Mzdy rostou, kupní síla domácností se dramaticky zvyšuje a podniky se předhánějí v tom, kdo nabídne víc, aby dostal k pracovní lince v podstatě kohokoliv. Zprávy z trhu práce jsou z hlediska celkové statistiky skutečně příznivé. Trh práce je ovšem daleko barvitější. Tady je přehled nejčastějších mýtů o pracovním trhu a realita: 

Firmy se předhánějí, kdo dá víc

Toto tvrzení možná platí poslední rok, kdy se skutečně výrazně změnila situace na trhu práce.

Ve skutečnosti platí, že loni nejvíc přidával stát, a to o deset až patnáct procent v nominálním vyjádření. Konkurence funguje, a pokud soukromý sektor nechtěl čelit nevoli (nebo spíš stávkám, nálada zaměstnanců firmy až tak netrápí, pokud se neprojevuje hmotně), musel přidat také.

Zpracovatelský průmysl loni zvýšil nominální mzdy zaměstnanců o 7,2 procenta. Na obranu průmyslu nutno dodat, že většinou jde o subdodavatelské firmy, jejichž marže určuje finální odběratel ze zahraničí.

Struktura ekonomiky, na kterou měly obrovský vliv investiční pobídky, se nutně promítá do pracovního trhu: v době krize mělo Česko díky montovnám relativně, v poměru k západním zemím, nízkou nezaměstnanost. V době konjunktury je ale růst mezd omezen nízkou přidanou hodnotou tuzemské produkce.

Neznamená to ovšem, že firmy přidávají vždy, když na to mají. Třeba když centrální banka od podzimu 2013 do jara 2017 uměle snížila kurz koruny, dala podnikům báječnou příležitost k zotavení po krizi. Ekonomika vyjádřená hrubým domácím produktem začala skutečně od začátku roku 2014 růst a s ní i zisky firem. Nezaměstnanost dosáhla vrcholu na jaře 2014, pak šla prudce dolů.

Mzdy v ekonomice, které reálně i nominálně klesly v letech 2011–2013, začaly viditelně růst až v polovině roku 2016. Tedy v době, kdy míra nezaměstnanosti klesla k pěti procentům, což se také bere jako "přirozená míra nezaměstnanosti", a kdy bylo jasné, že zaměstnanci jsou "ohroženým druhem". 

Cizinci jsou stejně drazí jako Češi

Přijímání pracovníků z Ukrajiny, Mongolska, Filipín a možná třeba Srbska se má zrychlit. Firmy brzdí nedostatek pracovní síly, počet českých nezaměstnaných je skoro stejný jako počet volných pracovních míst, až na to, že jde o nezaměstnatelné nebo o ty, kteří pracovat nemohou či nechtějí. Jediným způsobem řešení je dovoz cizinců, kteří jsou prý stejně drazí jako Češi, takže rozhodně nejsou z hlediska odměňování konkurencí. Navíc, až nebudou potřeba, pošleme je zpátky, takže ani nezatíží český důchodový systém.

Určitě lze souhlasit s tím, že ne všichni nezaměstnaní mají nutkání pracovat. Je tady ale rezerva v podobě lidí, kteří mají na sobě několik exekucí a kterým se práce nejen nevyplatí, ale ještě za ni budou potrestáni. A pak jsou tady ženy, které o někoho pečují, protože stát nedokáže, nebo možná politici ani nechtějí, vytvořit pomoc v podobě mateřských škol, jeslí či denních stacionářů pro děti a přestárlé. Tato rezerva pracovního trhu činí řádově desítky tisíc lidí a je výlučně dokladem dlouhodobé politické neschopnosti řešit strukturální problémy.

Neplatí ani argument, že cizinci jsou stejně drazí. Je fakt, že například mediánová mzda Slováků je zhruba o tři tisíce vyšší než Čechů. Také ale platí, že v Česku každoročně studuje vysokou školu 22 tisíc slovenských studentů a polovina z nich zde zůstane i po studiu. Vyšší plat těchto cizinců je proto výsledkem převahy lépe placených zaměstnání než ochoty firem platit cizince.

