Bylo to třináct dní, které otřásly světem. Dva týdny před letošním 20. lednem, kdy Čína přiznala, že nový koronavirus je vysoce nakažlivý, tamější úřady řešily, jak se s nákazou vypořádat. Nad těmi dvěma týdny se vznáší otázka: co přesně věděl o koronaviru čínský prezident Si Ťin-pching, co dělal nebo naopak co neudělal v době, kdy čínské úřady oficiálně zprávy o nákaze zatajovaly nebo zlehčovaly?

Odpověď má hodnotu stovek tisíc lidských životů, stovek miliard dolarů škod a chce ji hledat mezinárodní vyšetřování iniciované Austrálií. Zda se ale podaří ji objasnit, je více než pochybné. Čínský prezident si vybudoval silně centralizovanou pozici, která je srovnatelná jen s postavením zakladatele komunistické Číny Mao Ce-tunga (viz vedlejší text). Aby připustil chybu nebo aby někdo (a navíc cizinci!) zpochybnil jeho autoritu, se zdá v podstatě nemožné.

Přesto právě ty dva týdny rozhodly o tom, jak se na prezidenta Si Ťin-pchinga bude dívat historie, kterou nebudou psát komunističtí ideologové, ale svět, v němž by podle Siho měla Čína hrát mnohem větší roli. To, jak prezident nakládal se svojí mocí v polovině letošního ledna, mělo velký vliv na způsob, jímž se nemoc covid-19 rozšířila po světě, kolik lidí jejím vlivem zemřelo, jak oslabila světovou ekonomiku, kolik desítek milionů lidí uvrhla do chudoby, které státy oslabily a které naopak mají šanci ve světě posílit.

I doma v Číně kvůli rozhodnutím (ne)učiněným v polovině ledna začala bublat větší než obvyklá nespokojenost. Byla natolik silná, že ji podle některých zpráv nechali chvíli na pokoji i cenzoři, jinak pečlivě hlídající provoz na čínských sociálních sítích. Neotřesitelná a do ledna posilující pozice Si Ťin-pchinga se dostala do poněkud jiného světla. Prezident dokonce na několik týdnů zmizel z dohledu veřejnosti, aby se pak pokusil obnovit důvěru procházkou po uzavřených čtvrtích Wu-chanu.

Stejně jako bude mít potíže se z následků pandemie vzpamatovat čínská ekonomika, bude složité obnovit i neotřesitelnost pozice vůdce čínských komunistů vůči vlastním obyvatelům. To se nejspíš podaří, v zahraničí už však důvěryhodným partnerem být přestal.