Největší problém současné virové epidemie je, že všechno, co může v dané chvíli medicína nabídnout, je jen potlačování projevů a boj s druhotnými infekcemi. Skutečný lék se snaží najít řada špičkových pracovišť, ale cesta k němu nebude krátká ani jednoduchá. "Dokonce i když zjistíte, že látka proti viru působí, vůbec to neznamená, že máte lék," říká Matthias Grötte z lékařské fakulty Univerzity v Albertě, který se zabývá výzkumem látek vhodných pro boj s koronavirem. "Teprve když přesně víte, jak to funguje, je naděje, že jsme na cestě k úspěchu."

I pak ale je ta cesta ještě dlouhá, protože látka musí projít mnoha komplikovanými testy, aby ve finále nenadělala víc škody než užitku. Jenže v současné situaci, kdy dramaticky přibývá nakažených i mrtvých, není času nazbyt. Proto se hledají možnosti, jak získat účinný prostředek rychleji. Jako nejnadějnější se v této chvíli jeví možnost, že na nový koronavirus zaberou některé již schválené léky nebo látky v pokročilém stadiu testování proti jiným virům.

Na počátku byl Antonín Holý

Ve středu pozornosti je nyní především přípravek Remdesivir, vyvíjený společností Gilead Sciences proti epidemii eboly, která v letech 2013 a 2014 decimovala obyvatelstvo několika západoafrických států.

"Víme, že tato látka působí proti mnoha koronavirům, jako jsou MERS nebo SARS, a víme také, že nový koronavirus, který způsobil současnou epidemii, je velmi podobný SARS," vysvětluje Matthias Grötte. "Ohledně efektu nasazení Remdesiviru proti SARS-CoV-2 jsem proto opatrně optimistický."

Remdesivir je jedním z rodiny protivirových přípravků, na počátku jejichž výzkumu a vývoje stál český vědec Antonín Holý. Ten se v 70. letech minulého století zabýval výzkumem látek zvaných acyklické fosfonáty nukleosidů a rozpoznal v nich naději pro válku s viry. Roku 1976 navázal spolupráci s belgickým virologem Erikem De Clercqem, aby účinky těchto látek společně prověřili. V roce 2004 založil americký vědec John C. Martin v kalifornském Foster City farmaceutickou firmu Gilead Sciences, jejíž produkce byla zaměřená především na přípravky proti AIDS a chorobám jater. Brzy spojila své podnikání s výsledky výzkumu prováděného Antonínem Holým v pražském Ústavu organické chemie a biochemie a Erikem De Clercqem na Katolické univerzitě v Lovani. Dnes je viceprezidentem Gilead Sciences Tomáš Cihlář, jehož vědecká kariéra v ústavu profesora Holého začala. Gilead Sciences s Ústavem organické chemie a biochemie spolupracuje dodnes.

Remdesivir už proti ebole nezasáhl − jednak proto, že nebyl příliš účinný, především ale proto, že epidemii v západoafrických státech se podařilo potlačit dřív, než bylo dokončeno jeho testování. Pozdější studie ale ukázaly, že se může uplatnit proti nejrůznějším koronavirům.

Jako nejnadějnější se v této chvíli jeví možnost, že na nový koronavirus zaberou některé již schválené léky.

Klinické hodnocení Remdesiviru ještě není ukončeno, ale v rámci testování už byl zkoušen v USA, v Oblastním medicínském centru v Providence nedaleko Seattlu, s nadějnými výsledky. Podle specializovaného lékařského periodika New England Journal of Medicine dostal pacient lék sedmý den nemoci, hned následující den se jeho stav výrazně zlepšil a později příznaky úplně vymizely. Odborníci ale současně upozorňují, že na základě jediného případu zatím ještě nejde dělat seriózní závěry.

