Vláda slibuje, že v Bruselu prosadí pokračování podpory pro velkofarmáře. Česká krajina ale zjevně potřebuje něco jiného

Česká republika stojí před velkou výzvou. Jejím hybatelem je fakt, že Evropská komise právě teď připravuje nový sedmiletý rozpočet a zároveň musí kvůli odchodu Velké Británie šetřit. To se logicky týká i dosud velmi štědrého balíku, z něhož jsou dotovaní zemědělci v celé unii (podpora evropských sedláků spolkne plnou třetinu společných peněz).

Komisaři přišli s řadou nápadů, jak ušetřit, a jeden z nich nese název "zastropování přímých plateb na plochu". Tohle nepříliš přitažlivé sousloví může výrazně zahýbat s tuzemským modelem zemědělství, postaveným na velkých podnicích, které hospodaří na ohromných rozlohách. Ty by na novém pravidlu ročně tratily desítky milionů korun, které k nim doposud v podobě automatických dotací z unie tekly.

Předminulý týden byl na jižní Moravě na návštěvě irský eurokomisař Phil Hogan, zodpovědný za zemědělství, a v rámci své pracovní návštěvy – která se konala právě kvůli jednání o unijním rozpočtu – oznámil, že komise na svém návrhu trvá. Ministr zemědělství Miroslav Toman (za ČSSD) na oplátku ujistil zdejší zemědělské velkopodnikatele, že se Česko pokusí v Bruselu vyjednat výjimku a jejich zájmy ochrání. To, co sledujeme, rozhodně není jen spor o peníze. Mezi Prahou a Bruselem se právě teď vede bitva o to, jak bude v budoucnu vypadat česká krajina.

Miliony dolů

Zopakujme pro jistotu, jak vypadá současná praxe: každý zemědělec nebo firma získává eurodotaci na každý hektar půdy, na kterém hospodaří. V loňském roce to bylo v přepočtu 3300 českých korun na hektar a neplatí žádná omezení, co se rozlohy pozemku týče. Kdo má víc půdy, bere víc peněz. Největším českým firmám touto cestou v loňském roce přiteklo do účetnictví přes 30 milionů korun.