno za ostudu celého Německa. Totální propadák, který projektanti nezvládli nakreslit, inženýři postavit a politici kontrolovat. Až se zítra, v pátek 31. října, konečně oficiálně otevře, stane se tak s devítiletým zpožděním oproti původním plánům a s více než čtyřmiliardovou sekerou oproti původním rozpočtům. Nemluvě o škodách na sebevědomí "precizně organizovaného" německého národa. Protože co mohli Němci na výstavbě pokazit, to pokazit dokázali.

Patnáctiletá výstavba je ve zpětném zrcátku přehlídkou chyb všeho druhu. Letiště Willyho Brandta Berlin Brandeburg (domicil BER) je zkrátka jako prokleté. A nyní navíc otevírá do doby, kterou lze díky pandemii bez větších problémů charakterizovat jako jednu z největších krizí leteckého průmyslu v dějinách.

Letiště potřebuje i "somráky"

Seznam nejrůznějších problémů je až úsměvný. Automatické dveře, ke kterým nebyla dovedena elektřina. Eskalátory, které nebyly dostatečně dlouhé. Střecha, jež byla dvojnásobně těžší, než s čím počítal projekt. Nemluvě o finančních nebo právních problémech okolo výstavby. Chyby a nedostatky se prostě projevovaly ve všech vrstvách a momentech téměř patnáct let trvající výstavby.

Už třeba samotný projekt byl problém po všech stránkách. Architekt letiště Meinhard von Gerkan například nenáviděl nakupování. "Cestující se mi tam nebudou courat s flaškami whisky jak somráci," citoval von Gerkanova slova ve svém podcastu berlínský novinář Joel Dullroy, když vysvětloval, proč v původním projektu byly obchodní prostory potlačeny na minimum. To je v situaci, kdy pronájem obchodních ploch tvoří až polovinu veškerých příjmů provozovatele letiště, velmi neortodoxní myšlenka. V momentu, kdy si to předpokládaný správce letiště, společnost Flughafen Berlin Brandenburg, uvědomil, proto začalo rozsáhlé překreslování plánů.

A podobně to bylo na více frontách. Projektanti třeba vůbec nereflektovali boom nízkonákladových aerolinek a do svých plánů nezahrnuli odbavovací brány pro tyto méně náročnější cestující a za letištní sloty hůře platící aerolinky.

Politici jako tehdejší berlínský starosta Klaus Wowereit zase trpěli velikášstvím a odmítali letiště adaptovat na proměny leteckého průmyslu. Vše je tak nyní kompletně dimenzováno na přistávání obrů, jako je třeba Airbus A380. Tedy letadla, jehož koncept se vzhledem k jeho velikosti ukázal být neekonomický a jehož výroba bude příští rok zastavena.

Kreslič inženýrem

Skutečně celoněmeckým problémem, který vstoupil do povědomí národa, se letiště stalo v roce 2012. Tehdy Wowereit ve velkém chystal otevření. Tři tisíce pozvánek bylo rozesláno, kamiony začaly navážet červené koberce, kancléřka Angela Merkelová sepisovala úvodní řeč. Jenže pak se ukázalo, že protipožární systém letiště je nefunkční a otevření není možné.

Sláva se zrušila, Němci se propadali hanbou a na místo necelých dvacet kilometrů jihovýchodně od centra města se začaly soustřeďovat pohledy investigativních novinářů. Ti pak v rámci prohlubování berlínského trapasu například zveřejnili, že Alfredo di Mauro, muž zodpovědný za celý protipožární systém letiště, neměl na takový projekt potřebnou kvalifikaci a byl pouhým kresličem. "Všichni si mysleli, že jsem inženýr. Já jim to jen nerozporoval," prohlásil di Mauro později. A letiště dál stálo. Letadla nepřistávala.

