Nic nezavinilo tolik starostí, tolik chorob a bídy jako požívání alkoholu, řekl kdysi Charles Darwin. Nyní můžeme doplnit: nic nezatne do státního rozpočtu takovou sekeru jako alkohol. Podle studie iHeta pro Úřad vlády vyjdou zdravotní náklady, předčasná úmrtí, kriminalita, ztráta produktivity, dopravní nehody a další důsledky konzumace různě upraveného etanolu v Česku ročně na 59 miliard korun. Pro představu: odpovídá to zhruba ročnímu rozpočtu hlavního města Prahy.

Čekalo by se, že něco takového bude zodpovědná vláda považovat za problém číslo jedna. Ale kdepak. Babišův kabinet si sice do programového prohlášení napsal, že bude "prosazovat opatření v oblasti omezování poptávky, která povedou ke snižování škod a rizik spojených s problematikou závislosti na návykových látkách", ale zatím míří přesně opačným směrem. Jediné viditelné opatření související s alkoholem je chystané snížení DPH na točené pivo. Navrch s argumentem, že mok má být levnější. Dokonalejší ukázka vítězství populismu nad odpovědností asi neexistuje.

Co je potřeba udělat, je přitom jasné. V Česku je alkohol levný, dostupný a reklama na něj nepodléhá prakticky žádným omezením. Takže by se v první řadě měla zvednout spotřební daň, na které zatím stát vybere ročně jen asi pět miliard korun. Zvýšení ceny omezí spotřebu. Pak by bylo dobré zavést regulaci reklamy. V Litvě, jediné zemi, kde se podle OECD pije více než v Česku, se už probudili, a zavedli dokonce úplný zákaz reklamy na alkohol. To by u nás asi neprošlo, ale lze se inspirovat různými druhy dílčích regulací, které existují v řadě evropských zemí.

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch naznačil, že touto cestou chce jít, leč bude zcela jistě narážet na silný odpor etanolové lobby, takže výsledek je krajně nejistý. Otázka je přitom prostá: opravdu chceme být dál levnou nálevnou Evropy, ve které přicházíme o víc peněz, než na jejím provozu vyděláme?