Gilead Sciences také poslala do Číny několik tisíc dávek látky ze zásoby určené původně k testům proti ebole. Tam by měl být Remdesivir zkoušen na skupině 750 pacientů z Wu-chanu, města, které bylo epidemií postižené nejvíc. Výsledky by měly být známé v dubnu. V ideálním případě bude lék připraven k masovému použití v květnu. Praktické otázky výroby potřebného množství zatím nejsou vyřešeny, ale v Číně už se údajně budují podniky pro jeho velkovýrobu.

Remdesivir bude možné experimentálně používat i v Česku. Ministerstvo zdravotnictví dočasně povolilo jeho použití po dobu šesti měsíců pro pacienty s potvrzenou infekcí Covid-19, jejichž stav vyžaduje plicní ventilaci. Pacient, případně jeho zástupce, musí dát k experimentálnímu použití souhlas. Současně bude nutné požádat o povolení i výrobce, který posoudí stav pacienta a rozhodne o jeho zařazení do testovacího programu. Ředitel Nemocnice na Bulovce Jan Kvaček již v České televizi potvrdil, že bude žádat o lék pro pacienta, který leží na tamní jednotce intenzivní péče.

Podvedený virus

Jedním z problémů Remdesiviru donedávna byla neznalost mechanismu, jak na viry působí, v tom však už nyní mají vědci jasno: laicky řečeno podstrkává viru k jeho rozmnožování falešné součástky pro stavbu nových exemplářů. Výhodou je mimo jiné i to, že metoda u patogenu nezpůsobuje vznik rezistence na přípravek.

"Remdesivir v podstatě napodobuje jeden ze stavebních bloků viru," vysvětluje Matthias Grötte. Virus do své struktury zabuduje tyto nefunkční bloky, což znemožní jeho další rozmnožování.

"Je ovšem pravděpodobné, že jeden lék nebude stačit," upozorňuje současně Matthias Grötte. "Může se ukázat, že některé kmeny budou rezistentní, takže bychom měli mít k dispozici větší sortiment účinných látek.

Vědci stále řeší i tak základní otázku, jako jestli je virus živý organismus, nebo jen komplikovaná molekula.

V současnosti proto probíhá několik desítek klinických zkoušek s mnoha preparáty na celé řadě pracovišť. Hledání léku proti nemocem způsobeným viry je ale mimořádně komplikované, protože nepřítel se liší od všeho, s čím se medicína potýká u jiných chorob. Dokonce se stále řeší i tak základní otázka, jestli jde o živý organismus, nebo jen o komplikovanou molekulu.

Na pomezí živého a neživého

S trochou nadsázky se dá říci, že spíše než organismus je virus návod na něj samotný. Virus je totiž složený z molekuly DNA nebo RNA nesoucí genetickou informaci a obalu. Jak má tento obal vypadat, je právě zapsáno v oné molekule.

Na první náznaky, že něco takového existuje, narazili vědci v 19. století, kdy německý bakteriolog Adolf Mayer prokázal, že choroba rostlin známá jako tabáková mozaika nemá bakteriální původ, protože tajemný škůdce není viditelný pomocí mikroskopu a pronikne i nejjemnějšími filtry. Roku 1898 Nizozemec Martinus Willem Beijerinck zjistil, že tento záhadný činitel se v infikované tkáni rozmnožuje, zatímco bez přítomnosti tkáně se množení nedaří. Beijerinck proto usoudil, že jde o jakousi živou infekční tekutinu a nazval ji "contagium vivum fluidum" − rozpustná živá substance.

Teprve roku 1933 po objevu elektronového mikroskopu mohli vědci záhadné objekty spatřit. Odkud se viry vzaly, je stále nejasné. Jedna teorie předpokládá, že vznikly degenerací skutečných buněk, které přešly na parazitický způsob rozmnožování, a tak se mohly zbavit složitých biologických struktur. Další hypotézy tvrdí, že jde o části genetického materiálu "uprchlého" z buněk nebo jakési památky na časy, kdy se život teprve začínal vyvíjet z neživých molekul RNA.

