Bioplasty z použitého fritovacího oleje, které se na konci svého životního cyklu v přírodě zcela rozloží. Celulózová izolace z recyklovaného papíru, jež po dosloužení může být využita jako hnojivo či palivo. České firmy stále častěji přemýšlejí, jak využít odpad jako zdroj a zároveň jak co nejvíce prodloužit životnost svých výrobků. Navazují tak na principy takzvané cirkulární ekonomiky, která se snaží udržet zdroje v oběhu co nejdéle. V Česku ale zatím jejímu většímu rozšíření brání levné skládkování i nedostatečná legislativní podpora.

Podle expertů je přitom oběhové hospodářství byznysmodelem budoucnosti. Společnost McKinsey & Company spočítala, že přijetí principů cirkulární ekonomiky může do roku 2030 generovat v Evropě roční úspory v hodnotě 1,8 bilionu eur (asi 46,5 bilionu korun). A Evropská komise odhaduje, že oběhové hospodářství v budoucnu přinese dva miliony nových pracovních míst.

"Současný systém funguje na bázi vytěžit, vyrobit a vyhodit. Přechod od této lineární ekonomiky k cirkulární je založený na opětovném využívání a opravě produktů a na vytváření stoprocentně recyklovatelných výrobků. Staví i na obnovitelných zdrojích, bezodpadovém hospodářství a sdílené ekonomice," líčí Soňa Jonášová, zakladatelka a ředitelka Institutu cirkulární ekonomiky.

Prostřednictvím vzdělávacích a osvětových aktivit tato nezisková organizace v Česku šíří myšlenku cirkulární ekonomiky a zároveň ve spolupráci s firmami a obcemi vytváří konkrétní projekty v této oblasti. "Oběhové hospodářství nejenže zefektivňuje využívání primárních zdrojů a předchází vzniku odpadů, ale má i pozitivní ekonomický dopad. Podniky jsou díky němu soběstačnější v oblasti zdrojů, a tudíž odolnější vůči kolísání jejich cen," říká Jonášová.

V Česku ale rozvoji cirkulární ekonomiky stojí v cestě fakt, že nejlevnější možností nakládání s odpady jsou skládky. "Ty jsou ovšem obrovskou zátěží pro životní prostředí. Stamiliony putují do jejich likvidace a nevyčíslitelnou ztrátou jsou materiály, které na skládkách končí bez dalšího užitku. Podnikatelé se přitom shodují, že zdražení skládek by významně pomohlo rozvinout recyklační průmysl, což je důležitý motor pro oběhové hospodářství," uvádí Jonášová.

EU chce méně plastů i skládek

Změnu by mohl nastartovat takzvaný oběhový balíček nebo také balíček cirkulární ekonomiky, který letos přijala Evropská unie. Na základě toho by členské státy měly během dvou let zcela přehodnotit svůj přístup k nakládání s odpady. Postupně by měly ustupovat od skládkování a spalování odpadu a snažit se ve větší míře předcházet jeho vzniku a více se zaměřovat na recyklaci.

Letos v lednu Evropská komise vydala také novou strategii, která usiluje o omezení plastů. Podle ní by měly být do roku 2030 nahrazeny jednorázové plastové materiály ekologičtějšími nebo plně recyklovatelnými alternativami. "Oběhové hospodářství patří k prioritám Evropské komise. Její nejnovější iniciativou je Akční plán pro bioekonomiku z října 2018, kde navrhuje mimo jiné investiční platformu s rozpočtem 100 mi­lionů eur. Ta by měla sloužit k podpoře udržitelných řešení a ekologických inovací," říká Lena Stránská z tiskového oddělení českého zastoupení Evropské komise.

Lídry v oboru jsou státy jako Nizozemsko, Švédsko či Finsko. Nizozemská vláda si například vytyčila cíl, že nejpozději do roku 2050 bude země využívat výhradně obnovitelné a recyklovatelné zdroje. "Již dnes proto v Nizozemsku navrhují budovy tak, aby na konci životního cyklu byly bankou materiálů, které se dají znovu použít," říká Soňa Jonášová z Institutu cirkulární ekonomiky.

Zatímco Nizozemsko a další země už mají vypracované národní plány a strategie pro přechod na cirkulární ekonomiku, Česko je zatím pozadu. Vlastní strategii by mohlo mít do dvou let. K vytvoření dokumentu s názvem Cirkulární Česko 2040 se letos zavázalo ministerstvo životního prostředí.

