To nutkání je zřejmě příliš velké na to, aby mu Viktor Orbán odolal. Maďarský premiér chce, aby mu parlament prodloužením výjimečného stavu zavedeného kvůli epidemii koronaviru de facto nejméně do konce roku odevzdal veškerou moc. Výjimečná opatření přijímá každá země včetně těch středoevropských, kde už je deset let Viktor Orbán vzorem a inspirací pro všechny, kteří chtějí nebo mají moc, a liberální demokracie je jim jen prostředkem, jak se k moci dostat.

I v Česku panuje obava, zda, kdy a jak se situace vrátí do původního stavu. Stačí se podívat na diskuse o prohlášení Romana Prymuly, že bude zřejmě nutné hranice zavřít na dva roky. Běh světa se kvůli koronaviru nepochybně nějak změní, ale neměla by se změnit podstata liberální demokracie a hodnoty v ní obsažené. Viktor Orbán už ale delší dobu ukazuje, že je možné tyto hodnoty salámovou metodou postupně okrajovat a zužovat prostor opozici nebo nezávislým médiím. Koronavirus, jehož rozšíření Orbán připisuje ve své veřejné rétorice − jak jinak − migrantům, mu pak umožňuje ukrojit pěkně tlusté kolečko.

A vlastně není, kdo by maďarského premiéra zastavil či omezil. Každý evropský lídr má plné ruce práce doma ve chvíli, kdy prochází prověrkou to, co od finanční a později migrační krize zbylo z evropské solidarity. To je špatná zpráva pro maďarskou demokracii, stejně jako to nevěstí nic dobrého pro Česko a další země v regionu, jehož čelní politici jako Andrej Babiš se na Orbána dívají s obdivem.

V zemi, kde teď novinářům budou hrozit tresty až pět let vězení za kritiku vlády a kde bude kabinet moci vládnout pomocí dekretů, se teď také rozhoduje o budoucnosti projektu liberální a demokratické Evropské unie. Pokud nebudeme dost obezřetní, stane se osud maďarské demokracie předobrazem vývoje v dalších zemích. Pokušení stoupenců vlády pevnější ruky je prostě v současné situaci příliš velké.