Německá metropole přitom nové letiště urgentně potřebuje. Berlín měl na začátku devadesátých let letiště tři. Tempelhof a Tegel na západě, Schönfeld ve východní části. Vedle toho měl i ambice stát se jako opětovně korunované hlavní město znovusjednoceného Německa jakousi logistickou křižovatkou Evropy. Zatímco v podobě supermoderního železničního nádraží se to Berlínu povedlo, letiště byla pro ostudu. Ani jedno nedokázalo držet tempo s rozvojem města.

V roce 2006 byl tak po patnácti letech příprav konečně položen základní kámen. Letiště Willyho Brandta Berlin Brandenburg mělo být postaveno během pěti let a původně plánované náklady dosáhly 2,85 mi­liardy eur. Pak se to ale začalo kazit.

Všichni si mysleli, že jsem inženýr. Já jim to jen nerozporoval, prohlásil Alfredo di Mauro, muž zodpovědný za protipožární systém.

Finanční krize v letech 2007 až 2009 smazala chuť soukromých investorů se na akci podílet, stejně tak se nedařilo najít stavební firmu, která by projekt zaštítila. A tak se politici rozhodli rozdělit výstavbu letiště mezi menší dodavatele. Mělo jich být třicet až čtyřicet a jejich vzájemná konkurence měla vést k nižším nákladům. Nápad možná dobrý. Výsledky dobré nebyly. "Dozorčí rada byla plná politiků, kteří absolutně neměli potuchy, jak ukočírovat projekt takového kalibru," vysvětluje Genia Kostka, profesorka ze Svobodné univerzity v Berlíně.

Výstavba především postrádala jednotnou kontrolu. O projekt se dělí Berlín (37 procent), Brandenbursko (37 procent) a Německo (26 procent) a jako takové se letiště a dění kolem něj stalo bitevním polem pro politiky všech tří zainteresovaných táborů.

Ze stejného důvodu se stalo jakousi bezednou dírou na peníze. O více než čtyřmiliardovém prodražení oproti původním plánům již byla řeč, německá média dlouhodobě reportují, že každý měsíc zpoždění stojí téměř milion eur denně. A tak provozovatel, ještě před oficiálním otevřením v rámci zkušebního provozu, požádal o dotaci ve výši 300 milionů eur.

Zároveň se ukazuje, že nové letiště přes obří náklady nesplní původní kapacitní plány. Ty počítaly, že stáhne 18 milionů pasažérů ze Schönfeldu a Tegelu a stane se jedním z hlavních německých mezinárodních letišť vedle Frankfurtu a Mnichova.

Nyní se ukazuje, že během zpožděné výstavby poptávka po berlínských letištích nabobtnala na více než 35 milionů pasažérů za rok, což znamená nutnost dalších investic. Do roku 2040 by se pak plánovaná kapacita měla dokonce vyšplhat na 55 milionů pasažérů ročně.

Kvůli splnění hlukových limitů jsou piloti při vzletu nuceni k manévru s lidovým názvem "zvracecí zatáčka".

Připoutejte se, budeme zvracet

Zkrátka letiště, na které mělo být hrdé celé Brandenbursko, se stalo ostudou. Plus hlubokým zdrojem humoru. Vtipálci odkazují na blokádu západního Berlína na konci 40. let, lhaní vládce východního Německa Waltera Ulbrichta o "nestavbě zdi", dva podnikavci dokonce přišli se stolní hrou s tematikou výstavby berlínského letiště. Úkolem jejího hráče je promrhat během stavby co nejvíc financí.

Ani páteční otevření zřejmě ne­znamená definitivní tečku za pro­blémy. Německý deník Der Tagesspiegel nedávno reprodukoval množící se stížnosti pilotů, kteří jsou v rámci snižování hlučnosti vzletů nuceni k manévru, jenž je znám jako Hoffmanův úhyb a znamená ostrý úhyb doprava ve výšce necelých 200 metrů. Laik si ho lépe představí pod jeho lidovým názvem "zvracecí zatáčka".

Související