Znečištění vodních toků analyzovali odborníci z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy (VÚMOP) na ploše o velikosti 28 tisíc metrů čtverečních spadající pod Povodí Moravy. "Vytvořili jsme konkrétní návrh opatření pro větší zachycení vody a zlepšení její kvality. Takzvaný Atlas zemědělského znečištění vod si mohou zájemci prohlédnout zdarma v tištěné i on-line podobě," říká Petr Fučík z VÚMOP, který se na zpracování studie podílel.

Vědci se zaměřili na plošné zdroje znečištění, a to povrchové i podpovrchové. Zjistili, že v podstatě ve všech případech je zdrojem znečištění zemědělská výroba, v menší míře pak lesnická činnost. Tedy že mezi způsobem využití území kolem řek a kvalitou vody existuje jasná souvislost.

Doporučená opatření mají hlavně zamezit další erozi a povrchovému odtoku vody z půdy. Celkově jich zpracovatelé studie navrhli 3440. Konkrétně jde například o vytvoření cíleného odtoku vody a tůní či mokřadů. Studii použije Povodí Vltavy jako podklad pro pozemkové úpravy.

K nejohroženějším místům přitom podle odborníků patří povodí Vlašimské Blanice. Jde o řeku protékající Středočeským krajem s celkovou délkou 66 kilometrů. "Hlavním cílem katalogu námi navržených řešení je zlepšení povrchového i podpovrchového odtoku vody. Dále zmírnění eroze půdy a dalšího zanášení vodních toků. Za důležité také považujeme snížení ztrát na zemědělské produkci," doplňuje Fučík.

Dědictví minulosti

Jednou z příčin, proč se celkově stupňují sucho a eroze, jsou podle odborníků odvodňovací systémy polí a mokřin, které se budovaly za minulého režimu. V dobách kolektivizace totiž bylo potřeba dostat vodu z krajiny. Vytvářely se tak skrytá odvodňovací potrubí či kanály. Ministerstvo zemědělství o tomto problému píše v poslední situační a výhledové zprávě o půdě, kterou vydává jednou za tři roky.

Zpráva analyzuje a hodnotí půdní fond na území České republiky. Stojí v ní, že systematickou drenáží je odvodněno až 25 procent zemědělské půdy. "Velký podíl těchto nezřídka plošně velmi rozsáhlých systémů je bohužel zanedbaný. Část byla navržena a provedena nevhodně či úplně zbytečně. Rozsah realizace takových staveb v Česku respektoval v dobách výstavby politickou linii. Provedení rozlehlých odvodňovacích děl i do horských a podhorských oblastí se složitějšími klimatickými, půdními a hydrogeologickými podmínkami spolu s následnou intenzivní zemědělskou činností ale vyústilo ve výraznou destabilizaci půdních ekosystémů. Došlo tak ke snížení jejich přirozeného krajinného potenciálu," popisují aktuální stav odborníci v dokumentu vydaném ministerstvem zemědělství.

Na jeho tvorbě se podíleli nejen zástupci z resortu, ale také odborníci z Českého statistického úřadu, Státního pozemkového úřadu, Eurostatu, Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského i už zmiňovaného Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy, který zpracoval studii pro Povodí Moravy. Podle nich necitelné zásahy do půdy za minulého režimu, které měly za cíl odvést vodu z krajiny, mají rozsáhlý negativní dopad také na povodí řek. Odvodňovací stavby se nejvíce budovaly v letech 1935 až 1940 a 1965 až 1980. K některým přitom neexistují ani věrohodné mapy, podle kterých by se mohli odborníci řídit.

Sucho zdraží potraviny

"Evidujeme odvodňovací stavby, které překračují stáří 100 let, a přesto jsou plně funkční. Vyskytuje se ale stále více případů, kdy dochází k poškození těchto systémů v souvislosti s novou výstavbou či rozšiřováním telekomunikační a energetické sítě. Poškozeno je až 40 procent odvodňovacích systémů, což vyžaduje akutní řešení. Jde o jeden z nejzávažnějších problémů současného zemědělství," konstatují ještě odborníci ve zprávě ministerstva zemědělství. Podle nich ale vlastníci pozemků nemají zájem tento problém řešit, protože si neuvědomují závažnost situace nebo prostě nemají na nová opatření peníze.

Ústav výzkumu globální změny Akademie věd ČR (CzechGlobe) dokonce varuje, že pokud nebudou po celém světě přijata opatření ke zmírnění změny klimatu, mohlo by do konce století až 60 procent současných oblastí pěstování pšenice postihnout sucho. "To je čtyřikrát vyšší riziko, než jaké vědci pozorují v současnosti a které už zjevně mělo a má značný dopad na klíčové oblasti odpovídající za celosvětovou produkci pšenice," upozorňuje za CzechGlobe Miroslav Trnka, který ve spolupráci s vědci z Mendelovy univerzity vypracoval studii věnovanou právě produkci obilnin v souvislosti s klimatickými změnami.