"V Česku se připravují nové zákony o odpadech a obalech, do nichž chceme zapracovat stejné principy, jaké zavádí oběhový balíček Evropské unie. Novou legislativou podpoříme například princip 'zaplatíš tolik, kolik vyhodíš', který účtuje svoz směsného odpadu podle frekvence, hmotnosti či objemu a tím motivuje k většímu třídění," uvádí Jaromír Manhart, ředitel odboru odpadů ministerstva životního prostředí.

Podle Soni Jonášové z Institutu cirkulární ekonomiky má ale zatím Česko v oblasti legislativy silné nedostatky. "Zemědělci musí bioodpady nezbytně navracet do půdy, veřejné zakázky se místo obsahu druhotných surovin orientují jen na nejnižší cenu a chybí nástroje pro podporu recyklovaných výrobků jako třeba daňové úlevy," popisuje Jonášová.

Návrat k přírodnímu koloběhu

Jako pozitivní vnímá velký zájem českých firem o téma cirkulární ekonomiky. Jedním z nejlepších příkladů oběhového hospodářství v praxi nejen na české, ale i na globální úrovni je podle ní společnost Nafigate Corporation a její technologie Hydal. Díky ní je možné přeměnit použitý fritovací olej na bioplast, který se po konci svého životního cyklu v přírodě zcela rozloží.

"Cirkulární ekonomika je v podstatě jen návrat k selskému rozumu a přírodnímu koloběhu. Pro Evropu je to ale obrovská příležitost k tomu, využít svou technologickou vyspělost a začít přinášet na globální trh nové typy inovací," říká Lenka Mynářová, členka představenstva a spolumajitelka společnosti Nafigate Corporation.

Dalším zajímavým příkladem cirkulární inovace je celulózová izolace Climatizer Plus od společnosti Ciur. Hlavní surovinou pro její výrobu je odpadní papír s přísadou minerálních solí. Jakmile izolace doslouží, může se proměnit v hnojivo, kompost či palivo do bioplynových stanic, případně ji lze přepracovat na jiný materiál.

"V Česku by se určitě dalo využít více odpadu než nyní. V oběhovém hospodářství nás ale brzdí to, že řada kvalitních recyklovatelných surovin končí na skládkách. Proto je potřeba legislativní podpora používání recyklátů do nových výrobků nebo staveb," podotýká ředitel společnosti Ciur Michal Urbánek.

Použité materiály vrací do oběhu i firma Respiro, která je v Česku propagátorem takzvaného upcyclingu neboli přeměny starých a nepotřebných věcí na produkty s vyšší užitnou hodnotou, než měl původní výrobek. "V našem portfoliu najdete například nástěnné hodiny ze starých gramofonových desek, lustry z lahví od vína, pásky z cykloduší a hasičských hadic či batohy z vyřazených bannerů a billboardů. Upcycling propagujeme také u firem díky výrobě reklamních předmětů, workshopům a marketingovým kampaním, kterým vévodí umělecké objekty opět vyrobené z již použitých materiálů. Jednoduše dáváme věcem druhý život," popisuje obchodní ředitel Respira Jakub Mastík.

Další šanci svým produktům dává i společnost Canon. Kopírky a tiskárny, které firmy vyřadí, ale jsou stále v dobré kondici, věnuje v rámci projektu Kopírka hledá kancelář neziskovým organizacím. Do budoucna je plánuje rozdat i do škol nebo školek. "Životnost těchto zařízení výrazně přesahuje obvyklý cyklus obměny. Ještě řadu let tak mohou plnohodnotně sloužit dobré věci," uvádí Jolana Cupková, manažerka přímého prodeje z firmy Canon.

Podobně funguje i projekt Druhý život nábytku, se kterým přišla Ikea. Firma od zákazníků vykupuje použitý nábytek a nabízí ho dál v koutku se zlevněným zbožím. Během jednoho měsíce tak před vyhozením zachrání v průměru 350 kusů nábytku. "Cirkulární ekonomika je pro nás způsob, jak se díváme na výběr materiálů, dodavatelský řetězec, design produktů i práci s odpady. Ty nebereme jako problém, ale jako surovinu. Třeba kuchyňská dvířka a čela zásuvek nábytku Kungsbacka vyrábíme z recyklovaného dřeva a jejich povrch je z recyklovaných PET lahví," říká Roman Bojko, manažer pro trvalou udržitelnost v Ikee Retail Česká republika, Slovensko a Maďarsko.

Stavařům docházejí suroviny

Velký potenciál má cirkulární ekonomika i v oblasti stavebnictví. Zásoby surovin pro tento obor se zmenšují a například základní stavební materiál − písek − na Zemi pomalu dochází. Na pouštích je ho sice dost, ale ten je pro stavební účely nevhodný.

