Plošná karanténa kvůli pandemii koronaviru změnila pohled na práci z domova. To, co dřív zdaleka ne všechny firmy umožňovaly anebo nabízely jen vybraným zaměstnancům jako benefit, se nyní změnilo v celospolečenský fenomén. Výsledkem je, že ani manažeři, ani jejich podřízení nejsou na práci z domova ve velkém rozsahu připraveni. A totéž platí i pro zákony.

Ucelenou právní úpravu práce z domova, připravovanou ještě za minulé vlády premiéra Bohuslava Sobotky, parlament neschválil. Zákoník práce proto nyní dává jen rámcovou představu o tom, co lidé na home officu smějí a jaká pravidla a omezení může zaměstnavatel pro tento režim stanovit. V důsledku toho panuje kolem práce z domova řada nejasností. Někteří lidé si například myslí, že je za nouzového stavu zaměstnavatelé musí nechat pracovat z domova povinně. Tak to ale není. Na práci z domova není žádný nárok. Je jen na vůli manažerů, zda ji svým lidem povolí. Pracovníci zároveň mají i nyní právo práci z domu odmítnout a dál docházet na své pracoviště, které mají uvedené ve své pracovní smlouvě.

Možnost práce z domova a její podmínky by měla správě stvrdit písemná dohoda, v níž každý zaměstnanec tento způsob práce odsouhlasí. "Tam, kde je vzhledem k okolnostem složité zajistit písemnost takovéto dohody, je vhodné si obsah dohody potvrdit se zaměstnancem alespoň přes e-mail. Ačkoliv se nejedná o dostačující formu, je to z pohledu zaměstnavatele lepší než nemít písemně vůbec nic," doporučuje partner advokátní kanceláře Cerha Hempel Kališ & Partners Lukáš Srbecký.

Zákoník práce nestanovuje žádné zvláštní povinnosti zaměstnanců pracujících z domova a ani žádné úlevy. Zaměstnanci na home officu tak musí dodržovat veškeré povinnosti, které se vztahují na zaměstnance pracující v kancelářích a výrobních halách firmy. "Musí dodržovat stanovené pracovní postupy, používat jen takové pracovní prostředky a elektrospotřebiče, které schválí zaměstnavatel, nesmí požívat alkoholické nápoje v pracovní době a podobně," říká advokátka KPMG Legal Barbora Cvinerová. Podle bezpečnostních předpisů by zaměstnavatel měl mimo jiné zajistit odborné revize spotřebičů od počítačů a tiskáren až po varné konvice a kávovary, na nichž si zaměstnanci na home officu připravují kávu.

Zaměstnavatel ale zároveň může opatřit práci z domova podmínkami. Ty právníci doporučují upravit ve vnitřních předpisech firmy. Ošetřit by v nich podnik měl zejména pravidla odměňování pro práci z domova, pravidla pro předávání úkolů a jejich kontrolu či používání pracovních pomůcek, včetně mobilních telefonů a počítačů. "Zaměstnavatel může také nařídit základní pracovní dobu, ve které bude zaměstnanec pracovat, například od 9 do 12 hodin, a kdy bude také plně dostupný na telefonu a e-mailu. Může být také nařízena reakční doba od obdržení telefonátu či e-mailu," radí Srbecký.

Vedle platu musí firma zaplatit i náklady

Vzhledem k nevídaně velkému počtu zaměstnanců pracujících z domova některé firmy vymýšlí nejrůznější inovativní přístupy k odměňování. Chtějí si tím udržet vyšší výkon zaměstnanců, neboť ten při práci z domova zpravidla klesá. Někteří například nutí zaměstnance vykazovat práci po čtvrt hodinách, za což jim pak účtují i mzdu.

Byť se může zdát takový postup překvapivý, zaměstnavatel má právo zvolit alternativní způsob odměňování. Avšak měl by pamatovat na to, že za stejnou práci náleží zaměstnancům stejný plat bez ohledu na to, zda ji dělají z domova, nebo z kanceláře. "Na druhé straně se otevírají varianty úkolové mzdy a bonusů. Právě to by mohla být cesta, jak udržet pracovní výkonnost i při práci z domova," uvádí Srbecký.

Nejde ale jen o plat. Při práci z domova lidé používají elektřinu nebo třeba vlastní tiskárnu a papír, tedy věci, které by v kanceláři běžně platil zaměstnavatel. Proto by se měl s pracovníky na home officu také domluvit na tom, jak jim bude takové náklady kompenzovat.

Žádná zákonem stanovená pravidla, jak by měla taková náhrada vypadat a co vše by měla zahrnovat, neexistují. "Příliš nízká náhrada může být v rozporu s pracovněprávní regulací, příliš vysoká se zase nebude líbit finančnímu úřadu nebo České správě sociálního zabezpečení, protože z náhrady se neplatí odvody," upozorňuje advokátka KPMG Legal Romana Szuťányi. V praxi se používá buď stanovení paušální částky na denní či měsíční bázi, která se určí jako průměrná výše všech nákladů, nebo firma proplácí zaměstnanci náklady na základě předložených dokladů.

Při práci z domova lidé využívají vlastní zdroje. Proto by se s nimi měl zaměstnavatel domluvit, jak jim bude tyto náklady kompenzovat.

Odškodnění za úrazy

Stejná pravidla jako v kanceláři platí také pro odškodnění za pracovní úrazy při práci z domova. Firma by tak zraněnému měla zaplatit léčebné výdaje, bolestné a náhradu za ztrátu na výdělku. Pokud zraněnému zůstanou po úrazu trvalé následky, kvůli nimž se mu sníží příjmy, musí mu i tento propad podnik kompenzovat.

V tomto ohledu může být výkon práce z domova pro zaměstnavatele rizikový. Už jen přenést pravidla bezpečnosti a ochrany zdraví při práci do soukromých bytů je prakticky nemožné. To platí obzvlášť nyní, kdy kvůli omezení pohybu nepřipadají bezpečnostní kontroly bytů zaměstnanců, jež by podle právníků byly vhodné, prakticky v úvahu.

Navíc pokud by zaměstnanec nahlásil jako pracovní úraz takový, který utrpěl při ryze nepracovní činnosti, jsou možnosti zaměstnavatele, jak tento podvod odhalit, omezené. "Jako svědky události totiž může zaměstnavatel využít přinejlepším rodinné příslušníky zaměstnance," upozorňuje Cvinerová z KPMG Legal.

Práce za krizového stavu se tak neobejde bez vzájemné důvěry a ohleduplnosti. A znamená praktickou zkoušku pro všechny strany − jak pro firmy a jejich zaměstnance, tak pro zákoník práce. "Doufejme, že jedním z výsledků této krize bude, že zaměstnavatelé dostanou od zákonodárce praktická a reálná pravidla pro fungování home officu. To by nás nejen posunulo dále v digitální vyspělosti, ale umožnilo by nám to i lépe zvládat budoucí situace a výzvy," uzavírá Srbecký.

Připraveno ve spolupráci s měsíčníkem Právní rádce.

Související