Nepodmíněný příjem pomůže všem a peníze se najdou, říká autorka knihy, která bodovala v anketě Financial Times

Jednoduchá řešení složitých problémů mají jedno úskalí - ignorují jemné detaily a nuance, které lze krátkodobě (1 - 2 generace) přehlížet, ale v dlouhodobém horizontu mohou vést (a historicky zpravidla i vedou) ke kumulaci jejich efektů a nakonec často převáží jakékoli krátkodobé výhody, které dané řešení zprvu přineslo. Vsadím se, že i komunismus v ČSR nevypadal ze začátku vůbec špatně. Kolektivní odpovědnost, na které koncept UBI stojí, podrývá schopnost rodičů dlouhodobě žijícich v tomto systému vychovávat odpovědné a nezávislé potomstvo - děti narozené a vyrůstající v prostředí, kde je normou nepracovat, se nebudou schopny (nebo s velkými obtížemi a nutností dodatečných investic) zapojit do pracovního procesu, což se dále přenese na jejich děti atd. Lidé velkou část svého chování a uvažováni zakládají na idolech a modelech z dětství (převážně rodiče). Tento devastující efekt lze již dnes pozorovat v indiánských rezervacích v USA, v černých ghettech apod. Kolektivní odpovědnost je jen vedlejší projev nadbytku individuální odpovědnosti - vůle lidí investovat nejenom do sebe, ale také do svého okolí (sdílené infrastruktury) a ostatních lidí (jejich nebo cizích dětí, sociálně slabých občanů, atd.). Bez dostatku individuální odpovědnosti (lidé nedokážou uživit ani sebe samé) nemůže kolektivní odpovědnost existovat a systém zkolabuje (kdo uplatí všechny ty daně?). Zvířata, která byla odchycena na svobodě a umístěna do ZOO, lze v dostatečně krátkém čase vypustit zpět a nic se nestane. Pokud je ale necháte doživotně v ZOO, tak jejich potomci už mimo ZOO nepřežijí (nelze je vypustit nebo s výraznými komplikacemi, náklady a omezeními). Pokud UBI nějak nepodchytí (nevyřeší) toto potenciální nebezpečí (což ovšem znamená, že už pak nebude moci být absolutně bezpodmínečné), tak se můžeme za několik generací dočkat velmi nepříjemných zklamání (nárůst procenta totálně závislých lidí nad akceptovatelnou mez, kolaps, smrt v masovém měřítku).

Bohužel, mnohé ekonomické omyly se vrací v různých obdobách i po mnoha letech, kdy byly vyvráceny. Např. omyl "stroje berou lidem práci", který vyvolával ničené strojů v továrnách před dávnými lety. Nyní se objevuje v podobě obav před robotizací. Nicméně automatizace zefektivňuje výrobu, zlevňuje produkci a ta se stává dostupnější více lidem. Naopak nepodmíněný příjem (jak se píše v úvodu "splněný socialistický sen") povede k poklesu produktivity, podpoře neproduktivních a neefektivních podniků a růstu cen. Nic nezaplatí stát, ale poplatníci.