Z nepřítomnosti rozmnožovacích mechanismů vyplývá nepříjemný životní styl virů: protože nemají vlastní metabolismus ani zdroj energie, musí najít hostitelskou buňku a pozměnit její genetický kód tak, aby ve velkém produkovala jejich věrné kopie. To jí zabrání plnit původní funkce v organismu a v mnoha případech hyne. Proti virům nepomáhají antibiotika, nasazují se však při léčbě komplikací viróz, kdy poškozené tkáně sekundárně napadají bakterie.

Nejjednodušší viry nemají ani dvojitou šroubovici molekuly DNA, která u vyšších organismů nese genetickou informaci, ale pouze jednovláknovou RNA. Díky jednoduchosti jsou častým objektem výzkumu genetických laboratoří, používají se také v genetickém inženýrství jako nástroj pro změny DNA. Vědci je umí dokonce vyrobit uměle. Právě do této skupiny patří i koronaviry, včetně SARS-CoV-2.

Jak už název napovídá, nový virus je blízký příbuzný koronaviru SARS-CoV, který se objevil roku 2002 a v následujících měsících pronikl do několika desítek zemí, kde usmrtil 774 osob. Příznaky vypadaly podobně jako u současné epidemie Covid-19. Pro napadený organismus byla ničivá především nepřiměřeně silná obranná reakce jeho vlastního imunitního systému. Přestože od epidemie SARS uplynula řada let, dodnes neexistuje schválený lék.

Problém boje s virovými epidemiemi představuje především velká variabilita virů a jejich schopnost rychle mutovat. Obzvlášť nebezpečný je přenos zmutovaných zvířecích kmenů na lidi, protože proti nim nemáme vyvinuté protilátky. Už nejméně 20 let proto odborníci varují, že dříve nebo později přijde ničivá pandemie. Pro SARS-CoV-2 tedy neplatí, že "stojíme před něčím úplně novým a nečekaným", jak někdy tvrdí politici. Například už roku 2002 zveřejnil odborný časopis Proceedings of the National Academy of Sciences studii varující, že nezadržitelně narůstá nebezpečí nové smrtelně nebezpečné epidemie podobné chřipce. A že virus už se formuje kdesi v Číně…

Memento pro budoucnost

Nové potenciálně nebezpečné viry se vynořují téměř pravidelně, většinou se je však dařilo potlačit dřív, než dosáhly podoby pandemie. Až přišel SARS-CoV-2 a jím způsobované onemocnění, které dostalo název Covid-19.

Nejlepším řešením situace by samozřejmě bylo preventivní očkování, tak jako se to dělá u známých virových kmenů způsobujících chřipky. Jenže od objevení se SARS-CoV-2 uplynula příliš krátká doba, než aby mohla být vakcína k dispozici. Snaha však nechybí.

Jednou z firem, které při přípravě vakcíny nadějně pokročily, je americká biotechnologická společnost Moderna Therapeutics se svou očkovací látkou mRNA-1273. Firma měla před konkurencí určitý náskok, protože se už dřív snažila vyvíjet vakcínu proti SARS a nyní získané zkušenosti využila pro rychlou přípravu mRNA-1273. Pokusy na zvířatech přinesly slibné výsledky, proto bylo možné začít s přípravou testování na lidech.

V polovině března oznámil americký Národní institut alergických a infekčních nemocí (NIAID), že zahájil financování testů této vakcíny v institutu Kaiser Permanente sídlícím v Seattlu. V první fázi se testů zúčastní 45 zdravých dobrovolníků ve věku od 18 do 55 let, kteří budou po dobu šesti týdnů injekčně dostávat různé dávky vakcíny.

První pokusnou osobou se stala 43letá Jennifer Hallerová, která už svoji dávku dostala, další budou následovat v nejbližších dnech. Poté je budou po dobu jednoho roku vědci průběžně sledovat, aby zjistili odezvu lidského organismu a přesvědčili se o neškodnosti vakcíny. Předpokládá se, že v případě úspěšných testů a při maximálním urychlení všech nezbytných schvalovacích procesů by vakcína mohla být k dispozici za 18 měsíců.

