V den, kdy vychází toto číslo Ekono­mu, to bude už 243 dnů, tedy 34 týdnů, bez vlády s důvěrou sněmovny.

Padly všechny rekordy (druhá vláda Mirka Topolánka získala důvěru 230 dnů od voleb roku 2006), na takový stav není ústavní systém republiky prostě konstruován.

Už to sice vypadalo, že tragikomedie se sestavováním kabinetu spěje po souhlasném referendu ČSSD do finále, ale chyba lávky. Zase je pro Hrad, ANO i KSČM problém jméno nominanda ČSSD na ministerstvo zahraničí Miroslava Pocheho.

Celá nejnovější kalvárie nepostrádá ani rysy hodně černého humoru. Premiér Andrej Babiš vyzval Pocheho, aby se "zachoval státotvorně a na té funkci nelpěl". To prosím říká člověk, který osm měsíců lpí na své funkci, a blokuje tak rychlý vznik demokratické vlády ANO, ČSSD a KDU-ČSL.

Bez tragikomiky to nezvládá ani prezident Miloš Zeman, který prý nikdy nejmenuje Pocheho. Což říká ten samý člověk, jenž jako budoucí premiér vzkázal v roce 1998 prezi­dentovi, který kritizoval jeho nominandy: "Pokud jde o nějaké personální veto, myslím si, že by bylo v rozporu s článkem 68 ústavy. Z článku 68 ústavy jasně vyplývá, že se nemůžeme ptát, kdo se komu líbí a kdo se komu nelíbí."

Ať kousky sympatií máme pro tu, či onu stranu sporu, na jednom se shodnou všichni − je to už příliš dlouhé a degraduje to legitimitu demokratické politiky v Česku.

Tak to pojďme rychle rozseknout. Ať Babiš složí kabinet s podporou ANO, ČSSD a KSČM, nebo místo ČSSD vezme zavděk SPD.

Pokud toho ale není schopen (nebo ani ve spolupráci s prezidentem nechce), pojďme se bavit o jediném možném dalším ústavním kroku. A to je shromáždění 120 hlasů poslanců pro rozpuštění sněmovny.

Babiš by dovládl do října, kdy by spolu s komunálními a senátními volbami byly i ty sněmovní. Po martyriu z tohoto roku by do povolebního vyjednávání šly strany snad už s realistickými očekáváními a znovu nalezenou schopností kompromisu pro dobro republiky.

Související