Koupit zadluženou firmu podnikající v cyklickém byznysu na rozmanitých trzích napříč středo-jiho-východní Evropou není bez rizika. Když je ale k mání drahokam, o který opravdu stojíte, musí jít opatrnost stranou. Tak zřejmě uvažoval Petr Kellner a jeho investiční stratégové v boji o nejziskovější a z mnoha hledisek i nejvlivnější českou televizi Nova. Tím se vysvětluje, proč se Kellnerova PPF k možnosti koupit vlastníka Novy CME opakovaně vracela, i když se podmínky měnily a pro kupce komplikovaly.

Z nově zpřístupněných dokumentů, které CME zveřejnila krátce před valnou hromadou, na níž se prodej mediální korporace skupině PPF bezpochyby schválí, plyne, že Kellner nechtěl jít do nákladné akvizice sám. Měl spojence.

Ve více než stostránkovém zápisu doplněném řadou příloh se dočteme, že jedním ze spojenců PPF byl finanční investor. To je samo o sobě překvapivé. Odkdy se Kellner v klíčových a na dlouhou dobu zaměřených investicích spojuje s někým, kdo "jen" dodá peníze − a bude se s ním tedy muset dělit o budoucí plody? Dalším partnerem měla být firma z oboru, což už smysl dává.

Nákup pořadů v balíku společně se zavedeným mediálním hráčem je vždy výhodnější a tlak na náklady je faktor, na který v PPF Gate vždy dbají. Ovšem oba (v dokumentu nejmenovaní) partneři odpadli. Reakce PPF? Jdeme do toho sami.

Nadšení pro obchod, který je ve středoevropských podmínkách mediální deal desetiletí, neochladlo, ani když poté spadl pod stůl návrh vyzobnout si ze stanic vlastněných CME jen ty nejlákavější − slovenskou TV Markíza a českou Novu. Druhou jmenovanou Kellner už jednou vlastnil a i po letech ví, co od ní čekat. Jenže nový majitel CME kouskování odmítl. Takže Kellner koupil všechno. Bratru 50 miliard korun za − jak zní oficiální a včera zopakované vysvětlení PPF − doplněk k budovanému nadnárodnímu telekomunikačnímu impériu. Když Novu opravdu miluješ, není co řešit.