Jeden z nejslavnějších výroků ve filozofii je Kantův údiv nad hvězdným nebem (nad ním) a morálním zákonem (v něm). "Dvě věci naplňují mysl vždy novým a rostoucím obdivem a úctou, čím častěji se jimi zabývá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně," píše Kant.

Kant tak mimoděk učinil zvláštní spojení: výrokem spojuje newtonovsky mechanický chod hvězd a jiných nebeských těles v dokonalé pravidelnosti a harmonii naslouchajících pevnějším pravidlům, která nejsou vidět, ale vše se podle nich řídí a organizuje. Zákony fyziky se nám nezjevují přímo, musíme je objevovat, téměř je z přírody (a přirozenosti) různými triky "páčit". Jsou komplikované a netriviální, vlastně dodnes nejsme schopni vysvětlit, proč padají věci k zemi. Můžeme sice přesně vypočítat délku a případnou trajektorii volného pádu či vrhaných předmětů, leč dodnes pořádně nevíme, co danou sílu nese a co přesně tahá za provázky. Jako by přírodní zákony "bydlely" v jakési jiné dimenzi, na jiné ontologické úrovni, v jiném světě, ze kterého spravují řád a chod světa našeho. Máme zároveň pocit, že tyto přírodní zákony mají jakousi matematickou podobu. Podobu pevnou, neměnnou, objektivní, nesmlouvavou, přesnou a bez výjimek dokonalou. Cesta matematiky se nám osvědčila jako způsob, jak vidět tam, kam již smysly vidět nemohou. Bez matematiky bychom tyto přírodní principy vůbec nebyli schopni poznat ani pochopit.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se