Data o vztahu Čechů k Evropské unii nejsou pro příznivce evropského projektu zrovna povzbudivá. Jen 39 procent Čechů je přesvědčeno, že členství v EU je jednoznačně dobrá věc. A jen 47 procent našich občanů si je jisto, že by v případném referendu hlasovali pro setrvání v EU − spolu s Itálií je to nejméně v unii. Sedmdesát pět procent Čechů nechce ani slyšet o přijetí společné evropské měny. Celkově to dává obrázek Česka jako nejskeptičtější země, která, kdyby na to přišlo, by mohla následovat Británii a z unie odejít.
Ovšem možná to tak kritické nebude. Deklarované názory naší veřejnosti na unii nepochybně odrážejí mimo jiné známý rys české povahy: obecnou nedůvěru a skepsi k čemukoliv. Stejný průzkum Evropského parlamentu, který ukázal uvedená čísla o vztahu k EU, například zjistil, že Češi věří politickým stranám méně než průměrní Evropané (rozdíl je pět procentních bodů). V případě záležitostí přicházejících zvnějšku bude pravděpodobně vzhledem k naší historické zkušenosti rozdíl v míře podezíravosti mezi Českem a ostatními zeměmi EU ještě výraznější. Podstatné přitom je, že tento typ "genetické" skepse vede tradičně spíš k brblání než k akci. Češi obecně nejsou žádní rychlí střelci, což potvrzuje klíčové číslo: čtyřicet dva procent našich občanů opatrně říká, že členství v EU není "ani špatná, ani dobrá věc". Je to tedy spíš tak, že v Česku chybí vůči EU pozitivní emoce, než že by tady existoval nepřekonatelný odpor. Nebo jinak: jde o skepsi vytrvalou, ale nikterak zásadovou.
Jak by to tedy dopadlo, kdyby došlo k referendu? V Česku, jak známo, často rozhoduje schopnost "si to spočítat". A Češi si evidentně uvědomují, že členství v EU má ohromný ekonomický přínos. Více než průměrní Evropané zdůrazňují, že EU přinesla nové pracovní příležitosti, přispívá k hospodářskému růstu a růstu životní úrovně. Takže hypotéza: to, že jsme "genetičtí skeptici", ještě neznamená, že si nakonec pod sebou podřežeme větev.
