Profese insolvenčních správců je nedostatečně známá a její obsah je málo vysvětlován. Jedná se přitom o velice složitou právní disciplínu s přesahem do ekonomie, účetnictví, daní, managementu a také psychologie. Na práci insolvenčního správce dohlíží soud, dlužník, věřitelé, zajištění věřitelé i ministerstvo spravedlnosti.

Většina lidí si myslí, že insolvenční správce přijde, rozprodá majetek a tím to končí. Plete si individuální uspokojování pohledávek (které má na starosti exekutor) a kolektivní uspokojování pohledávek (prostřednictvím insolvenčního řízení).

Bohužel je málo známý také institut oddlužení, jejž považuji za zcela zásadní. Člověku, který má dluhy, se v něm totiž dává "druhá šance". Většina lidí absolutně netuší, jak zásadní roli sehrávají insolvenční správci například právě při oddlužení. Insolvenční správce jedná v zájmu všech věřitelů, ale zároveň dohlíží i na to, aby přihlášené pohledávky vůči dlužníkovi neobsahovaly třeba nemravné úroky či nepocházely z půjček, které dlužníkovi nikdy nebyly poskytnuty. Všechny tyto pohledávky insolvenční správce pečlivě přezkoumává, a pokud nejsou v souladu s právem, popře je, čímž může snížit celkový objem dlužníkových dluhů.

Paradoxně nemají insolvenční správci žádnou "instituci", která by je sdružila v jeden celek, přestože jde o jednu z klíčových právnických profesí. Instituci, jež by za ně všechny jednotně vystupovala, na niž se mohou lidé obrátit, která by byla partnerem pro insolvenční správce, ministerstvo, soudy, dlužníky, neziskové organizace, občany…

Všechny právnické profese podobné povolání insolvenčního správce (advokáti, soudní exekutoři, notáři atd.) přitom mají v současné době v Česku samosprávnou organizaci, tedy komoru. I když je insolvenčních správců více než 500, oproti ostatním se sdružují pouze v několika nepropojených spolcích. A to je podle mého názoru špatně.

K myšlence vzniku České komory insolvenčních správců mě vede frustrace ze situace mezi tábory insolvenčních správců, devalvace insolvenčního prostředí, nekoncepční a překotné změny právní úpravy, neustále se zvyšující tlak ministerstva a absence jednotného postupu insolvenčních správců, kteří nejsou schopni s ministerstvem spravedlnosti diskutovat na partnerské úrovni.

Čím by ale taková komora insolvenčních správců měla být? Předně stavovskou organizací profesní samosprávy sdružující insolvenční správce. Členství v ní by bylo pro všechny insolvenční správce povinné. Měla by vykonávat samosprávu insolvenčních správců a dohled nad jejich činností a jako taková garantovat kvalitu výkonu funkce insolvenčních správců a další činnosti s tím související.

Je mi přitom jasné, že podobná iniciativa nebude a nemůže mít úspěch "přes noc". To ostatně ani není cílem. Naopak bych uvítal, kdybychom aspoň odstartovali celospolečenskou debatu o zřízení komory. Na této platformě by se pak mohl vytvořit návrh změny zákona o insolvenčních správcích, na jehož základě by mohlo dojít ke zřízení odpovídající komory, která bude reprezentovat názor všech insolvenčních správců.

Chtěl bych, aby komora insolvenčních správců vznikla na základě co nejširší debaty, nikoli aby ji za správce zřídil někdo jiný nebo aby ji zřídilo pouze pár "vyvolených" správců.

Jedině taková platforma by mohla naplňovat klíčové úkoly: hájit zájmy insolvenčních správců, reprezentovat správce jako celek (bez zvýhodňování některých zájmových skupin), nastavit pro všechny insolvenční správce férové a rovné podmínky, být partnerem pro insolvenční správce, ministerstvo, soudy, dlužníky, neziskové organizace, občany a v neposlední řadě zajistit stabilní a přehledné prostředí pro výkon profese insolvenčních správců.

Související