Jsou jako duchové, každou sekundu jich člověkem prochází miliardy, jejich detekce je ale nesmírně náročná. Neutrina na Zemi srší převážně ze Slunce v ohromných množstvích, projdou planetou a pokračují nerušeně dál ve své cestě. Podstatně zajímavější jsou ale neutrina, která přichází z hlubokého vesmíru. Ta se podařilo již detekovat, ale teprve nyní byli astronomové schopni vystopovat i původ, což otevírá obrovské možnosti.

Dosud se lidstvo dívalo do vesmíru pomocí elektromagnetického záření, kam patří světlo pocházející ze Slunce nebo radiové vlny z rotujících neutronových hvězd. V roce 2016 došlo k obrovskému průlomu, neboť se očima astronomů staly i gravitační vlny. Ty jsou specifické v tom, že jde o vlnění celého časoprostoru, nemůže je tedy zastavit hmota ve vesmíru. Díky nim se podařilo poprvé přímo pozorovat černé díry nebo kolizi neutronových hvězd. Schopnost vystopovat původ neutrin dává nyní vědcům další způsob, jak sbírat informace z vesmíru.

ICL SmallDomBlue Horizontal

Neutrina mají jednu velkou výhodu, prakticky nereagují s okolním prostředím. Dokážou projít planetou, jako by ani žádná nebyla. Vůbec je nedokáže ovlivnit sebesilnější magnetické pole. Působí na ně jen slabá jaderná síla, která je zodpovědná například i za část  radiace, a jen velmi slabě gravitace. Dosud si vědci navíc nejsou jistí ani tím, zdali mají neutrina nějakou hmotnost. To všechno znamená, že neutrina z i nejvzdálenějších koutů vesmíru dorazí na Zemi nerušená, ničím netknutá. Vědci tak díky nim mohou získat informace i o tom, jak to vypadá v extrémně vzdáleném a stále bouřlivě se vyvíjejícím vesmíru.

Stejně jako by měly být jednou teoreticky zachytitelné gravitační vlny z období velkého třesku, měla by existovat i reliktní neutrina, tedy neutrina, která se na svou pouť prostorem vydala jednu sekundu po začátku vesmíru. Pomocí fotonů - tedy našich současných teleskopů, lze dohlédnout pouze do doby, kdy bylo vesmíru 300 tisíc let.

Ne zrovna kamarádská povaha neutrin je pro vědce velkou výzvou, neboť jejich detekce je extrémně složitá. Po světě existuje řada zařízení, která jsou obrovskými nádržemi naplněnými vodou s citlivými detektory. Počet detekcí se počítá v řádu jednotek, a to přesto, že každým metrem čtverečním naší planety prochází každou sekundu biliony neutrin, většina je ze Slunce. Bližší informace o detekci neutrin nabízí obšírný článek na serveru Osel.

Přelomový úspěch ve čtvrtek oznámila neutrinová observatoř IceCube umístěná na Antarktidě. Zachycené neutrino pochází z několik miliard světelných let vzdáleného blazaru, což je kosmický objekt, v jehož středu rotuje obří černá díra.