Muž s ostře řezanými rysy zvedne unaveně oči. "Replikanti jsou jako jiné stroje. Buď jsou užiteční, anebo znamenají riziko. Pokud jsou užiteční, tak se mě to netýká." Poznáte, z jakého filmu to je? Nápověda: policistu Richarda Deckarda hraje mladý Harrison Ford.

Počátkem tohoto týdne se v Praze konala konference Singularity University, "vizionáři ze Silicon Valley" tu mluvili hlavně o budoucnosti. Které technologie a vize se prosadí, které naopak upadnou do zapomnění. Jenže jak prohlásil slavný americký baseballový trenér Yogi Berra, "předpovídat je těžké, zvlášť když jde o budoucnost". Jak moc se můžeme spolehnout na vize toho, co nás čeká za pět, deset nebo třeba 37 let? Někdy se neškodí přesvědčit. Protože i my žijeme v budoucnosti, byť předpověděné v minulosti. Tím jsem zpátky u zmíněného filmu. A taky u toho, jak se do tohoto odstavce dostalo číslo 37.

V roce 1982 měl premiéru film, který původně u diváků v kinech propadl, ale nakonec se stal jedním z nejkultovnějších sci-fi snímků historie. Proslavil režiséra Ridleyho Scotta a nepochybně pomohl i k věhlasu Harrisona Forda. A z románů či povídek Philipa K. Dicka, který v tom samém roce zemřel, učinil vyhledávané hollywoodské předlohy. Film Blade Runner se odehrává v roce 2019. Tedy teď. Dystopický příběh ovšem naši skutečnost nepřipomíná. Cynický policista, který na Zemi zničené blíže neurčenou katastrofou honí replikanty, tedy roboty k nerozeznání podobné lidem, jako by žil v úplně jiné realitě, než nabízí skutečný rok 2019.

Nebo ne? Pojďme se podívat na 13 základních podobností a odlišností filmového a skutečného roku 2019. Vypovídají o současnosti, stejně jako o počátku 80. let, kdy Blade Runner vznikl. A také o tom, jak se sny někdy liší od reality − a jindy jsou jí zase až nečekaně podobné.

1. Na Zemi dnes není zdaleka tak HNUSNĚ

Ve filmovém Los Angeles je tma, nebe zakrývá hradba mraků a stále prší. Slunce nikdy ani nevysvitne. Země jako planeta je prakticky neobyvatelná. Příroda neexistuje. Naše realita je mnohem lepší: zatím jsme přírodu ještě zdaleka nezničili, a civilizovanější část planety přírodu naopak obnovuje. Poklop smogových mraků občas visí nad městy v Číně, ale k filmové hrůze má i to naštěstí hodně daleko. Jo a v autobusech je u řidiče cedulka: "Řidič je ozbrojen a nemá u sebe hotovost."

2. Ale do VESMÍRU nelétáme a už vůbec tam nebydlíme

Není to explicitně řečeno, ale většina lidí − tedy minimálně ti, kteří nezahynuli při apokalypse − bydlí v kosmických koloniích na jiných planetách. Ve vesmíru se také těží nerostné suroviny. Když píšu tento text, je ve vesmíru (ano, na umrněné oběžné dráze v kosmické stanici ISS) 6, slovy ŠEST lidí. Elon Musk slíbil výlet na Mars, a byť to bylo ještě předtím, než začal kouřit marihuanu, nelze se na to stoprocentně spolehnout. Plány mají i další firmy a byznysmeni (mimo jiné Jeff Bezos nebo Richard Branson) a asi i Čína, ale jsou to všechno jen PLÁNY. Donald Trump je o něco větší vesmírný snílek než Obama, a tak aspoň slíbil, že by se Američané mohli vrátit na Měsíc.

3. LÉTAJÍCÍ AUTA skoro máme, ale ještě v nich moc nelétáme

V roce 1940 je předpověděl Henry Ford, když řekl: "Pamatujte si moje slova! Kombinace letadla a motorového vozidla vznikne. Klidně se usmívejte, ale na moje slova dojde." Ve filmu létající auta pohánějí spalovací motory v kombinaci s umělou antigravitací. Upřímně, tu nemáme a asi mít nikdy nebudeme. Ale jinak už dnes existuje řada projektů, které představily i funkční prototypy, a to včetně slovenského Aeromobilu. Problém ovšem nejsou technologie ani výroba. Dokonce ani peníze. Je jinde: v zákonech a regulaci (s těmi se létající auta potýkají ještě víc než ta samořiditelná) a pak v existující infrastruktuře. Je už skoro jisté, že auta s "rozkládacími" křídly, která potřebují startovací dráhu (a vznesou se jako Fantomas ve známém filmu ze 70. let), budoucnost nemají. Ta čeká spíš stroje s kolmým startem a řadou motorů, pravděpodobně elektrických. Tímto směrem se ubírají firmy jako Uber, ale třeba i Boeing. Dá se předpokládat, že by se jednalo o samopilotované drony pro jednoho či dva pasažéry. Konzultační firma Deloitte ve své letošní studii předpokládá, že by první mohly být v provozu už v roce 2020.

4. Panebože, že ony vůbec neměly existovat FEMINISTKY?

Kdo by hledal silné nezávislé ženy, ten je ve filmovém roce 2019 nenajde. Skoro by se dalo říct, že vzhled i charaktery ženských postav zapadají do těch nejjednodušších stereotypů. Všechny jsou svůdné, plné emocí (a to i replikantky!) a osudové. Ale děj dopředu posouvají hrdina, padouch a génius (tím je majitel a šéf Tyrell Corporation, výrobce robotů), samí muži. Kdo hlídá poživačné muže a kdo žene dopředu hnutí #MeToo, není jasné. Nejspíš nikdo. A aby to bylo úplně nekorektní, ženy v tomhle filmu kouří. Dokonce i uvnitř v budovách. Zapálenou cigaretu drží v ruce (s červeně nalakovanými nehty, jak jinak!) femme fatale na dobovém filmovém plakátu.

5. KAPITALISMU se daří, děkujeme za optání

Dokazují to velké billboardy. Ale kdybyste v roce 1982 bývali chtěli poradit, do jakých akcií investovat, k tvůrcům filmu byste chodit neměli. Jenže kdo mohl v roce 1982 tušit, že ikonická letecká společnost PanAm se svými sexisticky dokonale odladěnými letuškami někdy zbankrotuje? Nebo že skončí společnost Atari, superúspěšná vlaštovka na rodícím se trhu osobních počítačů? Sázkou na americkou jistotu je naopak Coca-Cola. Ta bude nejspíš existovat vždycky. (Honem to někdo zaklepejte, prosím, ať to případně není na mě!)

6. Ten chlápek, který na ulici prodává jídlo, není Číňan, ale JAPONEC

V 80. letech se v Americe říkalo, že Japonci sice prohráli světovou válku, ale vyhráli mír. Fascinace pracovitým a technologicky vyspělým národem byla velká. Hodně se to odrazilo i ve sci-fi knížkách a filmech včetně Blade Runnera. Japonci v tomto příběhu jsou fakt, nikoli hrozba. Dnes by tvůrci skoro jistě "osídlili" dystopické velkoměsto spíš Číňany. Milými a usměvavými? Toť otázka.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.