Rozhovor s Ivanou Šachovou, majitelkou české firmy Silex, která prodává ložní a bytový textil, byl nebývale emotivní. Žena, která svou firmu řídí už 17 let, měla několikrát slzy v očích. Mluvila totiž o smrti svého muže, po které se ze dne na den stala podnikatelkou, o odvaze, kterou musela mít, i o tom, že ze všeho nejdůležitější je za každou cenu držet slovo.

V době, kdy jste po smrti svého muže firmu převzala, jste měli 10 prodejen. Dnes jich máte 47, k tomu 170 zaměstnanců a obrat přes čtvrt miliardy. Jste manažerka tělem i duší?

Já právě moc nejsem manažerka. Než abych rozdávala práci, tak si ji spíš sunu pod sebe. Spoustu věcí si často udělám nejraději sama, protože si řeknu, že je to třeba rychlejší. To není moc dobrý manažerský princip. Ale učím se.

Ředitelkou, majitelkou a jednatelkou firmy jste se stala ze dne na den... Musela jste přece mít nějaké manažerské zkušenosti?

Neměla, vůbec žádné. Já jsem do té doby byla v Silexu zaměstnanec. Obchodní referentka.

To chtělo dost kuráže...

Když člověk pracuje ve firmě, kde ho to baví, moc neřeší, co bude dál. Přesně tak jsem to neřešila nikdy ani já, a to přes fakt, že majitelem té firmy byl můj muž. Všechno fungovalo. Jenomže to se ze dne na den změnilo. Všechno, co máte, najednou není. Byl to nepředstavitelný šok, následovala prázdnota a nejistota. Navíc nešlo jen o mě. Když jsem druhý den přišla do práce, každý na mě zíral, každý se mě ptal, co bude s firmou.

Ženy a jejich byznys

Jak dělají byznys ženy
-
čtěte ZDE

Lenka Novotná: Až úspěch mě naučil odpočívat a říct si o radu
-
čtěte ZDE

Adéla Zrubecká: Cesta Čechů k aromaterapii vedla přes Vlčí Horu
-
čtěte ZDE

Rehana Ježková: Podnikat jsem začala s dítětem v náručí
-
čtěte ZDE

Nataša Foltánová: Peníze jsou prostředek, nikoliv účel
-
čtěte ZDE

Jana Bínová: Na začátku byla chuť na opravdovou zeleninu
-
čtěte ZDE

Ivana Beránková: Košile pro celou Evropu
-
čtěte ZDE

Helena Franclová: Šlo mi o lidskost pro seniory
-
čtěte ZDE

Darina Ermisová: Souboj s vlastní rodinou
-
čtěte ZDE

Eva Šedinová: Továrnicí ze dne na den
-
čtěte ZDE

Ptali se vaši kolegové?

Ptali se všichni. Zaměstnanci, výrobní závody, volali zahraniční partneři, ptali se obchodní partneři… Všichni chtěli vědět, co bude dál. První rok byl jednoznačně to nejhorší, co jsem kdy zažila. Musela jsem se s tou ztrátou vyrovnat osobně a musela jsem všem vysvětlit, že si firmu nechám, musela jsem v nich vzbudit důvěru, že se vlastně nic neděje, že to zvládnu. Že firma pokračuje dál, že to uřídím.

Neuvažovala jste, že do toho nepůjdete? Že firmu například prodáte?

Ne, ani na chvíli. Jediné, o čem jsem chvíli uvažovala, bylo přijmout nějakého manažera, který by je vedl. Jenomže všichni mě přesvědčovali, že externí manažer by nás mohl přivést do záhuby rychleji než někdo, kdo sice není školený, ale ví o té firmě všechno.

Věděla jste všechno?

Věděla jsem hodně. Jediné, co jsem úplně neuměla, byly záležitosti typu jednání s bankou, pojišťovací smlouvy nebo licenční dohody. O tom jsem moc netušila. Nicméně když jsem se rozhodla, že firmu uřídím, musela jsem se to naučit.

Měla jste tehdy alespoň ze začátku nějakého poradce?

Ano, byl to náš ředitel prodejní sítě. S ním jsem kon­zultovala hodně věcí. Přesto to bylo velmi rizikové období, protože v takových chvílích se objeví hodně lidí, kteří vám za každou cenu chtějí radit. Oni to nemyslí zle, ale radí vám ze svého pohledu, i když nemají pohled zevnitř. Nejtěžší pro mě bylo naučit se, že si mohu ty rady vyslechnout, ale nemusím se jimi řídit. Že i kdybych si toho člověka sebevíc vážila, nemohu dát na jeho názor jenom proto, že si ho vážím. Že se stejně vždycky musím rozhodnout sama a z nějakého dlouhodobého hlediska.

Říkáte, že jste se musela naučit neposlouchat každou radu. Co ještě jste se musela naučit, když jste spadla rovnýma nohama do byznysového světa?

Třeba to, že pokud nevím, která ze dvou cesta je správná, je potřeba posoudit, která z nich by mohla napáchat větší škodu, kdyby nevyšla. Já jsem s rozhodováním nespěchala. Vždycky jsem se snažila nejprve nasbírat informace z různých zdrojů, než jsem se rozhodla. Musela jsem si uvědomit, že byznys není jen o byznysu, ale že je s tím spojena například spousta personální práce. Musela jsem se naučit, že je potřeba všechno do detailů propočítat. Že je potřeba se řídit základním, selským rozumem. A že je důležitější zaměřit se jen na jednu věc a tu dotáhnout do konce než mít rozjeto spoustu projektů a pak z toho nic neuskutečnit.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.