"Demoliční odpady představují asi 40 až 45 procent všech odpadů vyprodukovaných v Česku. Většina se ale dál nevyužívá a z 90 procent končí na deponiích nebo skládkách. Jsou přitom významnou environmentální zátěží a zdrojem emisí oxidu uhličitého. Znečišťují krajinu a hlavně zdroje spodních vod," upozorňuje Pavel Gorecký, generální ředitel společnosti ERC-Tech.

Ta vyrábí beton a betonové stavební prvky ze stoprocentně recyklovaných kameniv. Jako surovinu používá demoliční odpad, zejména beton, cihly, dlažbu, keramiku a další materiály. "Podařilo se nám tak uzavřít kruh materiálového toku. Díky opakovanému využití surovin je možné zlevnit výrobu betonu o 15 až 35 procent v porovnání s betony z přírodních materiálů," líčí Gorecký.

Navracet zdroje do oběhu lze i během provozu budov, ať už jde o opětovné využívání energie, či vody. Příkladem jsou kořenové čističky, které fungují na bázi přírodních procesů jako sedimentace, filtrace, využití bakterií a rostlin a dokážou vyčistit odpadní vodu bez použití elektřiny. Jejich projektováním a realizací se zabývá i firma ConWe.

"Z odpadní vody vzniknou dva produkty − vyčištěná voda, již je možné použít na závlahu a jako užitkovou vodu, a kompostový substrát z kalů, který se dá využít v zahradnictví a zemědělství. V současnosti testujeme ve spolupráci s Vysokým učením technickým v Brně účinnost čistírny při použití stavebních recyklátů jako filtračního materiálu. Tím vytváříme ekonomicky dostupnější variantu a zároveň stavební odpad měníme na nový produkt s využitelností na 30 a více let," přibližuje Michal Kriška, jednatel společnosti ConWe.

Využitím kalů z čistíren odpadních vod se zabývá i projektová a konzultační firma v oblasti vodního hospodářství Sweco Hydroprojekt. "V současnosti se kaly využívají hlavně do kompostů a k rekultivacím. Vzhledem ke zpřísňující se legislativě bude nabývat na důležitosti také termické, tedy tepelné zpracování kalů, které umožňuje získávat z nich fosfor a energii. Prvním krokem je sušení kalů, po kterém mohou následovat další metody," uvádí Milan Moravec, ředitel firmy Sweco Hydroprojekt.

Firma připravuje projektovou dokumentaci pro sušárny kalů v Přerově či Olomouci a studii vytvořila i pro čistírnu odpadních vod v Šumperku. Nedávno také společnost vyhrála studii zpracování kalů pro Prahu.

"Bohužel okolo této problematiky koluje řada nepravdivých a zkreslených informací, za kterými stojí zájmy dodavatelů. Zároveň chybí legislativní a ekonomický tlak na efektivní využívání kalů. Je tak potřeba jasná legislativa a koncepční přístup. S tím by mohly pomoci nové zákony o odpadech. Mohly by podpořit vznik nových metod zpracování kalů, které budou ekonomicky výhodnější než ty současné," říká Moravec.

Díky pronikání do oblasti vodního hospodářství by mohla cirkulární ekonomika přispět i k vyřešení otázky sucha, která bude Česko trápit stále více. "Může ale pomoci i s ochranou půdy, jež je v Česku v kritickém stavu. Chybí jí organická hmota, která dnes končí na skládkách, kde je zdrojem skleníkových plynů. Přitom můžeme budovat soběstačné farmy, jež jsou přirozeným správcem zdravých půd a ty zdrojem biodiverzity a záchytným bodem pro vodu v krajině. Zde je nezbytná spolupráce mezi zemědělci a samosprávami," uvádí Soňa Jonášová z Institutu cirkulární ekonomiky.

Obce motivují občany, aby lépe třídili

Velký potenciál má cirkulární ekonomika i v odpadovém hospodářství. Řada obcí zavádí chytré systémy nakládání s odpady, které šetří životní prostředí i peněženky obyvatel. Patří mezi ně i Šitbořice na Břeclavsku. Od roku 2012 motivují domácnosti finančními odměnami k tomu, aby třídily.

"Odpad třídí do průhledných pytlů, které ve sběrném dvoře brigádníci vyhodnotí. Podle čísla popisného na každém pytli identifikují, ze které domácnosti pochází, zváží ho a informace zapisují na internetový účet domácnosti. Díky tomu může každý sledovat, jak třídí a jaká odměna mu náleží. Na začátku roku všichni zaplatí 440 korun za odpady a po ročním vyhodnocení se těm nejlepším vrací až kolem 300 korun zpět," líčí starosta Antonín Lengál.

