Evropská komise vyhlásila stop kazítkům. Spotřebiče by měly jít jednoduše opravit s pomocí šroubováku a dostupných náhradních dílů. Jde vlastně o návrat ke spotřebičům v kvalitě, kterou znaly naše maminky. Jenže − kdo má doma pár "vyhořelých" spotřebičů, ví, že jednoduché to nebude.

Každý ze spotřebičů má tendenci kazit se úplně jinak. Začněme těmi nejobyčejnějšími, třeba mixéry, které drží pohromadě rozteklá umělá hmota. Ty většinou stojí jednotky stokorun a také jsou často nabízeny jako "dárek", když člověk za něco jiného utratí podstatně vyšší částku. Jen málokdo si představuje, že zrovna tento spotřebič odkáže svým potomkům. A i když bude jednoduše rozebratelný, vzhledem k očekávané ceně náhradních dílů a experta na opravu, jehož hodinová sazba leckdy přesáhne cenu spotřebiče, stejně s velkou pravděpodobností skončí na skládce.

Pak jsou tady velké a drahé spotřebiče typu praček či ledniček, které jsou čím dál častěji ovládány pomocí "centrálního elektronického mozku". Pocit, že má člověk doma pračku ve fantastickém stavu, která odmítá prát, protože se její řídicí jednotka domnívá, že je něco špatně, se blíží kontrolované zuřivosti. K té nekontrolované se vlastník pračky přiblíží ve chvíli, kdy zjistí, že expert na opravu (k hodinové sazbě je nutné ještě přičíst cenu za dopravu experta k pračce, která už atakuje průměrnou cenu letenek po Evropě) doporučí restart, případně výměnu elektroniky, jež stojí stejně jako pračka. Ani tady šroubovák nepomůže.

A konečně jsou tu chytré výrobky, které skvěle fungují prostřednictvím internetu, "jen" vyžadují denní update aplikace, která je ovládá, následný restart telefonu, v němž je ona aplikace, jež ovládá spotřebič, a konečně i restart spotřebiče. V takové chvíli se člověku zasteskne po jednoduchých přístrojích, kde stačilo zmáčknout tlačítko a coby oprava sloužilo mohutné kopnutí, které člověk zvládl zdarma bez přítomnosti experta. Až tak daleko ale plány komise bohužel nesahají.