Dean Brabec, ředitel Arthur D. Little

Česko sází na jádro a soběstačnost. 50 procent výroby elektřiny bude v roce 2050 z jaderných zdrojů. Volíme podobnou cestu jako země V4. Zdali to bude klasický velký reaktor, nebo více malých, zapouzdřených může být otázkou. Dle ministerstva průmyslu bychom se měli stát dokonce lídrem v oblasti jaderné energetiky v Evropě. Kdo jádro zaplatí, je druhou, ještě závažnější otázkou. Bude to stát? Může, patří k zemím s jedním z nejnižších zadlužení. Budou to energetické firmy, které budou zatíženy sektorovou daní? Bude to konečný zákazník a na faktuře se objeví nová položka za systémové nebo kapacitní platby? S velkou pravděpodobností to bude varianta poslední. A kolik nás to bude stát − to je třeba ještě spočítat. Nejenom náklady na výstavbu nového zdroje, také náklady na přenos, distribuci, systémové a další služby. Kdo nový zdroj postaví? To je ještě zapeklitější. Využijeme nám známé a vyzkoušené technologie z Ruska? Nebo zvolíme asijské, americké nebo francouzské technologie? Existuje tu však ještě další alternativa. Budování jednotného trhu s elektřinou a využití obnovitelných zdrojů z jiných zemí, například z Německa. Znamenalo by to posílení přeshraničních kapacit. Nesmíme také zapomenout na možnosti lokální výroby a akumulace, které změní chování zákazníků a vyvolají proměny ve fungování elektrických sítí. Distributoři se budou muset změnit na poskytovatele platforem a propojit provozovatele lokálních výroben a bateriových úložišť, nabíjecích stanic elektromobilů, aplikace chytrých měst a další subjekty. Operátoři sítí tak zaujmou ústřední roli v rámci proměny české energetiky.

Alan Svoboda, výkonný ředitel Sev.en Energy

Česko bude muset stále stát na hlavních pilířích, na kterých stojí doposud: jádro a domácí uhlí, doplněné o možnosti v obnovitelných zdrojích, které tuzemsko má. Věřím, že se podaří také prodloužit životnost jaderných kapacit, respektive obnovit alespoň jejich část, protože by byla škoda, kdyby Česká republika ztratila tento pilíř, který tvoří po mnoho let základ tuzemské energetiky a má podporu veřejnosti. Věřím, že se novou investici povede obhájit, přestože nastavit investiční model tak, aby investici šlo realizovat, určitě nebude jednoduché. Bude potřeba, aby na sebe převzal rizika stát. Jadernou energetiku by mělo doplňovat uhlí a plyn. Stále více se bude prosazovat decentralizovaná energetika a obnovitelné zdroje, a to už nejen v té podobě, v jaké jsme je znali, tedy ve štědře dotovaných solárních elektrárnách na polích, ale spíše ve střešních panelech, větrných elektrárnách, geotermálních zdrojích a tepelných čerpadlech. Mix bude mnohem bohatší než dosud, ale bohužel v podmínkách České republiky se bez klasické energetiky neobejdeme.

Pavel Řežábek, hlavní ekonom ČEZ

V krátkodobém horizontu jednoho roku či dvou let bude česká energetika vypadat podobně jako dnes. V tom střednědobém se začnou postupně odstavovat uhelné zdroje. Část dojde na konec své životnosti a kvůli přísným environmentálním limitům a riziku vysokých cen povolenky by mělo malý ekonomický smysl investovat do významného prodloužení jejich provozu. Stávající jaderné elektrárny jsou zdrojem čisté a levné elektřiny. Jejich provoz je proto vhodné prodloužit o další desítky let. Poskytují nejlevnější elektřinu, kterou můžeme mít. Postupně začne přibývat obnovitelných zdrojů. Elektřina z nových zdrojů se vyrábí za vcelku nízké náklady, například kolem 50 eur/MWh pro velké fotovoltaiky. Zejména stávající plynové a paroplynové elektrárny k tomu budou schopné poskytnout potřebnou flexibilitu. Českou energetiku bude nadále významně ovlivňovat vývoj v Německu. Rychlý růst obnovitelných zdrojů u našich západních sousedů přinese rostoucí počet hodin, kdy pokryjí celou domácí poptávku a zároveň srazí ceny v celém regionu na minimum. Český spotřebitel z toho bude těžit, ale pro tuzemskou energetiku tak vznikne poněkud složitá situace. Po roce 2030 proto bude téma flexibility naprosto zásadní. Začnou se více uplatňovat nejrůznější formy skladování energie. Baterie mohou pomoci s pokrytím denního diagramu spotřeby. Se sezonním skladováním energie pak pomohou technologie power-to-gas a vyrábějící vodík nebo metan. Tyto technologie jsou zatím spíše doménou aplikovaného výzkumu a prvních pokusných aplikací.