Protože Ukrajinci, Bulhaři a Poláci mají mediánovou mzdu nižší i o pět tisíc korun. A to jsou ti, které český průmysl nyní poptává nejvíc.

Související

Diplomu netřeba, ekonomika potřebuje učně

Česká ekonomika je závislá na průmyslu, který tvoří zhruba třetinu HDP. Když o něm hovoří odborník, neopomene poznamenat cosi o Průmyslu 4.0, o robotizaci, o vysoce vzdělaných zaměstnancích, kteří programují nutné technologie a dohlížejí na ně. V praxi, která roboty spíš vyhrožuje (nahradí lidi, takže je lepší pracovat i za méně, abychom udrželi pracovní místa), firmy přesvědčují ministry školství, aby podpořili učňovské školství, protože výuční list, to je přece "terno".

Tohle terno se ovšem v praxi promítá do desetiprocentní nezaměstnanosti lidí se základním vzděláním (nyní, v době historicky nejnižší nezaměstnanosti). Mimochodem, nezaměstnanost vysokoškoláků činí jen 1,3 procenta. Mediánový plat člověka se základním vzděláním je skoro o polovinu nižší než vysokoškoláka.

Proč – na základě těchto statistik – by proboha měli rodiče houfně hlásit děti do učení?

Muži a ženy jsou si rovni

Ze zákona v Česku neexistuje diskriminace, a to ani podle pohlaví. V praxi se s rozdílným přístupem setkala polovina lidí, kteří byli ochotni to přiznat v průzkumech. Zbytek to zřejmě nevnímá nebo má to štěstí, že pracuje ve firmě, kde skutečně nic podobného neexistuje.

Soudě podle údajů statistiků je situace v odměňování žen vskutku tristní. Rozdíl mezi mediánovou mzdou žen a mužů dosáhl ve čtvrtém čtvrtletí pěti tisíc korun. S nadsázkou by se dalo říci, že české ženy jsou takoví Ukrajinci tuzemského pracovního trhu, o nichž také firmy tvrdí, že je platí skvěle.

Ženy, možná proto, že mají jen minimální šanci získat skutečně dobře placené povolání, mají také menší šanci, že i když budou na vrcholu, dostanou stejné peníze jako jejich mužští kolegové. "Mzdy mužů jsou rozprostřené v podstatně větší šíři, zejména oblast vysokých výdělků vyjádřená horním decilem byla u mužů neporovnatelně vyšší než u žen," popisuje analýza ČSÚ. Z grafu pak vyplývá, že u žen je horní decil nejvyšších výdělků ohraničen 45 tisíci měsíční mzdy, u mužů je hranice posunuta na 57,5 tisíce korun.

Podle analytiků zrychlení růstu mezd vedlo k dalšímu přiblížení k životní úrovni vyspělých zemí unie. Mzdy v České republice jsou nyní zhruba na stejné úrovni jako v Portugalsku či Řecku.

Až na to, že obě zmíněné země hluboce doplatily na finanční krizi a Řecko se z dluhové pasti nedostalo a zřejmě bez odpuštění dluhů ani nedostane. Zatímco Česko je středoevropským tygrem, vyspělou průmyslovou zemí, kde si mzdy konečně sáhly na průměr těch nejchudších ze Západu.

Průměrná mzda v krajích:

Zdroj: ČSÚ

Pozn.: Průměrná hrubá měsíční mzda je podíl mzdových prostředků připadající na jednoho zaměstnance za měsíc. Nevypovídá tedy o výplatě jednoho konkrétního zaměstnance. Medián představuje hodnotu mzdy zaměstnance uprostřed mzdového rozdělení; to znamená, že polovina hodnot mezd je nižší a druhá polovina je vyšší než medián.

Související

Peníze podle Leoše Rouska

Máte zájem o informace z ekonomiky v širších souvislostech?

Zadejte svou e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr informací, které se během týdne objevily v médiích. Těšit se můžete na komentář událostí od Leoše Rouska, hlavního analytika Hospodářských novin.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru