S boomem "občanských" hodnoticích serverů typu TripAdvisoru se poslední dobou objevily i diskuse, kdo dnes vlastně ještě potřebuje nejslavnějšího gastronomického průvodce od Michelinu. My všichni, kteří máme rádi dobré jídlo, řekl bych po dvou týdnech gastronomických jízd po Itálii podle Michelinu. Francouzský průvodce nás s manželkou ani jednou nenechal v rukách nějakého italského "Ládi Hrušky".

A nejde o michelinské hvězdy, prokletou modlu nejlepších kuchařů, i když také na ty je samozřejmě spoleh. Myslím teď restaurace, které Michelin jen doporučuje a do nichž Italové běžně chodí i na rodinnou večeři nebo v nich oslavují (i zatracují) své fotbalové kluby. V Ligursku, Piemontu i Tridentsku-Horní Adiži byl francouzský průvodce přesný jak švýcarské hodinky: jídlo, obsluha i prostředí, všechno perfektně sedělo. Zapomeňte na to ale s TripAdvisorem i dalšími podobnými weby.

Michelin prostě dělají profíci, zatímco ostatní weby amatéři. Ano, experti dnes vyšli z módy a radši věříme vlastnímu hlasu. Všichni jsme experti na všechno včetně jídla, protože jsme v televizi viděli Prostřeno!. Takže třeba holešovická "italská" restaurace La Casa, již by Itálie mohla zažalovat za ničení dobrého jména své gastronomie, klidně dostane na TripAdvisoru 3,5 bodu z pěti, zatímco na Restu.cz dokonce téměř maximum: 4,6 bodu. A nejen ona, jde o běžnou praxi. Mamma mia!

"Opravdu skvělé jídlo", píše jeden z hodnotitelů Restu.cz. Fakt? Podívejte se ale na autorské fotky a i Hruška najednou vypadá jako mistr vařečky. Každý podnik včetně těch nejhorších si samozřejmě vždy najde svou obdivnou klientelu, jíž se trefí do chuti i obzoru. Jenže to z těchto webů hned nepoznáte. Obvykle se musíte aspoň jednou spálit − nebo spíš otrávit. Navíc vám každý restauratér hodný své profese řekne, jak si na "nezávislých" hodnotících webech zajistil nějakou tu "nezávislou" recenzi, jen pro jistotu. Takže kdo že dnes (ne)potřebuje Michelin?