"Pokud suchu čelí v daném čase pouze jedna země nebo region, negativní dopad obvykle nahradí produkce z jiných regionů. Pokud ale bude postiženo více regionů současně, a naše studie jasně říká, že to reálně hrozí, velmi pravděpodobně dojde k negativnímu ovlivnění globální produkce. Nedávné zkušenosti také ukazují, že pokud jsou navíc zvolena nevhodná opatření omezující obchod, jako například plošné zákazy vývozu, může se sucho podstatně podepsat i na cenách potravin a v některých zvláště citlivých regionech výrazně zhoršit potravinovou situaci," varuje Trnka.

Na příkladu dat z posledních 20 let autoři studie jasně ukázali, že rozsáhlejší sucho znamenalo vyšší ceny potravin. To je důvod, proč by podle nich nárůst ploch ohrožených suchem neměl být podceňován. Vědecký tým s využitím počítačových kapacit v USA analyzoval celkem 27 klimatických modelů.

Na erozi upozorňuje systém

Mapovat stav pozemků v Česku pomáhá speciální webový portál, díky kterému lze v postižených lokalitách zpřísnit pravidla hospodaření, jimiž je podmíněno vyplácení zemědělských dotací. Zapojit se do monitorování může každý. Už bylo zaznamenáno okolo 1500 erozních událostí. Informace z monitoringu poskytují ministerstvu zemědělství přehled o postižených oblastech, ale i zpětnou vazbu o účinnosti přijatých opatření. Jednotlivé události jsou pomocí informačního systému LPIS automaticky předávány také majitelům postižených pozemků. Od minulého roku pak Státní pozemkový úřad ve spolupráci s Výzkumným ústavem meliorací a ochrany půdy předává tyto informace i zástupcům samospráv, v jejichž katastrálním obvodu byla erozní událost zaznamenána.

"Tímto krokem jsme posílili informovanost obcí. Je důležité, aby jejich zástupci věděli, jaké pozemky jsou v daném katastru postiženy erozí a na jaké ploše. Pro obec to může znamenat určité nebezpečí, na které může reagovat," zdůvodňuje zasílání upozornění ústřední ředitel Státního pozemkového úřadu Martin Vrba.

Klíčovým nástrojem pro zlepšení funkčnosti krajiny jsou podle něj pozemkové úpravy, díky kterým se do krajiny vrací meze, remízky, stromořadí, poldry, větrolamy a další prvky, které pomáhají krajině vyrovnat se s klimatickou změnou i variabilitou počasí. Státní pozemkový úřad už provedl tisíce komplexních i jednoduchých pozemkových úprav na celkové rozloze téměř 1,2 milionu hektarů, což je skoro 27 procent výměry zemědělského půdního fondu ČR.

Ochranu vody řeší nový zákon

Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s odborníky aktuálně pracuje na novém návrhu ústavního zákona na ochranu vody, jehož cílem je ochránit strategicky významné vodní zdroje. "Obdrželi jsme mnoho cenných podnětů a návrhů, které přispěly ke zkvalitnění finálního textu. Většinu připomínek jsme zapracovali do zákona i do příslušné důvodové zprávy. Ta obsahuje řadu konkrétních údajů, odborných prognóz i výstupů z výzkumných ústavů. Vyplývá z nich, že nový ústavní zákon a vůbec změna přístupu k vodě jsou nejen žádoucí, ale i nutné," řekl ministr zemědělství Miroslav Toman po lednovém setkání u kulatého stolu s právními experty, zástupci ministerstev, politických stran a odborníky na problematiku vody a ochrany životního prostředí.

Po zapracování připomínek ministerstvo předloží návrh zákona do parlamentu, chce totiž dojít k širokému konsenzu. Návrh má devět článků, ve kterých jde především o to, aby bylo v legislativě zakotveno, že každý má právo na užívání pitné vody pro zajištění základních životních potřeb z veřejně dostupných vodních zdrojů za sociálně přijatelných podmínek. Dále pak, že nakládání se zdroji pitné vody určené pro hromadné zásobování obyvatel zabezpečují výhradně stát, územní samosprávné celky nebo jimi zřízené a ovládané osoby. "Jeden z článků také říká, že vodárenské zdroje ve vlastnictví státu nebo územních samosprávných celků nelze zcizit ve prospěch jiné osoby," dodává mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý.

Článek byl publikován v komerční příloze HN Budoucnost vody.

Související