Koruna v době koronavirové pandemie opět ukázala, že patří k rizikovějším aktivům. Stejně jako například akcie či dluhopisy i česká měna zažila strmý propad − z 24,80 koruny za euro v únoru oslabila až na 27,94 v březnu. Výprodej české měny spojený s panikou investorů vyvolal spekulace o intervencích České národní banky. Ta disponuje devizovými rezervami v objemu větším, než jsou pozice zahraničních hráčů v české měně, a tedy má dostatečné nástroje na to trh ovlivnit.
Existenci interně stanovené hranice, po jejímž překročení by ČNB začala proti oslabené koruně intervenovat, potvrdil i guvernér Jiří Rusnok, její hodnotu však samozřejmě neuvedl. K intervencím nakonec dojít nemuselo, jelikož koruna začala díky uvolňování karanténních opatření a s tím souvisejícím otevíráním obchodů posilovat.
Koruně a dalším rizikovým aktivům pomáhají také zásahy velkých centrálních bank, jako jsou Fed či ECB, které finanční trhy nyní ve velkém zásobují likviditou. Tím trhy, volatilní v důsledku strachu z budoucího vývoje, uklidňují.
A jak si povede česká měna v následujících měsících? Kurz koruny ovlivňují tři zásadní faktory: makroekonomický vývoj, monetární politika ČNB a sentiment. Do všech těchto faktorů výrazně promlouvá vývoj koronavirové pandemie − jestliže se situace opět zhorší a stát bude reagovat dalším "vypínáním" ekonomiky, dá se očekávat nepříznivý makroekonomický vývoj a odklon investorů k bezpečnějším aktivům, jež by působila na oslabování koruny.
Za situace, že by byl vývoj příznivý, se dá naopak do konce roku očekávat další posilování koruny, ovšem ne zcela na předkoronavirovou úroveň, jelikož vývoj ekonomiky je stále velmi nejistý a k posilování měny nepřispívá ani úrokový diferenciál mezi eurem a korunou, který se kvůli
nutnému snižování sazeb ČNB také výrazně snížil.
Ve zkratce se dá říci, že budeme zažívat kolísání kurzu bez zjevného trendu, dokud na trzích bude panovat opatrná nálada.
