Jiná realita Julie Hrstkové: Neoficiální slovníček malého investora

Nízké úrokové sazby, které banky nabízejí na svých účtech, přímo volají po nějaké alternativní investici. Samozřejmě se nabízejí nemovitosti, jejich cena se ovšem − zejména ve velkých městech − vyšplhala natolik, že pro řadu drobných investorů jsou v podstatě nedostupné.

Stálicí je penzijní a stavební spoření s podporou státu, investice do zavedených fondů. Přesto najít dostatečně zajímavý a bezpečný produkt, který lze postupně dokupovat, lze ho kdykoliv prodat a výnosy se pohybují kolem pěti deseti procent, je v zásadě nemožné. V posledních dvou letech se na trhu objevila alternativa v podobě firemních dluhopisů. Vypadají lákavě, nabízejí pěti-, sedmi- i deseti- a víceprocentní úročení, měsíční, čtvrtletní či roční výplatu úroků a dají se pořídit už od deseti tisíc korun.

Mají ovšem několik zásadních vad, takže jak odborníci, tak i centrální banka varují, že je dobré si nákup důkladně promyslet. A když už se člověk rozhodne, že si nějaký ten dluhopis pořídí, měl by do něj investovat jen tolik peněz, o kolik může "bezbolestně přijít". Podle investičních poradců by tento typ zhodnocování peněz měl na celkových investicích dosahovat maximálně pětiprocentního podílu.

Poznat, která společnost skutečně stojí za zvážení a která ne, je extrémně obtížné. Existují ovšem slovní spojení, která minimálně vybízejí k ostražitosti. Přinášíme proto stručný slovníček pojmů, s nimiž se zájemce o nákup firemních dluhopisů může potkat.

Takže, co které spojení doopravdy znamená:

Jsme zavedená společnost, působíme na trhu od roku…

neznamená nic jiného, než že společnost existuje. Rozhodně neplatí, že dokáže přežít dalších pět či více let potřebných pro splacení dluhopisů. Koneckonců i banka Lehman Brothers byla společností s úctyhodnou tradicí 158 let a její krach si pamatujeme všichni dodnes.

Zajímavý, případně výhodný výnos…

Slova výhodný a zajímavý v případě úrokové sazby jsou stejně vypovídající jako slovo poctivý u polévky z pytlíku, případně přívlastek "babiččina" u marmelády v supermarketu. Obecně platí, že čím vyšší úroková sazba, tím vyšší riziko. Na co se ovšem zapomíná, je, že úroková sazba, kterou firma nabízí majiteli dluhopisu, není to, co společnost celkem zaplatí za dluh. Stejně jako každý, kdo si kdy koupil dům či byt na hypotéku, ví, že kromě úrokové sazby platí ještě například za odhad ceny nemovitosti, za správu účtu, za pojištění hypotéky, poplatek za uzavření smlouvy, platí i firma podstatně víc než jen úroky, například za služby spojené s emisí dluhopisu a také zprostředkovateli za to, že dokáže dluh prodat.

Celkové náklady se proto klidně mohou vyšplhat na dvojnásobek nabízené úrokové sazby. Takže pokud má dluhopis "zajímavý" úrok sedm procent, náklady společnosti na něj se mohou pohybovat kolem 10−15 procent. Jestliže existuje pochybnost o tom, zda je firma schopná splácet oněch sedm procent, jaká je jistota, že dokáže zaplatit dvojnásobek?

Propracovaný byznysplán, výrobce či prodejce zavedeného zboží…

Tady platí to samé co u tradice společnosti. To, že teď jde na odbyt ta či ona věc, neznamená, že to tak bude pořád. A že se nevyskytne konkurence buď v Česku, nebo v zahraničí, která dotyčnou firmu zadupe do země. Výrobci ohříváčků do piva, oblíbeného to doplňku pivaře před sto lety, jsou příkladem výroby, která nepřežila pokrok v podobě popíjení studeného piva. Bývalé české textilky by mohly vyprávět o nástupu konkurence z Dálného východu bez ohledu na to, jak skvělý byznysplán měly.

Investor či zájemce o dluhopisy by měl mít alespoň základní představu, jak se vyvíjí trh, na kterém firma vydávající dluhopisy podniká, jaká je jeho výhoda oproti konkurenci, potenciál inovací a podobně.