Protesty na Univerzitním náměstí v Bukurešti v roce 1990 byly prvním výrazem odporu občanské společnosti proti totalitní recidivě. Vláda je potlačila, až když na studenty holemi a pěstmi zaútočili horníci, které nechala navézt.
Nynější demonstrace v Rumunsku míří proti vládnoucí sociální demokracii, dědičce postkomunistické strany z doby před sedmadvaceti lety. Je tu však výrazný rozdíl.
Lidový odpor se nyní obrací proti všudypřítomné korupci, která poškozuje sektory veřejné správy od zdravotnictví až po dopravu. Novým prvkem je účast řady Rumunů, kteří v minulosti odešli za prací do zahraničí, kde si zvykli na lépe fungující stát. Od sociálnědemokratických funkcionářů se dočkali urážek typu "zloději, prostitutky, žebráci". Bodejť by ne, při posledních prezidentských volbách 90 procent hlasů ze zahraničí připadlo pozdějšímu vítězi, ostrému kritikovi vlády Klausi Iohannisovi.
Nejen to. Navzdory šířeným předsudkům mnozí z "expatů" v cizině často uspěli a nyní se skrze sociální sítě smluvili na návratu do vlasti v jednu chvíli. Napomohli tomu, že demonstrace na bukurešťském Vítězném náměstí měla stotisícovou účast.
Vláda, která čelí protestům od konce roku 2016, kdy se ujala moci, vsadila na tvrdou ruku. Jejich páteční zákrok se vymyká měřítkům obvyklým v Evropské unii. Bilance: čtyři sta padesát vážně zraněných, z toho více než tři desítky policistů. Policie útočila i na označené zahraniční novináře a napadla i dvojici turistů z Izraele.
Brutalita zásahu je odsouzeníhodná. Ještě důležitější je příčina masových demonstrací. Protest míří proti korupci a justiční reformě, která má některé tresty zmírnit nebo zrušit − jako z udělání u případů spojených s vládní sociální demokracií a jejím předsedou Liviem Dragneou, který kvůli prokázanému podílu na korupci musel opustit premiérský úřad. Právě on a jemu podobní poškozují pověst Rumunska, kvůli němuž se postkomunistické země dávají do jednoho pytle.