Pavel Elis, předseda představenstva PRE

Další vývoj naší energetiky vidím celkem optimisticky. V rámci celkové energetické bilance jednoznačně poroste podíl spotřeby elektrické energie. Podle studie Eurelectric by měl vzrůst do roku 2050 z nynějších asi 22 procent na 48, v nejambicióznější variantě až na 60 procent při snížení emisí o 90 procent. Například v dopravě by se mělo využití elektřiny zvýšit z jednoho procenta při středním scénáři na 43 procent. Významnější roli bude mít elektřina i v bydlení třeba využitím tepelných čerpadel. Nemyslím si, že by se to dalo zvládnout jen s využitím obnovitelných zdrojů, i když jejich podíl na celkové výrobě bude i nadále narůstat. Přes současný trend decentralizace, který je v částečném protikladu s vývojem v minulém století, bude i do budoucna nutná páteřní síť s pokrytím základního zatížení z velkých zdrojů. V energetickém mixu tak bude docházet ke změně, kdy se bude snižovat role fosilních paliv a poroste podíl OZE a pravděpodobně také jádra. Samozřejmě svou roli musí sehrát úspory energie, ale i ty mají své technické možnosti. Například spotřeba koksu na tunu vyrobeného surového železa se snížila za posledních 50 let na polovinu, což je obrovský úspěch. Jak mi potvrdil jeden odborník z oboru, dál už to nejde. Zároveň zdůraznil, že si neumí představit hutě, které budou závislé na energii vyráběné z OZE a ukládané do baterií. Celkově budou energetiku v dalších letech významně ovlivňovat vývoj evropské i národní regulace, dekarbonizace, zvyšování energetické účinnosti a podpora úspor energií.

Vladimír Outrata, člen Rady ERÚ

Budoucnost energetického mixu vidím ve vyvážené kombinaci jaderné energetiky jako základního výkonu v kombinaci s obnovitelnými zdroji, jejichž nestabilní produkci bude třeba zálohovat vysokoúčinnou kombinovanou výrobou elektřiny a tepla v teplárenských zdrojích. Významnou roli pak proto bude hrát akumulace tepla v horké vodě a elektřiny v akumulátorech ke krátkodobému zajištění rovnováhy. Důležitý bude i rozvoj technologie výroby vodíku a metanu z elektrické energie pro sezonní ukládání letních přebytků z obnovitelných zdrojů pro zimní období. Role uhlí bude oslabovat tak, jak budou docházet jeho zásoby na našem území, role obnovitelných zdrojů energie, jaderných zdrojů a plynu bude posilovat. Co se týče rozvoje pohonu vozidel, vidím větší prostor pro využití metanu a vodíku z vyrobených obnovitelných zdrojů než pro elektromobilitu. Česká energetika je čím dále tím více spojena s vývojem energetiky evropské, a to se všemi klady, ale i zápory. Velmi důležité bude zabránit přenášení rizik a nákladů ze zdrojové neodpovědnosti při výrobě elektřiny v jiných zemích EU do české energetiky.

Marta Nováková, bývalá ministryně průmyslu a obchodu

V roce 2030 budeme mít minimálně stejný podíl jaderné energetiky, jako máme dnes, tj. asi 35 procent ve výrobě a 33 procent ve spotřebě. V roce 2045, až bude dostavěn minimálně jeden nový jaderný blok, by mohl podíl jaderné energetiky na výrobě dosáhnout až 50 procent. Počítáme i s útlumem uhelné energetiky a nárůstem obnovitelných zdrojů.