V obsazení všech důležitých funkcí v Evropské unii má klíčovou roli Evropská rada, tedy prezidenti a premiéři členských zemí. Platilo to i před pěti lety, kdy do výběru předsedy Evropské komise výrazně promluvil Evropský parlament. Bude to platit i nyní, poté co v Bruselu začal pětiletý nejviditelnější test vyjednávačských schopností a umu jednotlivých zemí prosadit své zástupce na vlivná místa.
Připomeňme ty nejprestižnější: předseda Evropské rady, který řídí unijní summity, předseda Evropské komise, která má dohlížet na dodržování pravidel a slaďování zájmů jednotlivých zemí, šéf unijní diplomacie a letos i šéf Evropské centrální banky. Vliv se uplatňuje i nepřímo, protože podporu při obsazení jedné vrcholové funkce lze vyměnit za podporu jinde na nižší úrovni, například za podporu obsazení postu vlivného komisaře, třeba zemědělství, získat šéfa kabinetu jiného komisaře.
Jak uspět v takové hře? Stručně: mít jasno, čeho, jak a s kým lze dosáhnout. Začíná to šéfem týmu schopným domluvy s lídry jiných zemí, pokračuje to spolehlivým a kvalifikovaným zázemím, včetně širokého seznamu připravených kandidátů na tu či onu pozici, a znalostí, čeho a jak chtějí dosáhnout ostatní. I variantami kompromisů, protože prudič se neprosadí ani mezi lidmi, ani mezi státy.
Ve hře o vrcholové unijní funkce ukáže reprezentace té které země, jak je schopna a připravena prosazovat a obhajovat své zájmy. Je chronickou slabostí české politiky, že v odborných aparátech je dost kvalifikovaných a zkušených lidí, ale na vrcholové úrovni se po každých volbách začíná jakoby od začátku a převládá dennodenní management bez odstupu a širší perspektivy. Proto česká politika ve srovnání s jinými stejně velkými nebo i menšími státy selhává. I Dánsko s necelými šesti miliony obyvatel má superúspěšnou komisařku pro hospodářskou soutěž Margrethe Vestagerovou, která nyní může pomýšlet ještě výše.
