Máme červa, z nějž bychom mohli získat protizánětlivé látky, říká oceněná vědkyně, která dříve zkoumala v pralese lidoopy

Kateřina Jirků-Pomajbíková vede v českobudějovickém Biologickém centru Akademie věd tým zkoumající, jak mohou střevní červi léčit. Ještě dříve se parazitoložka s pygmejskými stopaři prodírala africkým pralesem, pozorovala šimpanze a gorily a sbírala od nich vzorky, v keňských vesnicích očkovala psy proti vzteklině nebo zaučovala tamní odborníky, jak vyšetřovat šimpanze na parazity.

Společně s dalšími dvaadvaceti mladými badateli ve středu Jirků získala prestižní Prémii Otto Wichterleho. Tu uděluje Akademie věd každoročně svým nejnadějnějším mladým vědcům, kteří dosahují špičkových výsledků. Kromě diplomu dostávají i prémii do výše 330 tisíc korun. Parazitoložka při té příležitosti promluvila o svém výzkumu.

V českobudějovickém Biologickém centru Akademie věd jste založila laboratoř zaměřenou na takzvanou helmintoterapii, tedy léčbu pomocí červů. Jak mohou červi léčit?

Je to aktuální téma, kterým se teď zabývá řada výzkumníků na Západě. Západní populace je střevních červů prostá. Kromě toho, že se u dětí občas objeví roupy, nemáme v těle žádné červy.

Výzkumníci si před dvaceti lety všimli, že v západní civilizaci přibývá autoimunitních onemocnění, jako je třeba Crohnova choroba, roztroušená skleróza nebo revmatoidní artritida. Tenkrát si to spojili především s absencí červů. V zemích třetího světa lidé běžně střevní červy mívají a tato onemocnění se tam vyskytují ojediněle nebo vůbec.

Proč tomu tak je?

Zjistilo se, že červi silně ovlivňují imunitní systém. Přítomnost většiny z nich spouští protizánětlivou imunitní odpověď. To je právě principem zmíněné helmintoterapie. Červi tím tlumí imunitní odpověď, která je základem autoimunitních onemocnění. Principem je najít způsoby, jak z červů dostat látky, které by mohly mít protizánětlivý účinek a mohly se využít v terapii těchto onemocnění.

Takže terapie by nespočívala v tom, že v sobě bude mít člověk živé červy, ale je to hledání látky, která se později využije pro léčiva?

Výzkum je stále trošku neujasněný, téma je ve vědě velmi čerstvé. První klinická studie proběhla v roce 2005, v USA, bylo to s tenkohlavcem prasečím. Doteď se zkoušely klinické studie víceméně s živými červy. Má to svá pro a proti, používání živých červů s sebou nese rizika, vedlejší účinky.

V poslední době se ukazuje, že zlatou střední cestou bude hledání aktivních molekul v červech, které by měly protizánětlivé účinky.

Jak jste se k tématu v Biologickém centru dostali?

Je tady velký Parazitologický ústav a před pěti lety přišel ředitel ústavu s tím, že téma tady chybí. Z fondů jsme měli peníze na vybudování laboratoře, rozhodli jsme se tedy téma zprovoznit. Vedu malou skupinu se třemi vědeckými výzkumníky, dvěma techniky a asi šesti studenty.