Vyhrazujeme si právo zavést odvetná opatření, pokud bude (digitální) daň diskriminační vůči americkým firmám. Zdůrazňujeme, že se to týká všech zemí, které chtějí daň zavést." Až příliš jasná slova od zdroje z amerických vládních kruhů v české podnikatelské komunitě, kterou spojuje fakt, že vyváží na zámořský trh, vzbudila poplach. Není divu. Spojené státy, stále největší ekonomika světa, za vlády Donalda Trumpa při hájení svých zájmů postupují nekompromisně. Hodně o tom vědí třeba ti francouzští vývozci, kterým v exportu do USA brání stoprocentní celní bariéra. Washington ji vztyčil právě jako odvetu za zavedení digitální daně, která − jaké překvapení − postihuje jen americké technologické giganty. Česká vláda postupuje stejně, a navíc furiantsky nastavila daň na ještě mnohem vyšší úroveň. Na to, aby nám to prošlo, zas tak nevýznamný trh nejsme.

Odveta bude bolet kvůli tomu, koho zasáhne. Není na světě moc náročnějších trhů, než jsou Spojené státy americké. Kvůli vzdálenosti nepřipadá v úvahu vývoz surovin či polotovarů, za mořem se prosadí zpravidla jen inovativní a úzce specializovaní výrobci dodávající zboží s vysokou přidanou hodnotou či s unikátní značkou. K "výsadku" na americký trh jsou potřeba odvaha a strategické myšlení, možná až vizionářství. A právě podnikatelům, kteří tyto vlastnosti prokázali, se cesta na dlouho dobývaný trh v podstatě zavře.

Stejně jako platí, že za digitální daň si firmy jako Facebook či Google svou agresivní daňovou "optimalizací" mohou samy, lze říct, že odvetu si Česko vykoledovalo. Jak výší sazby, tak postupem na vlastní pěst, bez koordinace s EU. Odvolávat se na to, že "daňová politika je suverénní záležitostí každého státu", je ze strany ministerstva financí naivita. Nebo spíš strkání hlavy do písku? Co teď mohou dělat, vždyť už se s výnosem digitální daně počítá v příštím rozpočtu!