Protilátky od vyléčených

Moderna Therapeutics není jediná společnost usilující o vývoj vakcíny proti SARS-CoV-2. O totéž se snaží kanadská laboratoř VIDO-InterVac, patřící Univerzitě v Saskatchewanu, jiná kanadská firma Mediacigo, německá společnost CureVatch a další. Americká společnost Johnson and Johnson usiluje o získání vakcíny z protilátek, jež doufá najít v krvi lidí, kteří už s virem přišli do styku a ubránili se mu. Na podobném principu má fungovat i čínská snaha léčit nemocné Covid-19 krevní plazmou osob, které už infekci úspěšně pře­konaly. Vědci z australského Dohertyho Institutu nedávno oznámili, že skutečně našli v krvi ženy nakažené Covid-19 látky nasvědčující tomu, že zdravý organismus reaguje podobnou imunitní odezvou jako při chřipce.

Není možné začít pacientům podávat látku, u níž nejsou známy vedlejší účinky či interakce s dalšími léky.

"Sledovali jsme všechny projevy imunitního systému této pacientky na základě našeho mnohaletého výzkumu imunitních reakcí pacientů s chřipkou," uvedla spoluautorka výzkumné práce Oanh Nguyen. "Tři dny po jejím přijetí jsme u ní zaznamenali stejné reakce imunitního systému jako u nemocných s chřipkou. Usoudili jsme, že se do tří dnů uzdraví, což se také stalo."

Nadějné jsou i výsledky izraelského Biologického výzkumného institutu ve městě Nes Tziona, který se čtyři předešlé roky zabýval vývojem vakcíny proti viróze drůbeže a během několika týdnů se mu podařilo přípravek modifikovat k použití proti SARS-CoV-2. Nyní připravuje testy na lidech, i v tomto případě ale bude jejich dokončení a vyhodnocení během na dlouhou trať.

Aktuálnější je proto v dané situaci vývoj přípravků, které by pomohly již nakaženým pacientům, zejména těm s těžkým průběhem nemoci. Stejně jako v případě Remdesiviru jde většinou o látky, u nichž byly už dříve zjištěny protivirové účinky a už mají za sebou část zdlouhavé procedury testování − Remdesivir však dává lepší výsledky a je blíž k praktickému využití. Objevují se ale i snahy využít jiných již vyzkoušených léků. Příkladem může být chlorochin, který se dosud používal k léčbě malárie, ale nedávno čínští vědci zjistili, že jeho podávání zlepšuje těžké stavy způsobené SARS-CoV-2.

Z řad laické veřejnosti se ozývají hlasy volající po urychlení testovacích procedur, odborníci však upozorňují, že by to mohlo přinést víc škody než užitku. Není možné začít pacientům podávat látku, u níž nejsou známy vedlejší účinky, interakce s dalšími léky a podobně.

V případě SARS-CoV-2 navíc situaci komplikuje skutečnost, že jde o nový virus, který je v některých ohledech netypický a není ani známo nic o jeho schopnosti mutovat. Stále ještě proto zůstává naděje, že se ho podaří přemoci stejně jako předešlé pokusy virů o vyvolání pandemie − totiž klasickými protiepidemickými opatřeními ještě dřív, než bude k dispozici lék. Tentokrát to ovšem bude za cenu mnohem vyšších ztrát, což by mělo být velkým mementem do budoucna.

Související
Newsletter

Sedmička HN

Život jsou povinnosti i radosti. A proto tu je newsletter Sedmička - každé ráno v sedm vám přinese sedm tipů na podnětné a zajímavé čtení z domova i ze světa. A k tomu pár nápadů, čím se zabavit nebo čím potrápit mozkové závity.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem příjmu newsletteru. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru