Na první pohled by se mohlo zdát, že prezident Donald Trump, který o novinářích mluví jako o "nepřátelích lidu" a média podle něho obecně produkují "falešné zprávy", s těmito zaprodanci a lháři právě prohrál důležitou bitvu.

Federální soudce ve Washingtonu před pár dny Bílému domu nařídil, aby vrátil akreditaci zpravodajovi stanice CNN Jimu Acostovi, který se předtím na tiskové konferenci dostal s prezidentem Trumpem do slovní přestřelky, za což mu byl vystaven zákaz další účasti na tiskovkách Bílého domu.

Stanice CNN toto rozhodnutí zažalovala: podle ní Bílý dům porušuje první dodatek ústavy o svobodě projevu a svobodném přístupu k informacím. A soudce Timothy Kelly opravdu rozhodl, že Acostova akreditace musí být obnovena. Kellyho přitom na místo federálního soudce minulý rok v létě navrhl právě Donald Trump. Prezidentovi oponenti by teď proto mohli vítězně zvolat: Vidíte, i jeho vlastní soudci už prezidenta umravňují!

Užitek mají obě strany

Jenže k nějakým velkým oslavám úspěšné obhajoby svobody médií v éře Donalda Trumpa v tomto případě ve skutečnosti důvod není. Zaprvé proto, že soudce Kelly vydal jen předběžné opatření, neboť Bílý dům nebyl schopen odpovědět, kdo přesně a z jakého důvodu Acostovi akreditaci zrušil. Kelly ale zároveň výslovně uvedl, že v předběžném opatření vůbec neposuzoval, zda Bílý dům porušil první dodatek ústavy, jak tvrdí CNN. To by bylo otázkou až návazného, hlavního soudního řízení, jehož výsledek nelze předjímat.

A ještě mnohem podstatnější je, že kauza "Jim Acosta versus Bílý dům" vůbec není jednoznačným případem, ve kterém by na jedné straně stál svobodný nezávislý novinář a proti němu na druhé straně politik, který se ho snaží umlčet a zničit. Spíše jde o názorný příklad obecně velmi zvláštního a z obou stran dosti problematického vztahu amerických médií a Donalda Trumpa.

"Obě strany (CNN i Trump) tuto bitvu s vervou líčí jako souboj dobra a zla, kde je v sázce samotná pravda a budoucnost země je na vážkách. Ve skutečnosti zde ale sledujeme nezdravou symbiózu, ve které Trump je zlatou husou," říká Katherine Mangu-Wardová, šéfredaktorka americké revue ­Reason. Upozorňuje, že to, co vypadá jako principiální střet mezi mediální organizací a autoritářským prezidentem, mezi hlídacím psem demokracie a politikem, který demokracii ohrožuje, je podle ní do větší či menší míry hra, z které mají užitek obě strany.

Od samotného začátku jeho prezidentské kampaně v roce 2015 se většina velkých amerických médií, s výjimkou prakticky zcela loajální televize FOX News, dostala s Donaldem Trumpem do vyhroceného střetu. Hned od začátku to ale také bylo pro obě strany výhodné.

Pro Trumpa jeho útoky proti mediálnímu establishmentu skvěle fungovaly u jeho voličů. Moment, kdy ukázal dozadu do sálu, do prostoru pro novináře, aby se všichni podívali na ty "podvodníky, lháře a lidskou spodinu", se stal klasickým a mimořádně úspěšným okamžikem jeho předvolebních shromáždění. Bičování "prolhaných médií" bylo jedním z katalyzátorů voličského hněvu, který Trumpa vynesl do Bílého domu.

Zbývá vám ještě 70 % článku

Co se dočtete dál

  • V článku se dále dočtete:
  • Proč jak mluvčí Bílého domu, tak sám prezident nesnesitelného Acostu pravidelně vyvolávali.
  • Negativní dopady jednoznačné sázky médií na Donalda Trumpa.
  • Jak se zaměření na prezidenta odráží ve skladbě vysílání a následné kvalitě televizního zpravodajství.
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se