Po studiu práv byl David Uhlíř tajemníkem pražského magistrátu, věnoval se advokacii, byl insolvenčním správcem a má zkušenost s vyučováním. Od prosince 2014 je jedním z 15 ústavních soudců. "I když člověk dělá právo 35 let a přijde k Ústavnímu soudu, tak to znamená velkou pracovní změnu, člověk musí začít uvažovat jiným způsobem. To platí i pro ty, kteří na Ústavní soud přijdou z akademického prostředí nebo z obecné justice. Způsob uvažování a argumentace je širší," říká Uhlíř v rozhovoru pro HN.

HN: Jaký je rozdíl mezi prací ústavního soudce a advokáta?

Je to úplně jiná práce. Na advokacii je hezké zadostiučinění, když přesvědčíte soud o svém názoru a pravdě a když dotáhnete spor do vítězného konce. Kdežto na Ústavním soudu je největší odměnou, když najdete správné řešení. Když se vám povede problém dobře uchopit, vysvětlit ho kolegům tak, aby akceptovali váš názor. Radost advokáta je radost sportovce, který střelí branku, radost ústavního soudce je radost fyzika, který zvolá heuréka, protože přišel na to, jak mají věci fungovat nebo jak fungují.

HN: Takže je práce ústavního soudce spíše introvertní?

Ano. Naopak advokacie je práce na spoustě věcí najednou. Podobá se práci ženy v domácnosti s malými dětmi. Děláte najednou 20 věcí, musíte se rychle rozhodnout, co je priorita, kam dřív skočit, co dřív zachraňovat.

David Uhlíř (63)

David Uhlíř je od konce roku 2014 soudcem Ústavního soudu. Předtím se věnoval praxi ve své advokátní kanceláři, byl také místopředsedou České advokátní komory a vykonával práci insolvenčního správce.

Ve své právní praxi se věnoval převážně občanskoprávní agendě, občanské právo také vyučuje na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

HN: Ústavním soudcem jste již přes tři roky. Cítíte se být více ústavním soudcem než advokátem?

Určitě ano. To mi hlavně připomínali kolegové, když jsem přišel na Ústavní soud, že si musím dávat pozor, abych k věcem nepřistupoval z pozice advokáta, tedy z té pozice, že dostanete ústavní stížnost a začnete řešit problém jednoho člověka. To je špatně.

HN: A jak je to správně?

To, co řeší Ústavní soud, je zpravidla to, jestli byly porušeny základní práva a svobody, jestli se člověku dostalo spravedlivého procesu, jestli nebyl dotčen protiústavně na svém majetku a tak dále. Člověk se musí naučit nehledět na to advokátním pohledem, tedy co by se pro toho člověka dalo udělat.

HN: Byl přerod v ústavního soudce náročný?

Člověk je automaticky korigován tím, že rozhoduje v senátu, nerozhoduje individuálně. Když to není plenární věc, rozhodujete s dalšími dvěma kolegy. Nemyslím si, že bych dnes jako soudce zpravodaj měl zásadně jiné návrhy než v prvním měsíci, kdy jsem na Ústavním soudu nastoupil. Člověk začne jinak argumentovat, nahlížet na věci z jiné perspektivy. Postupně mu také dojdou širší souvislosti, Ústavní soud má všeobecně tendenci odmítat bagatelní věci s tím, že když se někdo soudí o dva tisíce korun, nemůže dosáhnout takové intenzity, aby to porušilo jeho základní práva.

Ale když se ukáže, že existují děti, které vyjdou z dětského domova a odcházejí s několika exekucemi a s celkovým zatížením v řádu desítek tisíc korun, které jim brání začít normálně fungovat a pracovat, tak se ukáže, že to není individuální problém dvou tisíc korun, ale systémový problém.

Zbývá vám ještě 50 % článku

Co se dočtete dál

  • Jak moc je výběr ústavních soudců politická volba.
  • Co je na dnešních procesních pravidlech špatně?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se