Začátek rozhovoru s Michaelem Romancovem je příznačný. "Počkejte prosím chviličku, ještě odpovím na jeden tweet," vítá návštěvu ve svém kabinetu na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze-Jinonicích. Známý politický geograf a publicista přispívá do řady novin, diskutuje v televizi i rozhlase, na sociální síti Twitter se vyjadřuje k aktuálnímu dění. Akademici, respektive elity mají podle něj vstupovat do veřejného dění.

"Není nic horšího, než když jsou lidé uzavření se svých profesních bublinách," je přesvědčen Romancov. "Nevidím nic špatného na tom, když je třeba úspěšný herec, zpěvák či sportovec dotázán na své politické názory, ale veřejnost by si měla uvědomit, že jejich odbornost leží jinde," tvrdí devětačtyřicetiletý učitel. Česko podle jeho názoru potřebuje otevřenou společnost, v níž je slyšet mnoho hlasů a kde si lidé uvědomují, že je třeba rozlišit hlasy a tóny, které se jim líbí, od těch, jež jsou založeny na faktech. "Lidé z akademické sféry by proto měli být ve veřejném prostoru výrazně aktivnější, než jsou," domnívá se Romancov.

Jako malý kluk se tento pražský rodák toužil stát popelářem, později námořníkem. Poměrně brzy poté už ovšem chtěl být v kontaktu s lidmi, a tak uvažoval o studiu historie, geografie či novinařiny. Absolvent Pedagogické fakulty, Filozofické fakulty a Fakulty sociálních věd UK nakonec celý svůj profesní život učí. Začal občanskou naukou na střední škole, to bylo v letech 1991 a 1992, kdy ještě studoval; celkem na střední škole odučil 15 let. Později začal přednášet i vysokoškolským studentům, od roku 1998 působí na katedře politologie Institutu politologických studií FSV UK.

Když při hodině politické geografie vysvětluje Romancov demografický vývoj a migraci, hovoří stejně svižně jako v reálu. Na plátně za svými zády promítá mapy, grafy a tabulky, a ač je týden před Vánocemi, učebna je téměř plná. Po promoci najdou jeho posluchači uplatnění nejspíše ve veřejné sféře, sdělovacích prostředcích, případně v soukromém sektoru. Možná i ti dva, kteří si nesmírně zajímavý, fakty nabitý výklad krátí hraním šipek na mobilu a konverzací na Messengeru.

"Nejspokojenější jsem, když se studenti naučí pochybovat. Když jsem schopný jim ukázat, že věci, jež považují za dané, takové nejsou," říká učitel s celoživotním zájmem o Rusko, jehož dědeček právě odtud přišel roku 1922 do tehdejšího Československa. Kritický přístup ke světu je podle něj tím nejužitečnějším, co si mohou absolventi společenských věd ze školy odnést.

Související