A Kanada nám dává gól. Byl to hráč číslo 26, hlásil do éteru z utkání Kanadského poháru televizní komentátor Jan Slepička v roce 1984. Žádné jméno, žádné údaje o hráči. Pod dvacet šestkou se totiž skrýval Peter Šťastný, Slovák, který si dovolil ze socialistické vlasti uprchnout. A to se neodpouštělo. Šťastný později pro Český rozhlas vzpomínal, že jeho jméno nezaznělo ani v přehledu střelců: Češi se tak sice dozvěděli, že Kanada dala sedm gólů, počet střelců ale neseděl, aby nemuselo zaznít jméno Šťastný. Absurdní situace, která ukázala, jak se režim pod tíhou svých vlastních nařízení dokáže zesměšnit, nebyla rozhodně ojedinělá. Komunisté se po celou dobu své vlády snažili vymazat z myslí lidí mnoho úspěšných, kteří odešli za hranice své rodné vlasti.

Zatímco reakce na Šťastného byla spíše tragikomická, jindy šlo i o zdraví. Stovky, možná tisíce lidí se například musely po celý život potýkat s důsledky různých poruch hybnosti v dětství, protože účinná rehabilitační metoda, kterou vymyslel český neurolog Václav Vojta, se oficiálně nesměla provádět. V osmašedesátém totiž emigroval, takže i jeho se režim rozhodl vymazat. Komunisty nezajímalo, že výsledky jeho celosvětově známé metody byly nad očekávání dobré. Zařadili ji na černou listinu, nesměla se vyučovat a v učebnicích medicíny o ní zůstal odstavec s názvem reflexní lokomoce. Vojta naštěstí před odchodem stihl proškolit několik rehabilitačních sester, a tak se jeho metoda navzdory přání komunistických pohlavárů dál tajně prováděla, ale pouze omezeně, lidí, kteří ji uměli, byla jen hrstka.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se