Systém, do kterého se zapojilo 98 procent obyvatel obce, je podle něj finančně soběstačný a obec nic nestojí. Množství směsného odpadu na osobu se díky tomu podařilo snížit z 269 kilogramů v roce 2011 na 117 v roce 2017. Celorepublikový průměr byl přitom v roce 2016 na každého obyvatele 339 kilogramů směsného odpadu.

Na podobném principu funguje i projekt Obce na cestě k minimálnímu odpadu, na němž spolupracuje firma JRK, Institut cirkulární ekonomiky a ministerstvo životního prostředí. "Pomáháme obcím nastartovat účinné kroky, které povedou k dlouhodobému snižování komunálních odpadů, jejich předcházení a k podpoře recyklace. Až 80 procent odpadů končí na skládkách zbytečně. Do roku 2024, kdy bude omezené skládkování recyklovatelných odpadů, zbývá jen šest let, a proto je nejvyšší čas začít tuto problematiku řešit," říká Mojmír Jiřikovský, spoluzakladatel a jednatel firmy JRK.

Ta obcím nabízí chytrou evidenci odpadů Econit. Díky ní třeba v Prostřední Bečvě za pouhý rok došlo k nárůstu vytříděného plastu o 12 procent, skla o 73 procent, papíru o 90 procent a nápojových kartonů o 1860 procent. Obec tak ušetřila 334 tisíc korun a snížila množství směsného odpadu o 31 procent. Úspory zaplatily náklady na systém a umožnily snížit poplatky za odpad.

Samosprávám JRK dodává také kompostéry z recyklovaného materiálu a šíří osvětu o správném kompostování. "Biologicky rozložitelný odpad tvoří 40 až 60 procent odpadů z domácností. My se snažíme předcházet tomu, aby končil na skládkách a naopak učit občany, aby díky kompostování vraceli živiny zpět do půdy," líčí Jiřikovský.

Věci lidé opravují ve sdílených dílnách

Vedle firem a obcí se v cirkulární ekonomice mohou angažovat i jednotlivci. Kromě šetrnějšího nakládání s odpady třeba tím, že zváží nákup věcí z druhé ruky nebo si vyberou produkty v menším či žádném obalu. Využít k tomu mohou bezobalové obchody, kam si lze přinést vlastní nádoby. Nápad do Česka přinesla iniciativa Bezobalu, která z Prahy myšlenku postupně rozšířila i do regionů.

V Česku ale vznikají i komunitní projekty, díky nimž si lidé mohou sami věci opravit nebo opravu svěřit odborníkům. Příkladem je web Opravárna.cz, který dokáže zprostředkovat vše od zašití kalhot přes renovaci nábytku až po opravu ledničky. V rámci projektu Opravme Česko také školí opraváře a láká ke kutilství mladou generaci.

K opravám všeho druhu slouží i Cirkulární dílna Hyb4 v univerzitním prostoru Kampusu Hybernská při Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Využít ji mohou nejen studenti, ale i široká veřejnost. V Kampusu Hybernská funguje i takzvaná knihovna věcí, kde si lidé mohou půjčit například sportovní vybavení, hudební nástroje a řadu dalších předmětů, které nepotřebují často, a nechtějí si je proto kupovat.

Zajímavým projektem je i záchranná stanice pro starý nábytek Z pokoje do pokoje. "Lidé často nábytek vyhazují či pálí. Přitom jde o věci, které mají hodnotu, jsou dobře řemeslně zpracované a v dnešní době retro designu mají i své kouzlo. My proto rozbité kousky opravujeme a dál prodáváme," popisuje zakladatelka projektu Zuzana Kuberová. S kolegy pořádá také kurzy, kde se i naprostý laik naučí tipy a triky, jak opravit starý nábytek, nebo základy čalounění. A pro pokročilejší nabízí otevřenou dílnou.

Cirkulární ekonomiku už lze v Česku i studovat. Kurz s názvem Oběhové hospodářství otevřela Vysoká škola chemicko-technologická v Praze. Je určený pro zájemce, kteří působí v oblasti odpadového hospodářství, ochrany životního prostředí nebo společenské odpovědnosti firem. Letos v září odstartoval už druhý ročník kurzu.

Newsletter

Byznys podle HN

Nechcete, aby vám uniklo to nejdůležitější?

Pro naše čtenáře připravujeme každý týden newsletter o byznysu a finančních trzích. Stačí zde zadat svůj email a každý pátek od nás dostanete souhrn událostí, které byste neměli minout. A přidáme osobní tipy čtyř osobností newsroomu Hospodářských novin. Píše Martin Jašminský, Luděk Vainert, Luboš Kreč a Petr Kain.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru