Přehodnocení prognózy letošního růstu německé ekonomiky dolů, na pouhých 0,5 procenta, vyvolává otazníky ohledně českého hospodářství.

To s Německem sdílí již dlouho dobré i zlé, a pokud se vazba v posledních letech vyvíjí, pak směrem k ještě větší těsnosti. Kam by se tedy měly posunout naše výhledy? Pohled do historie napovídá, že stejný pokles tempa růstu zažilo Německo v letech 2012−2013 během problémů eurozóny, které tehdy odneslo Česko (stejně jako mnoho jiných zemí EU) recesí.

Existují dva důvody nevidět českou realitu stejně černě jako tehdy. Prvním je spotřebitelský optimismus, který se veze na vlně mzdové štědrosti. Ta bude podporovat růst HDP, dokud nepřeroste podnikům přes hlavu. Druhým důvodem jsou rozjeté investice soukromých podniků i vlády.

Oba pak znamenají, že domácí poptávka dokáže zčásti a dočasně kompenzovat případný výpadek exportu. Jak dlouho takový stimul vydrží s dechem, ovšem je to, oč tu běží. Lze se uklidňovat, že by německá lokomotiva měla již příštím rok opět táhnout větší silou.

Kdyby se ale propad Německa protáhl, bylo by výraznější zpomalení v Česku nevyhnutelné. Tak jako tak, slabší německou poptávku pocítíme. Hitem prognóz se stanou tmavší odstíny, jež vykreslují zpomalení.